Louis se poprvé za dlouhou dobu probouzí vyspalý. A sám se lehce podiví,že se mu dnes nezdála žádná z jeho nočních můr,jenž ho pronásledují každou noc.
Ke snídani si dokonce zapne televizi,kterou pouštěl naposledy před půl rokem a první,co zapne jsou televizní zprávy,kde vesele začne sám pro sebe pomlouvat a kritizovat politiky.
Při ranní hygieně si dá pozor,aby se náhodou někde při holení nepořezal,dnes se nehodlá uklidňovat drobnými řeznými ránmi,chce aby byl co nejrychleji s Harrym.
A ještě než mu dojde,co dělá,tak už stojí na smluveném místě poklepavajíc svou černou Vans o zem a koukajíc do svého mobilního telefonu, čekajíc,že se mu na obrazovce rozsvítí sms od Harryho.
A když se blíží čas,kdy zde měl již Harry stát,tak Louis sponzoruje Harryho,jak se k němu řítí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ahoj,Louisi,"vydechne Harry trochu zadýchaně,jelikož nestíhal.
"Ahoj." Špitne malý brunet a podívá s zemi.
"Omlouvám se,že jsem přišel pozdě,snažil jsem se přijít v čas,opravdu,ale prostě se nepovedlo." Tentokrát je to Harry,kdo červený klopí pohled.
"Teď nevadí,ale jestli si nebudeš dávat pozor až budeš od zítra chodit do obchodu,tak ti to strhnu z platu." Usměje se slabce Louis a již se rozchází. Nechce stát na jednom místě,když je zde tolik místa, kde by mohli být.
"Půjdeme se -" Louis se na chvíli pozastaví a přemýšlí jak to říct, aby to nevypadalo vlezle. Přeci jen nemá moc nějakou zkušenost s lidma.
"Projít?" Doplní za něj Harry. "Jo,to by bylo fajn."
Jdou v klidu v tichu vedle sebe,ale není to to takzvané trapné ticho,tohle je to, kdy je jim spolu dobře,ale nemají potřebu nic říkat.
"Jé! Ti je ale úžasný pes!" Křikne Harry po Huskym,jenž volně běží proti nim a je to možná jako by ho přivolal k sobě, protože onen pes změní směr a než se Kudrnáč naděje,tak mu skáče po nohách.
"Ahoj, Chlupáči, taky tě rád,vidím! Kde máš páníčka?" Směje se Hazz svým ďolíčkovým úsměvem a škrábe psa za ušima, zatimco brunet zaraženě stojí a kouká na kudrnáče.
"Lou,jen si ho taky pohlaď,je úžasný." Věnuje Louisovi pohled,který Louise přinutí se přiblížit.
"Bojíš se psů?"zeptá se znova Harry,když vidí,jaký odstup si brunet drží.
"Nee- já vlastně jen- eh, ano,bojím.'' Zvolí Louis raději lež,jelikož se nechce Harrymu svěřovat na ulici. Vlastně si není jist,zda se mu vůbec chce svěřovat i přes to vše,jak se během chvíle s Harrym změnil,i když o malinko, cítí se líp.
"Neboj, se já ho držím, pojď." A Louis tentokrát Louis odváží,ale zavře oči.
Jak se jeho klepavá ruka dotkne chlupů psa, do očí se mu dostanou slzy a do mysli vzpomínky,co si myslel,že je již dávno vytěsnil z hlavy.
Ten pes, vypadá jako Peggy , jeho jediný a nejlepší kamarád z dětství.
Brunetově se nahrnou slzy do očí.
Sedí v trávě na zahradě v místě,který nikdy nepovažoval za domov a mazlí se s ním. Jeho jediným přítelem,členem rodiny. I když by ho někdo považoval za blázna,že mluví k psovi, jemu to nevadí a vypovídává se Peggymu o jeho životě. O šikaně ve škole, nenávisti jeho rodiny k němu samotnému a o jeho neopětované první lásce.
"Peggy, buď rád,že jsi pes. Jenom tak v klidu celý den lezíš,občas se probehneš a jíš,co já bych za tohle dal." Se slzami v očích se čtrnáctiletý brunet úsměje na svého čtyřnohého kamaráda a pohladí jej. To však ještě netuší,že to udělá naposledy.
Za malou chvilku se ulicí řítí auto může,jenž ho splodil,ale otcem se nazvat nedá. A náhodou přes ulicii běží kočka,za kterou se Peggy rozběhne. A jako by jeho otec cítil příležitost a přidá na plynu.
Auto zaskřípá a pes leží na silnici v louži krve. A Louisovi se zastaví dech. Nevěří. Jeho otec je všehomocný,a Le věří,že to neudělal. Udělal.
Rozeběhne se k jeho kamarádovi,jenz nehybně leží na zemi a přitáhne si ho do objetí. A pláče. Ztratil další a poslední osobu v jeho životě.
"Ty jsi ho zabil! Udělal jsi to schválně! Jsi nehorázně krutý! Nenávidím tě! Nikoho z téhle zkurvené rodiny! Maminka se obrací v hrobě z tvé krutosti! Nesnáším tě! Zabil jsi ho!"
Pak Louis zkolabuje.
Zhluboka se nadechne a přejede po chlupech a pořádně zatne oči,nepřeje si,aby kudnráč viděl jeho slabou chvíli.
S hlubokým výdechem ruku odebere.
A pak je to zde zas.
"Bylo mi čtrnáct,kurva!" Křikne,povolí slzy a otočí se od Harryho a psa.
Snaží se utéct,ale zkolabuje.
Omlouvám se za zpoždění:/ wattpad mě nemá rád a proto mi smazal všechno,co jsem měla napsaný. Jak tady,tak u B&P. Proto se to zdrželo,jelikož to nemám uložené a tak jsme znovu překládala. Budu to mít hotové tak v neděli,tak se těstě!
