The Shoes/Larry

10.

"Určitě," vyhrkne Harry dříve, než stihne o čemkoliv myslet.

"Super, tak se teď prosím na nic chvilku neptej a pojď za mnou," řekne Louis bez jakékoliv emoce a lehce se uchytí Harryho ruky. Harry se na chvilku zasní, ale jakmile ucítí tlak Louisovy ruky, která se jej snaží odtáhnout,tak se poddá a vyjde.

Jdou ruku v ruce vedle sebe a oběma se v hlavě míchá, jak je to vlastně možné, že se dva kluci ze stejného města poznali až v tak velkém městě, jako je Londýn.

Kudrnatý s bílými boty si v hlavě přemítá různé scénáře toho, jak by vypadalo jejich eventuální seznámení kdyby se potkali o pár let dříve a jak by se jejich životy proplety, tak to už neví vůbec.

"Lou," prolomí ticho po pár minutách, když zpororuje směr, kam jdou.

"Proč jdeme za město?" Zeptá se nechápavě mladší a pohledne na Louise s otazníky v očích.

"Protože tam to vše začalo," ušklíbne se Louis smutně a Harry se raději již na nic neptá, dokud nedojdou na menší palouk, odkud je vidět celé jejich městečko.

Louis pokyne Harrymu, aby si sedl na z poloviny rozbitou lavičku a Harry tak učiní.

"Asi by rád věděl, co jsem asi zač, viď?" Zeptá se Louis s vlhkými oči a usadí se vedle kudrnáče, který přikývne.

"Tak prosím, jenom nemluv. Všechy své pocity na mojí hnusnou existenci vyploď z úst až skončím, slibuješ?" Harry s lehce překvapeným výrazem opět přikývne a lehce pozvedne ukazováček, jakoby něco chtěl říct, ale nakonec neřekne.

"Když jsme se potkali, tak já vlastně neměl pro co žít. Můj život je vlastně jakoby z nějaké nepovedené telenovely. Do sedmi jsem se měl vlastně skvěle, jenomže pak moje maminka onemocněla. Měla nějaký nádor kdesi v těle, já to dosud nevím, jelikož mi to nikdo nechtěl nikdy říct, ale to je teď už jedno. No a jelikož můj "milovaný" otec si již od Lottieneho(jak se sakra sakra to pekelný jméno skloňuje? ) narození nacházel různé 'náhrady' za ní tak to ani moc neřešil a dalo by se říct, že byl i rád. Ten chlap je neskutečný tyran. Sakra Hazz, to ti tak nepřišel, když jsi ho s Lott poznal?" Zeptá se smutně se vzpomínkou v očích.

"Neměl jsem ho rád. Byl mi nesympatický," přizná tiše a jednotlivé kousky mu začínají lehce zapadat do sebe.

Louis se nahlas zasměje.

"Notak nejsem sám,"pochvalí se Louis po zjištění, že opravdu tak svého otce nevidí sám.

"A prostě, potom, krátce na to zemřela. Vzalo nás to s Charlotte oba, ale otec nám jen pár dní po pohřbu přivedl domů představit nějakou Monicu, s tím, že je to jeho nová přítelkyně. Vzhledem k tomu, že tý holce mohlo být tak nějak jako mě teď tak mi bylo hned jasný, co je zač. Rok s náma bydlela a pak odešla, když tátu vybrala o peníze. Otec se následně začal i opíjet a to teprve nastalo to pravé peklo. Mlátil převážně jen mne, jelikož já jsem podle něj mohl za vše," koukaje do země, Harry lehce uchopil Louisovu ruku na znamení, že je s ním.

"Jednou mi přejel psa, mou jedinou oporu, a pak ještě měl kecy na mámu. Jeho slova mám v paměti pokaždé, když usínám. Řekl, že jsem úplně stejný nic jako moje matka, ani nevíš, jak to trhá srdce. To byla poslední kapka. I když mi bylo jenom patnáct, zbalil jsem se a nasedl na autobus do Londýna s tím, že si nějak poradím. A vlastně i poradil. Hned první týden po snažení přespávat v hotelech jsem našel naši prodejnu. Tehdy ji vlastnil milý manželský pár. U nich jsem našel vše, starali se o mne jako o vlastního. Nachvilku jsem si myslel, že mohu být šťastný, jenomže pak," z očí  mu proudí  úplný vodopád slz. Louis nemá na to, aby dořekl svou myšlenku.

"Zemřeli?" Zeptá se tiše Harry a Louis přikývne padaje do vzlyků ještě mnohem více.

Harrymu je Louise tak líto, přece někdo, jako on nemůže mít tak odporný život, proto si ho přivine blíže k sobě do obětí a věnuje mu lehký polibek na temeno.

"Neplakej Lou, zařídím, aby jsi se teď měl už jenom skvěle," slíbí mu s úsměvem a Louis jen zakroutí hlavou, přestože si jej vztáhne do hlubokého polibku.

Ahojky, už nám zbývá jen pár kapitol, proto se ptám abych měla jasno o příběhu, který chci uskutečnit po tomto 💞 :

-Louis top x Harry top?

😈😄💞💞