Marauders

12.kapitola- úplněk

Všichni už spí a já se v tichosti převlékám do černé mikiny a šedých tepláků. Zrovna sem si zavazovala tkaničku když sem za sebou zaregistrovala pohyb. Dělala jsem jakoby nic a v kapse nahmatala hůlku. Když byl pohyb zřetelnější obrátila jsem se a někomu mířila hůlkou ke krku. Zamumlala jsem lumos a prohlédla jsem si dotyčného. Úhlové vlasy a  Bouřkové očí kdo to asi je? "Copak Tichošlápek si hraje na špiona?" Zašeptala jsem a tázavě naklonila hlavu na stranu jak je u mě zvykem. "Ne jen sem šel vyzvednout dotyčnou sličnou dámu aby se zúčastnila malého chlupatého zážitku ale ona mi míří hůlkou na krk. Není to zrovna příjemné když mi svítíš do očí Wolfy." Odpověděl a odklonil mou hůlku. Zašeptala jsem nox a moje hůlka zhasla. Vydali jsme se v tichosti ven z pokoje kde na nás čekal James a Pet. Vycházeli jsme z hradu a pak  jsme vyrazili k vrbě mlátičce. Dvanácterák použil levitační kouzlo na klacek který se zasunul do malého otvoru u tunelu do chroptící chýše. Vrba se zastavila a mi mohli projít chodbou k cíly naší  výpravy. když jsme vešli byl tam Rem celý bledý.  Seděl schoulený v klubíčku a obličej měl schovaný v dlaních. Měsíc měl vyjít až za dvacet minut a tak jsem se za ním spolu s klukama vydala. Položila jsem mu ruku na rameno a počkala až si nás všimne. podíval se na mě s výrazem plným beznaděje. všichni jsme ho objali a tím mu dali najevo že tu budeme vždy jen pro něj.

Seděli jsme tam a pomalu usínali. Z polospánku mě probralo praskání kostí. Vylítla jsem na nohy a přeměnila se na vlka. Zaštěkala jsem na kluky kteří se probudily a taky přeměnily. Žasla jsem nad tím jak majestátně James vypadal. Tichošlápek do mě žďuchl čumákem a začal vrtět ocasem. Jen sem se ušklíbla a pozorovala chudáka náměsíčníka jak se svíjí v bolestech přeměny. Přeměna se za chvíly dokončila a já k němu opatrně pristoupila. Zakňučel a pak zvedl pohled. Zavrčel na mě a zvedl se. Kluci couvli a počkali až si na mě zvykne. Chodil kolem mě v kruzích jako šelma co uhání svou kořist. Pak se zastavil sedl si a začal mě očuchávat. Trochu sem znejistěla. Pak přestal. Rýpl do mě čumákem a naklonil hlavu. Pak začal skákat jako štěně a pobíhat kolem kluků a mě.  S úšklebkem sem se koukla na kluky a ti jen pobaveně zakroutily hlavou. Vyšli jsme z chroptící chýše a zašli hluboko do zapovězeného lesa. Probíhali jsme se a sem tam se pošťouchli. Vše bylo v pořádku do doby než sem zavětřila lidský pach. Náměsíčník asi zavětřil to co já a rozběhl se směr okraj zapovězeného lesa. Všichni jsne se rozběhli za ním. Vyměnila jsem si s Tichošlápkem vyděšené pohledy a ještě víc  zrychlili. Doběhli jsme ke konci lesa když sem  zaslechla křik. Rozběhla  jsem se a vyběhla z lesa. To co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Náměsíčník se nad někým skláněl. Přišla jsem blíž a poznala Lil. Co tu sakra dělá? Varovně jsem zavrčela a tím odvedla jeho pozornost. Koukl na mě ale né na dlouho za chvíly se zaese věnoval Lil. Napřáhl se a chtěl ji udeřit to sem ale nedovolila. Skočila jsem a zakouska se mu do ruky. Chvíly jsem tam vysela a všimla si Dvanácteráka jak se snaží Lil odtlačit pryč z tohoto místa. Moc se mu to nedařilo protože byla v pořádném šoku. Rem zavrčel a odhodil mě pryč. Zakňučela jsem a snažila se popadnout dech. Rem tentokrát zaútočil na Dvanácteráka a Lil. Pet někam utekl. Zbabělec ale na jednu stranu se mu nedivím. Je to malá krysa. Nemůže  se rovnat vlkodlakovi. S námahou jsem se zvedla a přiběhla spátky k nim. Zakousla jsem se mu do nohy a on bolestivě zasténal. Pak jsem se mu zakousla do boku a táhla ho pryč. Tichošlápek ho táhl se mnou. Když se vlkodlak probral z tranzu poškrábal mi záda, bok a tlapu. Zakňučela jsem a pustila se. Vzal mě za tlapy a odhodil do dály. Pak  si pamatuji byla tupá bolest do hlavy a trvdé přistání na zem. Vše sem měla rozmazané a bolest po celém těle neustávala. Je zajímavé že člověk si musí projít tím zlým aby poznal štěstí. Ja byla mučena Voldym, rodiči, přišla jsem o bratra a babičku a mám strach i o své přátele. Moji spolužáci mě mají za zrůdu a rodiče za krvezrádce. Mam to ale na hovno život. Naštěstí mám kamarády kteří mi život alespoň trochu zpříjemňují. Dalo by se říct  že do temné místnosti dostávají paprsky světla. Ale ani tyto paprsky mě nezbaví vzpomínek na šest nejhorších měsíců v životě a smrti bratra. Z mého přemíšlení mě vytrhl pohyb. Koukala sem před sebe ale viděla jsem jen mlhu a černý obrys postavy. Někdo mě vzal do náruče a běžel se mnou někam pryč. Pak jsem se zastavily a já rozeznala obrys druhé postavy která nesla někoho jiného. " wolfy no tak nezavírej oči. Snaž se držet při vědomí." Zavrčela jsem na znak nesouhlasu a zavřela oči. Bylo to takové vysvobození z reality, vzpomínek a bolesti.

