Týdny ubíhaly.... a ubíhaly. Peter se nám vzdaloval a vzdaloval. Byli jsme z toho špatní. Kdy naposledy jsme sakra něco provedli? Dobré tři měsíce bez porušování školního řádu. Dobře trochu si fandíme. Sem tam něco bylo. Přece nenecháme Filche klidně spát. Jednou ten jeho smeták skončil v Zapovězeném lese s oholenými chlupy a se světélkujcí kůží. Jenže něco tomu chybělo.... Pet. Tři měsíců nás ignoruje. Úplňky byl Remus zuřivější a zuřivější. Už jenom čekám, kdy to řekne Lily. Podle mě je na to nejvyšší čas. Za chvíli končíme školu. Na tento rok jsme plánovali legendární žertíky, párty až do noci a ještě víc. Měl to být náš nejlepší rok. A Pet to takhle zkazí.Ten večer kdy jsem usla. Ano ten den s Bellatrix se mi zdály sny. Ano ty se zdají každému. Tak jinak. Bylo to něco jako předtuchy. Už dvakrát se mi ten sen zdál... a teď zase. Bylo jich víc, ale už si je nepamatuju. Každý den se mi zdají, vím to. Ale nic.... jakoby se mi vůbec nezdály. Je to divné.
'A dost. Sedíme tady jak hromádky neštěstí. Je čas s tím skončit. Peter sere na nás.... my sereme na něj! Dneska večer sraz v KNP.' Napsala jsem na čtyři papírky a kouzlem je poslala k mým spolupachatelům neplech. Sedíme tady na poslední hodině profesora Binnse. Tento duch mě dokáže pokaždý uspat. Na zbytek hodiny jsem si prostě položila hlavu na lavici a snažila se alespoň trochu dávat pozor.
A tak tu stojím, před prázdnou stěnou v sedmém patře. Začnu myslet na pohodlné židle, lahev ohnivé whisky, zápisník a tužku, stůl, piano a Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Otevřu oči a přede mnou se začnou rýsovat mohutné dveře. Zatáhnu za mosaznou kliku a vstoupím do červeně vymalované místnosti, kde dominuje manganový stůl s fazolkami a flaškou v které se leskne kouzelníky oblíbená zlatavá tekutina. Okolo stolu stojí židle ve stejné barvě jako stůl. V rohu místnosti je černý klavír na kterým je položený zápisník s tužkou. Místnost osvětlují zapálené svíce. Okamžitě mířím ke klavíru. Moje matka vždycky byla toho názoru, že je naše rodina něco víc. Vyžadovala po mně věci jako hraní na piano a harfu, tancování na sešlostích a plesech.... No prostě jako ve středověku. Každý druhý den k nám lezl týpek s pleškou, který mě až do čtrnácti učil hrát na harfu. Každý první den k nám lezl jiný plešatý týpek, který mě učil hrát na klavír. Nenáviděla jsem za to matku a nenávidím jí do dnes jak jistě víte. Ale jsem ráda, že na ten klavír umím. Usedla jsem na židličku a a přejela prsty po klapkách. Když jsem byla sama, hudba byla můj útěk od reality v niž hrála hlavní roli moje agresivní matka a nemilosrdný otec. Pravou ruku jsem dala na tón Dé a levou nachystala na příslušný akord. Začala jsem hrát melodii písničky Say something
Dohrála jsem poslední tón, když si nékdo přisedl. Hned jsem poznala jeho kolínskou. "Proč tak smutně má vlčí princezno?" Zeptal se a objal mě. Zabořila jsem mu hlavu do krku a nasála vůni jeho vlasů. Jako vždy voněly po karamelu. ''Já ani nevím... Prostě jsem si na tu písničku vzpomněla a navíc ji zbožňuji..... Ono... Všechno se poslední dobou sere.'' Objasnila jsem mu a schoulila se k němu do náruče. Připadala jsem si v bezpečí. Schovaná před celým světem. Pevně mě stiskl a ponořil hlavu do mých vlasů. Změnila jsem si je na tyrkysově