The Shoes/Larry

1.

Nikdo mu nikdy neřekl, jak to na světě funguje. Jak by taky mohl,že? Nikdo mu nikdy nečetl pohádku na dobrou noc před spaním. Nikdo mu nikdy nedal k narozeninám auto na ovládání, a tak jak by mu mohl sakra někdo jen třeba slovem říct,jak to tu chodí? A on je teď díky tomu bezmocný a nevím si rady.

Má potřebu na to slovo přijít. Objevit osobu, která mu s tím pomůže,ba mu dokonce prozradí, co znamená slovo žít.

Jde černou tmou,vskutku černá je jeho oblíbená barva. Polovina jeho skříně se skládá z černé a občas tam přiskočí něco šedého. Nač by taky potřeboval barevné oblečení,když ani jeho život není barevný?

Jeho hlavu ovládají stále jedny a ty samé myšlenky. Má to ještě vůbec cenu? Kdybych odešel,kdo by plakal nad mým odchodem? Nikdo. A on to sám moc dobře věděl.

Brunet se doplazil do svého bytu, zkopl své černé boty značky Vans a bez jakýkoliv okolků zalezl do postele,aby zaspal a mohl se opakovat jeho každodenní koloběh.

Ráno vstane, jde do práce,kde rozdává falešné úsměvy na všechny strany,večer jde domů a spí. Má sakra jeho život ještě vůbec cenu?

--

Mezi tím,co maličký brunet usíná se slzami ve svých modřenkách, kudrnatý se usmívá na pár,kde si slečna stále kouká na prostření prst, na němž zjevně nosí prsten jen pár hodin,jelikož má stále oči červené od pláče a každou chvíli líbá svého přítele. A i když je nezná, je za jejich štěstí šťastný.

Na další zastávce opustí vagón a vydá se směrem k bytovce,která je naproti té,kde v posteli vzlyká brunet.
Harry odemkne dveře od bytu a hned jak zabouchne,tak si povzdychne. Má před sebou náročný den,ale i tak se na něj těší. Pozná nové lidi,které bude moci obdarovat svou pozitivní náladou a získá nové přátele. V to alespoň doufá.

Kudrnáč si ještě rychle vlezl do sprchy a následně do postele. Musel se na svůj první pracovní den pořádně připravit.

Louis oblečen do černé již v šest stojí v chladných ulicí Londýna a čeká až se vyroluje mříže od obchodu s obuví,kde pracuje snad již od jeho založení. Tehdy již chtěl bydlet sám a tak si tam ako mladý,patnácti letý prcek našel brigádu,která se ukončení školy stala i jeho stálou prací. A dalo by se říct, že ještě před rokem se usmíval alespoň zde. Majitelé byli velmi hodní starší lidé, kteří si nikdy nemohli dovolit děti a Louis se jim zalíbil. Brali ho jako vlastního a Louis bral jako vlastní je. To oni mu pomohli,aby mohl odejít a nemusel snášet to,co se dělo u něj "doma".

Ale tři roky poté se stala ta nehoda,která zapříčinila,že se Louis již dva roky upřímně neusmál a stal se majitelem obchodu,který tak pekelně nesnáší. To on může za strátu jediných lidí,co Louis kdy miloval. A oni jediní,co kdy milovali Louise.

Louis otevřel v půl sedmé, i když normálně byla otevírací doba až v osm,ale díky tomu, že chodí brzo spát,tak se i brzy probouzí. A co jiného by doma dělal?

Nikdo tam brzy nechodí a Lisa,prodavačka,co se tu Louisovi pomáhá již řadu let, přichází až na osmou,tak se Louis vydal srovant do polic,co jsou úplně na hoře ,kam musí lézt po štavlích vyrovnat zásilku,co přišla včera.

--

Harry nemohl spát. Je vynervovaný. Tento věčně usměvavý mladík se nyní nesmál,jelikož se bál. Celou cestu si v hlavě připravoval jak,asi bude onen rozhovor probíhat,že by si ani nevšiml,že by obchod přešel.

Netušil,že bude otevřen,proto se lekl,když uviděl černé vans jak jejich majitel , jemuž nebylo vidět nic víc,jak tělo do půl pasu,něco těžce cpe do horní police.

Prudce vydechl. Už teď věděl,že s majitelem těchto bot nebude lehká komunikace. Jeho postoj na štavlích o tom vypovídal.

Jeho zklamání ze života z bruneta sršila i přes tlusté sklo výlohy.

Černá barva bylo to nejmenší,co to kudrnáčovi poradilo.

A z Harryho vše opadlo.

Musím mu pomoct. Projelo mu hlavou a koukl dolů na jeho zářivé bílé Converse,jenž vypovídaly i o jeho mysli Šťastná,čilá a veselá.

Jaká pak musela být mysl té osoby z obchodu?

--
Ahooj! Tak,toto je oficiálně má první LARRY story 😂 no jsem na to zvědavá 😂 budu vás milovat za každé přečtení!❤