Marauders

21.kapitola

Vyšvihla jsem se do sedu a začala zrychleně dýchat. Noční můry mě nenechají ani vyspat. Nohy položím na studenou podlahu a došourám se ke skříni kde si vezmu černou mikinu. V tichosti si obuju tenisky čapnu hůlku a opustím pokoj. Jen tak se procházím po chodbách Bradavic. Od doby co jsem studovala v Krásnohůlkách se toho  dost změnilo. Něco k lepšímu, něco k horšímu. Jedno je jasné. Voldemortova moc roste. Ale ty sny něco znamenají a já zjistím co. Došla jsem až k portrétu jezerní panny. Řekla jsem jí heslo a vešla do prefektské koupelny. Pustila  jsem kouhoutky a vyslekla se do spodního prádla. Že já si nevzala plavky. Po chvíli jsem skočila do teplé vody. Celé mé tělo obklopil jeden z neúžasnějších pocitů.  Vynořila jsem se a doplavala ke schodku  kde jsem si sedla. Teplá voda mě hřála a já se propadla do svých myšlenek. Ne však nadlouho. Někdo se  dostal do mé hlavy.

Stojím na mýtince v zapovězeném lese. "Victorie, Victorie doufám že sis uvědomila co je pro tebe nejlepší. Nemůžeš utíkat věčně. Předemnou se neschováš." Promlivil mně až moc dobře známý hlas. "Já nikdy neutíkám. Na tvou  nabídku nikdy nekývnu." Řekla jsem a čekala na  to co bude následovat. "Jak chceš. Legilimens." Řekl a mně se ukázaly mé vzpomínky.

Sedím babičce na klíně a nechám se hladit po mých vlasech. "Holčičko hlavně nikdy nedovol aby ses přidala na špatnou stranu. Jednou bude válka a já věřím, že v ní zahraješ velkou roli. A jestli ne ty tak tvý potomci." Kladla mi na srdce a já bedlivě poslouchala. "Svět je nespravedlivý, ale to neznamená, že není šťastný. Jsou tu temné chvíle, to je pravda. Ale jsou tu i ty chvíle kdy se budeš cítit šťastná. Svět nikdy nebude šťastný, nebo smutný. Pokaždé zde budou obě strany. Pamatuj, že kdyby nebyl jing, nebyl by jang. Což znamená, že bez temné stránky života nebyla by světlá stránka života. A to je to co lidé nedokážou pochopit. Myslí si že když zničí temnou stranu nebude už existovat, ale to se pletou. Zlo tu bude vždy, stejně jako tu vždy bude dobro." Ten den jsem jí moc nechapala. Teď jsem pochopila jen to, že i když Voldemort padne  temná strana si najde další osobu co bude ohrožovat lidi. Den na to zemřela. Byla zavražděna. Nikdy se nikdo nedozvěděl kým. Tento její proslov se mi vyryl do paměti a já nechápu co mi tím chtěla říct. Samozřejmě vím že se nemám přidávat na stranu zla a že je život nespravedlivý, ale určitě je tsm skrytý význam.
Keden háček tu je. Tuto vzpomínku neměla vidět jistá osoba. Než stačil přepnout na další vzpomínku zasoustředila jsem se a začala si stavět zeď ke svým vzpomínkám.