modrou. ''Tato barva ti stejně sluší nejvíc.'' Uchechtl se. ''To máš pravdu." Pronesla jsem egoisticky a obrátila se k němu čelem. Utápěla jsem se v jeho dokonalých bouřkově šedých očích. Nahnul se ke mně a něžně mě políbil. V tu chvíli se rozrazily dveře a do místnosti vběhl vysmátý James a Remus. ''Ale noták vy dva! Nechte si to na pokoj.'' Provokoval James a rozvalil se na židli. Sirius si odfrkl a já protočila očima. To pako mě začíná srát. zvedla jsem se a čapla notes. Prošla jsem kolem Jamese a švihla mu ho o hlavu. ''To máš za to.'' zasmála jsem se a sedla si na židli. ''Jo Jamesi jsi neskutečný kazišuk!'' Zasmál se Sirius a rozvalil se na židli vedle mě. Začali jsme se smát James až chrochtal. No co k tomu říct.... Konečně jsme to zase my a né chodící mrtvoly. ''Ták jo kluci, přestaneme se bavit na můj a Tichošlápkův účet a začneme řešit náš program.'' Zavelela jsem. ''Program, jaký program?'' Zeptal se zmateně Remus. Ušklíbla jsem se a vzala do ruky notes. Vzala jsem propisku a napsala na notes 'Pobertvův rok.' Hrdě jsem ho ukázala klukům, ale ti furt koukali jak Filchova kočka. Převrátila jsem oči v sloup a napsala n první stránku 'Listopad'. ''Pánové, mám tu čest vám představit Pobertův program. Účel jasný... Do každého měsíce napíšeme neplechu, párty, žertík, událost atd. atd.... Chápete? Tento notes bude chtít každý získat. Aby bylo jasno, tak chci párty alespoň každý měsíc, což znamená, že jich nás čeká asi.... Sedm. Prostě a jasně tento rok bude LEGENDÁRNÍ. Na tento rok Bradavice nezapomenou!'' Ukončila jsem svůj monolog a s jiskřičkama v očích jsem se podívala na kluky. "TO-JE-GENIÁLNÍ!!!'' Zvolal nadšeně James a začal tancovat vítězný tanec po komnatě. ''Lidičky co si šlehnul?'' Zeptala jsem se očima přilepenýma na trsajícím Jamesovi, který zrovna tančil kačátko. ''No to by mě taky zajímalo.'' Ujistil mě Remus a natáhl se pro wisk. Sirius pokrčil rameny a rozběhl se za ním. Zmateně jsem čuměla na Siriuse s Jamesem, kteří tancovali asi nějak takhle.... (PS já musela 😂😂😂)
Vytrhla jsem Removi flašku z ruky a pořádně se napila. ''A já myslela, že už z toho vyrostli.'' Podotkla jsem. ''Viky, oni NIKDY nedospějou.'' Oznámil mi Remus krutou realitu a vzal si flašku zpět. ''Hej jestli už jste ukončili, můžeme se vrhnout na ten plán?'' Zeptala jsem se a oni rychlostí blesku skočili na židle. ''Myslím drahý Dvanácteráku, že by jsme se tím mohli jednou živit.'' Prohlásil dojatě Tichošlápek a objal Jamese kolem ramen. ''Ano, ano Tichošlápku, přesně na to jsem myslel.'' Ujistil ho Nebelvírský chytač. Dobře... Jsme asi u konce listopadu což znamená, že plánujeme až od prosince. Takže začínáme.... .''#########################
Čus čus lidi 😊😂
No jak jinak zpoždění jak Svina 😂😂😂 sorry. Pokusím se vydat příští týden OK? No a tak mě napadlo.... Kdo chce charakter ask? Klidně pište otázky. A jen tak mimochodem... Nenapadá vás nějakej dobrej název pro příběh? Kdyby jo tak napište do zpráv.😁😂 budu ráda za každý nápad.Tak asi zdarec 😊😁😂
ČTEŠ
Marauders
FanfictionKaždý člověk má ve svém životě změnu, která nastane kvůli jedinému rozhodnutí. Ležela jsem na posteli a přemítala o tom, co by se stalo kdybych naší ředitelce "trochu" nepřitopila v ředitelně. Každý určitě zná partu z Bradavic jménem Poberti. Co se...