The Shoes/Larry

6.

"Harry?"vyjde znova Louis do obchodu,když usoudí,že by mohl být již jeho hovor ukončen.

Harry vstane,lehce si otře slzu a jde k Louisovi. Zastaví se těsně před ním.

"Ahoj." Snaží se usmát,zatímco mrká aby zahnal slzy.

"Ahoj,děkuju za to vše." Louis se usměje a dělá,že o ničem neví.

Harrymu cuknou koutky,když vidí Louise,jak trapně sklání hlavu k zemi.

"Co se stalo,Hazz?" Nedá bruntovi jeho zvědavost a musí se zeptat. Nikdy se o ostatní nestará,tak proč teď o tohle kudrnaté kuře ano?

Harry se zatváří zamyšleně. " Moje máma.  Dostala se do nemocnice. Měla jít na operaci, plánovanou,žadnou náhlou,ale i přes to potřebnou. A dnes ji oznámili,že musí čekat další dva měsíce. Další dva měsíce se bude trápit kvůli tomu,že nějakej puberťák má přednost jelikož je mladší a jak to vyznělo,tak i potřebnější pro svět!" Harry má opět na krajíčku a jedna slza si najde cestu ven z oka. Louis je setře svým hebkým ukazováčkem a stáhne si Harryho do objetí.

Obejme jej okolo pasu a Harry se chytne za jeho krkem. A i když je to oboum příjemné,vypadá to divně. Harry musí být zkrčený a Louis i přes to stojí na špičkách.

Louis obmotané ruce okolo Harryho pasu lehce utáhne,cítí že je to dobře a ucítí Harryho vypracované,tvrdé tělo.

A Harry zase pro změnu dýchá bruntovu sladkou vůni. Oba se mají skvěle.

-

Celý den utíká Louisovi rychle. Vždy, když tu byl sám nebo s Lisou,tak se to vleklo jako za jeho školních let hodina matematiky.

Louis pozoruje vše,co se hýbe venku,zatímco Harry pomáhá starší dámě s výběrem bot. A Louis si možná může oči vykoukat,když se ohne pro jeden pár,který je naštěstí pro Louise,až úplně dole.

Louis má celou dobu zrak jednom tam. Nemůže si pomoci.

"Eh,Lou,poslocháš mě? " Ušklíbne se Harry,který Louisovi pár minut něco vykládá,ale když vidí,že ho nevnímá,tak jak by si přál.

"Eh,popravdě ne. Cos říkal?" Louis se na Harryho podívá omluvným pohledem,který mu přijde neskutečně roztomilý.

"Komu vlastně patří obchod a proč nemá název? Je v romantické části města,je škoda, aby se na ceduli stálo jen 'Boty', nemyslíš?" Harry se stále kouká na Louise,který má omráčený pohled,ale vypadá že jej už alespoň poslouchá. "Já jenom, že by jsme mohli majiteli navrhnout aby krámek nějak pojmenoval, třeba bychom to mohli vymyslet i my dva." Harry natěsně čeká,co Louis odpoví. Ten se probere z transu ,ve kterém se nacházel a vymění na tváři snad všechny možné pohledy.

"Eh, majitelem jsem já,eh,ale klidně můžeš vymýšlet nějaký název." Louis se rozpačitě usměje a Harrymu spadne brada. Netušil,že to bude Louiho.

"Lou? Ale nezaložil sis ho,že?" Harry hádá dobře, prostě mu k Louisovi nesedí,že by si dobrovolně založil obchod s obuví.

"Ne,nezaložil. Já ho zdědil." Louisovi toto téma není příjemné,ale je schopen Harrymu odpovídat.

"A ani se nepochlubíš? To jsi jako kamarád?" Harry se hlasitě začne smát a Louis se přidá. Kudrlinky smích je jako  rýma. Stačí se přiblížit a už v tom jedeš taky.

Harry to už dál neřeší a s Louisem se domluví,že skočí do krámu,aby pak mohli jít rovnou domů.

Louis se posadí na židli a podepře si hlavu. Nudí se,dokud ho nevytrhne neznámý zvuk.

Harrymu přišla sms. A jeho mobil se nachází hned vedle Louise. Mohl by jen nakouknout.

Louis nenápadně a koukne a nevěří,když na domovské obrazovce svítí sms od nějakého Teddyho. To bruneta nějak nezalekne. Je udiven z jejího obsahu.

Hazz, vrať se ke mně. Omlouvám se, vždyť ty sám víš,jak to se mnou a alkoholem bylo. Ale potom,cos mě opustil jsem přestal- kvůli tobě. Miluju tě. T.

Louis je udiven a překvapen. Ale v dobrém směru. Harry kope za stejný tým jako on sám... 

A nebo ne?