Louis na obrazovku Harryho mobilního telefonu kouká jako na svatý obrázek.
Neřekl by do Harryho, že může být na kluky. Nejde mu to do hlavy a jeho myšlení to rázně zamítá. Vždyť Kudrnatý mladý svalnatý Harry Styles s ďolíčkovým úsměvem musí být lámačem všech dívčích srdcí.
Jenže tato zpráva vše jen potvrzuje. Louisovi se zadrhne dech.
"Loui, jsem tady!" Vyjde s úsměvem na tváři a Louis se na Hazzu podívá.
"Ahoj," pousměje se snaže být klidný,i když to přes nové zjištění mojlc nejde.
"Koupil jsem víno, snad mě nenecháš teda s tou celou láhví na holičkách," mrkl Harry a nervózně se usmál.
Louis chvíli váhá, ale když uvidí Harryho očka zářící nadějí, tak neodolá.
"Ano, moc rád," usměje se brunet a Harry si radostně povyskočí a běží otočit cedulkuna dveří z ' otevřeno ' na 'zavřeno' a po pár chvílích již opouštějí chladné prostory obchodu míře do Harryho bytu.
Po příchodu si Louis sedne do pohovky a rozhlíží se po bytě, i když zde byl za těch pár týdnů, co Harryho zná mnohokrát. Chce najít indicie, které by mu napomohly zjistit o Harrym pravdu.
Harry položí láhev na stůl a přisedne k Louisovi. S lehkostí otevře víno a rozlije jej do dvou sklenic. Následně si přitukavají na skvělý život, přičemž si Louis pomyslí, že na to je už trochu pozdě.
''Lou,"
"Hmm?" Louis líně přikývne.
"Proč jsi takový?" Zeptá se Harry a dostane lehký strach z Louisovy reakce.
Louisovi málem zaskočí nápoj, kterého se zrovna napil.
"J- jak divný?" Zaskočeně se zeptá a povytáhne obočí, přestože ví,co Harry myslí.
"Prostě takový. Jsi zamlklý, nemluvíš o své minulosti, nevyjadřuješ své pocity a názory, všech se straníš," vydechl Harry a vážně se na Louise zatváří.
"Nemluví se mi o tom dobře... Já,eh, dlouho nežiji s rodičemi, asi od patnácti nebo šestnácti. Našel jsem si brigádu u nás v obchodě," Harrymu slovo u nás zní do uší jako píseň boží, jelikož když si představí, že ho tam Louis nechtěl a nyní ho bere jako jistotu. Je rád, že si Louis pustil blíže k tělu a ví, že je snad i jediným.
"A jak to, že jsi teď jeho majitelem, když-" Harry pozvedne pravé obočí, když jej Louis přeruší překrytím jeho úst.
"To neřeš. Prostě se něco stalo a těď je obchod můj," lehce zaražen se natahuje pro pití a při sedu si nepatrně přisedne blíže k Harrymu.
Je ticho. Louis je zvyklý na tiché místnosti, tak to neřeší, ale Harrymu tichota pije krev.
"Loui?" Osloví Harry trochu nervózně, jelikož se bojí odpovědi.
Louis se zaměří na Harryho.
"Tak mě napadlo, nechtěl bys za měsíc jet se mnou k mé rodině?" Usměje se Harry natěsně.
"Tvoje Mamka je už po té operaci?" Zeptal se Louis zamyšleně.
Harry přikývne " ano, a právě potom ji pustí, tak mě pozvala na rodinný oběd," milovaně se zatváří a Louisovi běhají mrazivky po těle, jelikož ten pocit nezná.
"Tak to já se nebudu vytírat-"
"Chtějí tě tam." Skočí mu do řeči Harry.
"Co?" Vyvalí Louis oči v překvapení.
"Tak nějak jsem se o tobě zmínil a Mamka byla nadšená a chce tě moc vidět!" Harry září jako sluníčko a tak Louisovi nezbývá nic jiného, než nabídku váhavě přijmout.
"Děkuju moc!" Skočí mu kolem krku Harry a možná za to mohl alkohol, možná to Harry udělal vědomně, ale jeho rty se otřou o ty Louisovi.
Helou! Krátké kapitoly jsou schválně, vůbec to není tak, že by mi prostě nešlo psát více! :D
VĚNOVÁNO VŠEM, CO KOMENTUJÍ, PUSINKY! 😍
Moc vám za to děkuju!❤
K.