Ucítila jsem tlak v hlavě a pak jsem se ocitla zpět v koupelně. To není možný. Proč se toto musí dít zrovna mně. Svět je nespravedlivý, ale to neznamená, že není šťastný. Má pravdu. Teď jsem si vzpomněla na všechno co jsem zažila s Lily a poberty. Bez nich by můj svět byl temný, ale co by mi ho pak udělalo šťastným? Toď otázka. Vyskočila jsem z bazénu nebo přerostlé vany. Říkejte si tomu jak chcete. Vysušila jsem se, oblíkla a vyběhla z prefektské koupelny. Koukla jsem se z okna na chodbě. Venku je černočerná tma. Na obloze svítí dorůstající měsíc. Příští týden je tu úplněk. Rozběhla jsem se do nebelvírské věže. Vyběhla jsem schody do chlapeckých ložnic a otevřela dveře od pokoje pobertů. "Wolfy? Co tu děláš? Vždyť jsou tři ráno." Zeptal se mě rozespale Remus. "Promiň Reme, ale nemůžu spát." Řekla jsem a zavřela dveře. "Ne já to  nemyslel tak že mi tu vadíš. Pojď sem prosimtě." Řekl a posunul se na kraj postele tak abych tam měla místo. Usmála jsem se a skopla tenisky. Lehla jsem si za Remem a on mě přikryl peřinou. "Díky Reme." Zašeptala jsem než sem usla.

Probudila jsem se v šest ráno. Opatrně jsem se vymanila z objetí Rema a obula se. Vzala jsem hůlku z nočního stolku a vyšla z pokoje Pobertů. Je neděle takže budou spát tak do 10:00. Ani jsem nešla do pokoje a rovnou si to namířila do velké síně. Na snídani skoro nikdo nebyl až na Brumbála, několik studentů a Mc'gonagalovou. Sedla jsem ke stolu a nalila si hrnek kafe. I když jsem byla u pobertů, pořádně jsem se nevyspala. Musela jsem vypadat jak chodící mrtvola. Dala jsem si ovesnou kaši a odešla. Zítra je famrfpálový zápas s Havraspárem a já se musím vyspat.

Ještě ten den jsem si zašla za Poppy pro bezesný spánek. Večer jsem ho vypila a usla. Mám takový pocit, že se stejně nevyspím. A měla jsem pravdu. Ve čtyři ráno jsem se probudila  zpocená. Zdál se mi zase sen s Lukem. Počkat co že to říkal?
"Až budeš chtít dojdi na astronomickou  věž."
Vzala jsem si mikinu a hůlku. V tichosti jsem opustila náš pokoj. Musím se vrátit před půl sedmou. Utíkala jsem hradem a koukala se za každý roh, jestli tam náhodou nečíhá Filch s Norriskou. Vyběhla jsem ty hrozný schody a udýchaně se opřela o zeď. Musím uznat že má kondička je nic moc. Došla jsem k zábradlí a koukala se na krajinu. Ve tmě zářil sníh nasvícený měsíčním svitem.  Chudák Rem. Už se to blíží. Otočila jsem se a přemýšlela co mám dělat. Nic se neděje. Co jsem čekala? Já nevím, třeba že se tu objeví Luke a řekne mi že bude všechno dobrý, nebo že se tu kdokoliv objeví a vysvětlí mi proč se mi zdají ty nejhorší sny.  Jaktože se mi Voldemort pořád dostává do hlavy a nedá mi pokoj. Proč jsem pro něj tak důležitá? Ví něco co já ne? Sedla jsem si na okraj zábradlí a pozorovala hvězdy. Najednou se ale zatáhlo a začalo sněžit. Chytla jsem jednu do ruky a začala jí závidět tu volnost. Pomalu se snáší z nebe a pak dopadne na zem. Sice roztaje ale není nikdo kdo by jí přikazoval. Skočila jsem ze zábradlí na podlahu a vyšla směr má postel. Kéž bych se mohla normálně vyspat. Konečně jsem byla u své postele. Skočila jsem do ní a zachumlala se do peřiny. Koukla jsem na budík a zhrozila se. 5:30. No to se nevyspím. Zavřela  jsem oči a propadla se do světa nočních můr.  

"Victorie budeš ochotná za sem let vložit svou oddanost mě?" Zakroutila jsem hlavou a čekala kdy vyšle další cruciatus.  "Ne? No cruciatus už radši nechám. Nechci přece aby jsi mi zešílela. Tak co třeba bič? ten máš ráda ne?" Vykulila jsem oči a začala kroutit hlavou. "Ne prosím ne." Ale ano." řekl a dal mi ránu pěstí do břicha. Vykašlala jsem krev a vyděšeně jsem na něj pohlédla.  "Nééééé prosíííím." začala jsem křičet.

