Každý člověk má ve svém životě změnu, která nastane kvůli jedinému rozhodnutí. Ležela jsem na posteli a přemítala o tom, co by se stalo kdybych naší ředitelce "trochu" nepřitopila v ředitelně.
Každý určitě zná partu z Bradavic jménem Poberti. Co se...
No nejakym záhadným způsobem přišli na náš žertík. Vlastě nebylo až tak těžké na to přijít když jediných pět studentů je v pořádku a smějí se. Dneska si jdeme odpykat svůj trest tím že budeme drhnout všechny chodby v sedmém patře. Furt lepší než leštit trofeje v pamětní síni. Jo a taky mi došel super dopis od rodičů. Dostala jsem huláka. Zněl asi takto. Krátký ale stručný: Victorie Anastázie Joesnová, jsi ostuda rodu Joesnových. Kdybych já nebo tvůj otec něco takového připustily jsme namístě mrtví. Nebelvír promerlina to sis nemohla vymyslet alespoň Havraspár. I s tím bychom se spokojili líp než s tou kolejí krvezrádců a šmejdů. Teď jsi ostudou rodu. Ještě k tomu dopis vzplál a ja skončila dobře po páté od začátku školního roku na ošetřovně s popáleninami . Jak jsem si jako měla vymyslet Havraspár nebo Zmijozel. Promerlina já to neovlivním.
S klukama jdeme potemnělou chodbou a povídáme si. Na školní tresty jsem si stihla zvyknout. Teď už se po škole rozneslo že poberti mají novou posilu. Dosli jsme až k Filčovi a ten se zlomyslně usmál. "Tak haranti tady máte kýble s vodou a hadry. Opovažte se použít hůlky. Za tři hodiny se vrátím a jestli nebude celé sedmé patro vytřené tak si mě nepřejte." Pohrozil a já se jen zašklebila. Konečně ten prašivej dědek odešel. "Hm fajn Wolfy jak ti to jde s domácími pracemi?" Zeptal se provokativně Dvanácterák. "Bohužel tě Dvanácteráku zklamu. Jsem na tom stejně bledě jako vy." Ušklíbla jsem se a vzala do ruky hadr. "Můžete mi vysvětlit na co máme hůlky? Stačilo by máchnutí a celé sedmé patro by se blyštilo." Vyprskl Tichošlápek a jasem mu dala za pravdu. "Kašlete na to lidi. Prostě to vytřeme a je to." Rozhodl Náměsíčník. Bylo to hrozný. Po třech hodinách jsme měli hotovo a vydali se do společenky. "Lidi a neměl bych jí třeba složit básničku? A nebo jí rovnou zazpívat." Ptal se James a já už měla chuť něco po něm hodit. "Zkus jí dát na chvíly pokoj." "Ale nech toho Wolfy já vím že mě miluje, jenom o tom ještě neví." Řekl James a mi vyprskli smíchy. "Jo ona tě úplně žere." Pronesla jsem sarkasticky a zasmála se. "No tak brácho ona ti určitě podlehne." Uklidňoval ho Sirius. Konečně jsme se dostali před obraz a pronesli heslo. Lil seděla v křesle a četla nějakou bichli. "Lilinko nechceš zajít v sobotu do prasinek?" "Ne to teda nechci Pottre." "Ale no tak ty já prasinky ležák." "Řekla jsem ne pottere.""No tak Evensová nedávej mu furt košem." "Nech toho Blacku." "Tak se uklidníme." Zklidnila jsem je trochu a šla do pokoje. Vzala jsem klec a vypustila Amy se proletět. Všichni jsme se vydali na večeři. James furt uháněl chudáka Lil a ona ho s ledovým klidem odmítala. Mělabych si s ním promluvit. Takhle si jí nezíská. Konečně jsme došli a usadily se. Je zajímavé že Sirius nevalí do nějaký holky. Od doby co viděl mé vzpomínky s žádnou nic nemá. James se snažil krmit Lily. Kdyby uměla vraždit pohledem tak je James na místě mrtví. Konečně všichni dojedli. Brumbál poslal 1-5 ročník pryč a my jsme byli zvědavý na tu zprávu co nám chce zdělit. "Tak tento rok sem se rozhodl uspořádat ples. Bude se konat dvacátého třetího prosince. Děkuji zapozornost můžete jít." Všichni se nadšené vybavovali a já přemýšlela kdo mě asi pozve. Ples bude už za týden takže nemám moc času si vybrat šaty ale to zvládnu.
Zrovna jsem s Lil v Prasinkách a jdeme do obchodu s šaty. Bylo to úžasné v přední části obchodu byly dámské šaty seřezené podle Barev. V druhé části byly pánské společenské hábity. Nadšeně jsme se pustili do vybírání. Trvalo to dlouho a já
se nemohla rozhodnout mezi dvema šatama. Nakonec sem se rozhodla pro sněhově bílé třipytivé korzetové šaty. K nim jsem si pořídila naušnice ve tvaru vloček a tripytkové lodičky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