Pohled Siriuse:
Kousl jsem mu do nohy a začal ho táhnout společně s Wolfy k lesu. Nevím co tady Evenska dělala ale dost to zkomplikovala. Každopádně si ji dvanácterák hodil na záda a odnesl k hradní bráně. Skoro jsme ho měli odtáhnutého do lesa. Muselo se to pokazit. Nějak se naštval ještě víc než byl a poškrábal Wolfy. Zavrčel jsem ale on nic. Pak ji odhodil a ona se svezla po kmenu stromu. Koukl jsem na měsíc a zjistil že za chvíly mude ráno. Dotahl jsem ho do lesa a tam ho držel dokud měsíc nezašel. Když měsíc zašel vyčerpaně sem se svezl na zem a pozoroval Rema jak se bolestivě mění zpět. Všechny kosti se mu lámaly zpět. Tento zvuk přivolal Jamese. Proměnil se zpět na člověka a pak se na mě koukl a zeptal se:" Siriusi kde máš Viky?" Sakra musím pro ni proměnil jsem se na člověka a rozběhl se k místu rvačky. Dobelhal jsem se k vlku který nehybně ležel pod stromem v kaluži krve. Jeho obvyklá sněhová srst byla zbarvená do ruda. Opatrně jsem ji uchopil a běžel s ní za Jamesem. Ten už měl v náručí nahého Rema pnýho kousanců a škrábanců s podlitinami. No pěkně jsme ho zřídili. Vyčaroval jsem deku a zabalil ho do ní. Jamesův pohled sklouzl na Viky. Zděšeně se na mě podìval a pak si všiml že zavírá oči. "Wolfy no tak nezavírej ty oči snaž se držet při vědomí." Řekl jí a ona mu odpověděla jen nesouhlasným zavrčením. Zavřela oči a ja se s ní rozběhl smer ošetřovna. Popy o nás ví. O Removi, mě, Jamesovi a Petovi. Vlastně Pet na ošetřovnu nikdy nemusel. Vždycky k ní dovedeme potlučeného Rema. My obvykle skončíme jen se škrábanci. Když jsme rozrazily dveře ošetřovny Popy už nás čekala. Nechápavě se na hě podívala když uviděla zakrvácenýho vlka v bezvědomí  v mé náruči. James položil Rema na postel a ja Viky na postel vedle něho. Popy donesla moooc lektvarů, obvazů a dalších  serepetiček. Ošetřila Rema a dala mu lektvar na spaní. Pak se otočila na postel kde ležela Wolfy. "Pane Blacku proč ste mi sem donesl omráčeného vlka nebo je to snad student?" Zeptala se a já sklopil zrak k Wolfy. "Ano je to Victorie Joesnová." Odpověděl jsem sklesle a ona se polekala. Hned se pustila do ošetřování. "Mělo by to být v pořádku. Utrpěla otřes mozku a ztratila dost krve. Do dvou dnů bude v pořádku." Informovala mě o situaci Poppy a mě se ulevilo. Jen mě a Jamese obdarovala úsměvem a odešla do postele. "Jamesy co si udělal s Evanskou?" "Neboj neviděla mě proměnit se na člověka. Odtáhl jsem ji až k hradní bráně a tam jí několikrát naznačil ať jde do hradu. Tichošlápku já jí zachránil život." Řekl mi nadšeně a ja přikývl. Jo zachránil život ale jak jsme skončily. Viky málem vykrvacela a Rem si to teď bude pokládat za vinu. Řekl jsem dobrou a lehl na postel vedle Viky. Netrvalo slouho a ja usl.

------------------------------------------------------
Doufám že se kapča líbila. Dneska je nějaká krátká. Každopádně chci vám moooc poděkovat za to že mě v tomto příběhu podporujete.
Děkuji hlavně:
Sunny2623
nejez_janu
Makyna106
Volajmamakyna
Kyselina2002
SamkaM
Vojta1111
Katka334
AnetaRaddle
Vikussska123
Děkuji všem a doufám že se vám můj příběh bude líbit i nadále
☺☺☺