The Shoes/Larry

11.

"Mami, tati, tohle je Louis, můj přítel," roztáhne se kudrnáčovi úsměv, když své rodiče postaví před přímou věc. Ví, že ani jeden nebude naštváný, jeho rodiče pro něj chtějí vždy jen to nejlepší.

Jak žena v nejlepších letech, tak její lehce prošedivělý manžel se nachvilku pozastaví nad jeho slovy, sjíždě jejich propojené ruce.

"Harry, sluníčko moje," usměje se roztáhle Anne a vtáhne svého syna i jeho doprovod do objetí.

"Jsem Anne,"napřáhne červenjícímu staršímu brunetovi, který vůbec nechápe, co se vlastně děje.

"Louis, rád vás poznávám" řekne tiše brunetek a nervózně se zasměje.

"Tak se jděte ubytovat, pak se pojďte najíst," hodí po všech přítomných úsměv a odkráčí do kuchyně.

Harryho otec ještě chvíli  prázdně kouká, nakonec se však na všechny své otázky vykašle a Louise přijme.

Harry si i přes svůj prvně jistý pohled značně uleví a rozhodne se Louisovi ukázat místnost, ve které se tento víkend budou nejčastěji nacházet.

Veme staršího, přesto menšího brunetka za ruku a tahaje ho tiše do schodů začne přemýšlet, co budou dělat

"Harry? Jak jsi myslel to s tím přítelem?" Vzpamatuje se Louis na předposledním schodu a nechápavě zčervená což Harrymu přijde roztomilé, ale sám upřímně netuší, jak toto vysvětlit.

"Eh, já myslel jakože tak... No, jistě víš jako -" zastaví se kudrnáč a spolkne nervozitou.

"Víš Lou, já už od prvního pohledu na tebe věděl, že vůbec nejsi tak nepříjemný, jak se na první pohled jevíš. Prostě jsem z tebe cítil, že to tak nemůže být a ono ani není a já na tebe shlíždím jinak než bych asi měl." Koukne do země a kousne se do rtu, zatímco Louis se zatajeným dechem čeká, co jeho vysoký přítel vyplodí.

"Líbí se mi náš výškový rozdíl, naše rozdílné humory, které když se občas spojí, tak vznikne něco,co snad žádný jiný druh humoru nepřekoná, taky jsem si všiml, že tvůj úsměv je to nejhezčí a dovede k úsměvu i mne samotného. Tvůj hlas je pro mé uši něco tak úžasného, že sám nedovedu najít vhodné pojmenování k tomu.
Já se do tebe asi prostě a jednoduše zabouchl, Tomlinsone," ušklíbne se tiše a stydlivě do země mladší.

"Asi?" Zasměje se tiše Louis, volba Harryho slov mu přišla rozkošně vtipná.

"Ne, asi. Já to vím určitě," špitne a svalí se na postel, ponařeje svůj rudý obličej do peřiny. Teď se mu Louis vysměje.

"Hazzouši, ty jeden magore, " ozve se pochvíli vesele a skočí mu na záda, sedaje si na nad jeho zadek a lehce se mu začne prohrabávat ve vlasech.

"Jsem moc rád, že sis to uvědomil. Víš, upřímně jsi mě ohromil hned, jak jsi vešel do obchodu. A nevím, jeslti bjsem se ti už omluvil, ale pokud ne, tak to udělám teď. Opravdu mě mrzí to moje chladné chování, ale já musel. Nějak se mi líbilo, jak příjemný jsi ty byl a já doufal, že když na tebe budu zlý, tak tě ten zájem přejde a moje okouzlení odejde taky." Poslední  slova zašeptá a zahrabe se do kudrnáčova ramena.

"Teď jsem ale rád, žes to nevzdal. Sice jsem tohle nechtěl zažít, ale teď jsem tak kurva rád," směje se Louis a nakonec políbí kudrnáčův krk.

"Myslíš to vážně?" Špitne Harry se širokým úsměvem a posadí se, což znamená, že mu nyní Louis sedí na nohách čelem k němu a své nohy má brunetek okolo jeho těla.

Louis přikývne

"V životě jsem se necítil lépe, ty jsi moje štěstí, Hazzo," pronese a Harry již na nic nečeká. Vrhne se na kudnráčova ústa a výpustí z hlavy úplně vše. Lottie, stále neznámého Stana z Harryho telefonu.. Nic ho teď nezajímá více, než Harry.

Harry mu zajede pod kalhoty, tudis má poprvé šanci dotknout se toho zadku, co má Louisovi nejvíce obdivoval a ruce jeho přítele jsou tak silně dány v jeho vlasech, že by to i vypadalo, že na něco přijde, když v tom se otevřou dveře, ve kterých stojí Harryho usměvavá matka.

"Zlatíčka, pojďe už to j-" zarazí se ale pak se chápavě usměje, když uvidí vyděšené tváře milenců.

"Jen jsem chtěla říct, že jídlo je již na stole," věnuje jim úsměv a zavře opět dveře.

"Asi, asi bychom měli jít," zašklebí se Lou a vymotá své mrštné prsty z Harryho kudrlinek.

"Jo, měli," vydechne kudrnáč vše, co se právě stalo a postaví se, natahuje ruku k Louovi.

"Takže platí, že tě i nadále můžu nazývat svým přítelem?" Zeptá se s vyváženým obočím.

"Ano, a už nechci, aby mě tak někdo nazýval někdo jiný." Proplete si s Harrym ruce Louis a věnuje mu polibek.

Jejich život musí být teď již jen společný. A nebo snad ne?

Asi je to plný chyb a kravin, ale sorka, nemám nějak náladu,to znova číst, boubelata💞😍 snad jen se opět omlouvám, protože až dnes jsem se nějak vzpamatovala :D :( tak jsem se slzami v očích a se záznamy koncertu dopisovala :) díky za všechno, moc si vás vážím!💞