Marauders

22.kapitola

Došli jsme k hřišti a já si dala věci na převlečení do šaten. Musím uznat, že usínám ve stoje.
Jak toto dokážu to teda nevím.
Všichni jsme nasedli na košťata a já cítila ten známý pocit adrenalinu. Tichošlápek se na mě povzbudivě usmál a vznesl se do vzduchu. Napodobila jsem ho a čekala na to až se konečně otevřou dřevěné dveře. Stalo se tak a já spolu s ostatními vyletěla z boxu ven. Na tribunách seděli stovky lidí. Na Nebelvírské tribuně skandovali Jamesovo a Siriusovo jméno. Hráči s modrým  dresem se seskupili do předem daných pozic. Napodobili jsme je a čekali až si kapitáni podají ruce. Poté madame Hoochová zapískala a hra začala. Rychlostí blesku jsem letěla k potlouku a dobře mířenou ranou jsem ho odpálila na protivníkova střelce. Uhnul. Sakra.

"A Joesnová neotálela a hned potlouk namířila na Clientnovou. K camrálu se dostal Nebelvír a Mc'kienli utočí na Havraspárského brankáře Harpera. Jakožto nováček nechytá. Což znamená 10 bodů pro Nebelvír. Black odpálil potlouk směr Joesnová a ta ho pálí na Havraspárského chytače Mc'Donalda. Ten se vyhýbá a zkouší blafování na Pottera. Ale notak Mc'Donalde každýmu hned dojde že tam ta zlatonka není. Už mlčím paní profesorko už mlčím."

Ušklíbla jsem se. Davis nikdy nezklame. Hrozně me přemohla únava. Já bych ty sny zrušila. Začaly se mi  dělat  mžitky před očima. Ne já to nevzdám. Prudce jsem otevřela oči a právě včas odpálila potlouk který na mě odpálili. Sakra ještě chvíli a jsem na zemi. Sirius po mně hodil pohled 'co blbneš?'. Já je  zakroutila hlavou na znamení že je vše ok.

"Stoenová dvojče Stoena prohazuje obruč. Dámy  a pánové je to 50:20 pro Nebelvír. Jen tak dál. Né paní profesorko já už budu  hodný. Mnó samozřejmě že fandím i Havraspáru. A camrál získal Havraspár. Clientnová kličkuje mezi hráči a obratně se vyhýbá potloukům. Hází na prostřední obruč ale nepovedlo se. Nebelvírský brankář Miekleson chytá camrál a nahrává ho Stoenový. Ta ho nahrává Stoenovi a ten se žene k obručím. Prohazuje levou obručí a Nebelvír vede 60:20."

James si musí pohnout. S velkou námahou jsem doletěla k Siriusovi a naznačila mu, že bych to namířila na Mc'Donalda. Kývl a odpálil potlouk  přímo  na mě. Odpálila jsem ho jeho směrem a podařilo se. Narazil mu přímo do nohy.

"A Mc'Donald to dostává do nohy. Ale pokračuje dál. Potter má velkou výhodu. Náš stav je 80:40 pro Nebelvír a zlatonka pořád nikde."

Znovu se mi zavřely oči a já nevnímala. Sakra ne! Dost! Otevřela jsem oči a nestihla zastavit potlouk, který mi prudce narazil do žeber. Měla jsem co dělat abych se udržela na koštěti. "Viky jsi v pohodě?" Objevil se u mě James a hned za ním Sirius. "Jo Jamei radši jdi hledat zlatonku." Mrkla jsem na něj a pokusila se o nezoufalý úsměv. Bolest drancovala celý můj hrudník. Každý nádech byl obtížný jak po maratonu. Tlačila jsem si na žebra ve snaze utišit bolest. "Viky netlač si na ně. Ještě to zhoršíš." Poradil mi Sirius a odpálil potlouk mířený na nás. Kývla jsem a začala jsem se soustředit na hru.

"A Joesnová to dostává do žeber. Musím uznat, že ta holka má výdrž. Pokračuje dál! Do toho Joesnová. Camrálu se ujímají Nebelvírská dvojčata. Stoen, Stoenová, Derner, Stoenová a je to gól. Nebelvír vede 100:40.  Havraspár by se měl snažit. Teď je jejich jedinou nadějí zlatonka. Ale to by nemohli hrát proti slavnému Potterovi. Už mlčím.  Potter strhl svoje koště prudce doleva a zběsile se žene za zlatým míčkem. Mc'Donald se žene za Potterem ale ten zrychluje a v ruce drží zlatonku. NEBELVÍR VÍTĚZÍ." 

Všichni jsme sletěli dolů. Já se postavila a začaly se mi dělat mžitky před očima. Bolest v hrudníku tomu moc nepomáhala. Sesunula jsem se k zemi a omdlela jsem.

Sirius:
Výhra je naše. Pohledem jsem vyhledával Viky. Stála na okraji hloučku a byla celá pobledlá. Držela se za hrudník a pomalu začala padat na zem. Doběhl jsem k ní a vzal jí do náruče. Přidal e ke mně James a běželi jsme na ošetřovnu. "Promerlina už zase slečna Joesnová. Já bych jí tu rovnou měla vyznačit VIP místo." Začala se rozčilovat Poppy. "To jste si vážně myslela, že by vyšla z famfrpálového zápasu bez škrábanečku?" Zeptal se James a rozchechtal se. "To je pravda." Uznala Poppy a nalila jí do pusy kostisrost. "Žebra máme vyřešený ale proč omdlela? Počkat. Ano ano je to vyčerpáním. Asi moc nespala. Pánové odnesete jí prosím na kolej? Není to nic vážného jen se musí prospat. Tady máte bezesný spánek. Když bude potřeba dejte jí ho. Jo a taky tento na bolest a ještě jednu dávku kostisrostu. Děkuji panové. Užijte si výtězství." Ani nás nenechala mluvit. Vlastně jsem rád, že zase neskončí týden na ošetřovně. Šli jsme s Jamesem po chodbě a každý přemýšlel nad tím, proč nespala. Snad nám to vysvětlí sama.

Viky:
"Ty ses teda zmrzačila sestřičko." Promluvil tak známý hlas. "Luku moc ráda tě vidím." Zakřičela jsem a skočila mu kolem krku. "Byla jsem tam. Na astronomický věži. Nebyl jsi tam." Řekla jsem asi trochu vyčítavě a zklamaně. "Promiň ono to není tak lehký. Řeknu ti jak na to až bude správný čas. Ale teď už se musíš vrátit." Řekl a začal mizet. "Né Luku počkej. Proč se mi zdají ty sny?" "Až bude ten spravný čas." Řekl a já se probudila.

******************************

Ták teď vám všem co dávají votes chci móc poděkovat. Jste úžasní. Chci taky poděkovat za krásné komenty a za to že si tuto povídku čtete. Dneska trošku kradší. No já vím, že sem slibovala na pondělí ale asi to nebude pravda. Tak budu vydávat každou neděli. Když mi to vyjde možna vás překvapím někdy v týdnu. 💙 vážně moc děkuji jste super. Jo a taky mám vymyšlenou novou povídku tak jsem se chtěla  zeptat kdo by to četl? Je to na téma Harry Potter jak jinak. 😂 tak se mějte a doufám že vám vyjdou pololetky a nedopadnete jako já.  😂😅