Profesorka se na mě omluvně podívala a přečetla mé jméno.
"Victorie Anastázie Joesnová."
Síní proběhly zděšené výrazy a šuškaní typu: Co tady ta smrtijedka chce? Jo, takže jsem vystoupala ty tři schůdky a profesorka mi na hlavu nasadila nějaký klobouk, který jakmile se dotkl mé hlavy ožil.
Kohopak to tu máme. Joesnovou.
Ano, jsem Victorie Joesnová.
Aha ale kam tě poslat. Do Mrzimoru asi ne, tam by tě byla škoda. Do Havraspáru. No jsi chytrá, ale máš taky odvahu, která se oceňuje v Nebelvíru. Do Zmijozelu bych tě nedával, sice asi tví rodiče nebudou nadšení, ale nehodíš se tam. Ty nejsi jako ostatní z tvé rodiny.
Jo, to teda nejsem, alespoň to někdo vidí. Jsem ráda, že mě nedáš do Zmijozelu.
Ať je to tedy NEBELVÍR!
Zařval klobouk přes celou místnost. Já radostně běžela ke klukům, kteří si se mnou plácli. Sedla jsem si za nimi, ale polovina lidí se ode mě odsunula. Podívala jsem se na Brumbála a ten na mě povzbudivě mrkl. Usmála jsem se na něj a dál se věnovala klukům a Lil, ke které si samozřejmě sedl James.
"O čem si tam s tím kloboukem tak dlouho diskutovala. Jste tam spolu srali hrad?" Zeptal se mě Sirius.
"Ne, jen nevěděl, kam se mnou, ale do Zmijozelu mě nechtěl dát, tak mě dal sem."
Dál už to neřešil. Profesorka, prý McGonagallová nebo jak to kluci říkali, konečně přečetla i posledního žáka. Ten byl zařazen do Zmijozelu. Poté Brumbál luskl prsty a na stolech se objevilo jídlo. Nandala jsem si trochu bramborové kaše a pečeného masa. Bylo to výborné. Poté jsem se s kluky vydala na kolej. Došli jsme k obrazu nějaký tučný ženský, co se pokoušela zpívat.
"Dobrý večer Buclatá dámo." Pozdravili kluci.
"Dobrej, dobrej. Znáte heslo?" Odpověděla nám nadšeně.
"Chrabrost"
Poté, co to Rem dořekl, se obraz odklonil a my mohli vstoupit do společenské místnosti. Byla dokonalá a útulná. Vyšli jsme schody a rozdělili se. Já šla vpravo a kluci vlevo. Hledala jsem dveře se svým jménem a nakonec je našla. Na pokoji se mnou byla Lil. Super, dnešek se zatím docela daří. Až na pár maličkostí. Zaklepala jsem a otevřela dveře. Naskytl se mi pohled na krásně zařízený pokoj do červené se dvěmi postelemi, uprostřed byla zasazena kamna. Po pravé straně byly dveře, asi do koupelny. Na jedné z postelí seděla Lil a četla si. Asi se do toho tak zabrala, že si mě nevšimla. Sedla jsem si za ní a zakryla jí oči.
"Kdo jsem?" zeptlala jsem se a zasmála se.
"Ahoj Viky konečně jsi tu." Řekla a otočila se.
Chvíli jsme povídali a pak jsem si šla vybalit. Koště jsem si opřela vedle postele, oblečení do skříně a věcičky od taškáře pod postel.
"A to tady budeme sami dvě?" zeptala jsem se když jsem měla vybaleno.
"Jo, budeme už na nás nikdo nezbyl." odpověděla.
"Aha, to nevadí" řekla jsem a usmála se. Vlastně jsem docela ráda protože se s Lili znám ale někdo jiný by se mnou mohl mít problém. Tak tak sem si stihla zabavit koupelnu před Lily. Už jsem se nemohla dočkat až ze sebe všechno smyji. Všechen ten stres a napětí. Záda jsem měla od krve ale to nevadí. Barva vody se měnila z červené na růžovou a nakonec na průzračnou. Vylezla jsem ze sprchy a obleklekla se do pyžama. Vyčistila si zuby a uvolnila Lil koupelnu. Nakrmila jsem Amy a otevřela jí klec. Nemá ráda když je na noc zavřená. Zalehla jsem do postele a lehla si na břicho. Na břiše se mi moc dobře nespí ale nemám na výběr. Počkal jsem na Lil a když se vrátila začali jsme kecat. Kecali jsme asi do dvanácti a pak šli spát. Zavřela jsem oči a propadla se do říše snů.
******************************************************************************
No dneska kratší kapitola. Nebojte příště vám to vynahradím. 😉😉😉
ČTEŠ
Marauders
FanfictionKaždý člověk má ve svém životě změnu, která nastane kvůli jedinému rozhodnutí. Ležela jsem na posteli a přemítala o tom, co by se stalo kdybych naší ředitelce "trochu" nepřitopila v ředitelně. Každý určitě zná partu z Bradavic jménem Poberti. Co se...