Někdo se mnou začal třást. "Viky to je v pořádku. Byla to jen noční můra." vyskočila jsem do sedu. koukla jsem se do vyděšeného obličeje Lily. "Jo jsem v pohodě. Kolik je Lily?" Zeptala jsem se  a začala se zvedat. "Je sedm pojď musíme na snídani." přikývla jsem a začala jsem se oblékat do hábitu. Po cestě do společenky jsme potkali kluky. "Čau Wolfy spala jsi vůbec?" Přivítá mě James. "Co myslíš Dvanácteráku?" Zeptala jsem se ho ironicky a zívla si. "No tak maximálně hodinu." Ušklíbl se Sirius a já ho praštila do ramene. "Náhodou jsem spala dvě." Prohlásila jsem vítězoslavně. "Jo tak ta hodina ti pomůže." ušklíbla se Lily a ostatní se zasmáli. "Hééj to není k smíchu. Jen doufám, že neusnu v hodinách. Co to říkám já vlastně nikdy nedávám pozor. Lily chytám od tebe šprtovinu!" Řekla jsem a otevřela dveře od velké síně. "Nojo Wolfy. To by všechno vysvětlovalo. Musíme tě toho zbavit!" Zapištěl James jak holka a vytrhl mi učebnice z ruky. "Toto nebudeš potřebovat." Dodal a se Siriusem po boku se vydal ke stolu zabrat místo. "Někdy si říkám jestli jsou normální." Zakroutil hlavou Remus  a Lily se přidala. "Jo a já si nejsem jistá jestli mi ty učebnice vrátí." Ušklíbla jsem se a posadila se vedle Siriuse. Nevím co tý Lily je. Už byla s Jamesem na plese tak by mu mohla dát šanci. Asi Jamesovi zase pomůžeme. "Ehm kluci? Vrátíte mi prosím ty učebnice?" Zeptala jsem se a nandala si míchaná vajíčka. "Mno asi né. Možná si to rozmyslíme." Prohlásil Sirius a schoval učebnice do své brašny. "Fajn ale kdyby něco je to na vás." Prohlásila jsem a dala se do snídaně. Usla jsem v dějinách, bylinkářství a v lektvarech to bylo nejkomičtější.S Lily ve dvojci jsme dělali povzbuzující lektvar. Skoro všechno dělala Lily. Mně se podařilo usnout. Lily toho měla asi moc a tak mě probudila a řekla mi ať do toho lekvaru nakapu pět kapek dračích slin. Celá rozespalá jsem vzala ampulku a odpočítávala kapky.. u tetí se mi začaly klížit oči a pak mi tam spadla ampulka celá. Vyděšeně jsem se koukla na Lily a schovali jsme se taktak pod lavici. Celou třídou se ozval výbuch. Kluci za námi se začali smát a já se k nim za chvílí přidala. Lily mě vraždila pohledem a Křiklan málem vyletěl z kůže. Jo to byla zase hodina. Po škole jsem rychlostí blesku doběhla do svého pokoje a převlékla se do dresu v barvách naší koleje. Vzala jem koště opřené o zeď u postele a pálku pro odrážeče. Vyběhla jsem z pokoje a namířila si to k Lily a Pobertům. "Připravená?" Zeptal se mě Sirius. "Ano!" Řekla jsem a vydala se směr famfrpálové hřiště.

.............................................................
Ták je tu nová kapitola. 😅 Pokusím se zítra vydat novou kapitolu s famfrpálovým turnajem. Nebo možná ještě dnes. Podle toho jak dlouho vydržím nespat 😂😂 Doufám že se líbí. Jo a jen tak mimochodem jste úžasní 😀 Tato povídka má totiž skoro 5k přečtení a skoro 400 votes. Mockrát děkuju. 😍💙💙💙