The Shoes/Larry

5.

Pevně stačlačí víčka k sobě a až následně je otevře.

Rychle promrkávajíc nervózně prozkoumáva místnost,kde se nachází.

"Louisi!?" Slyší hlasité dupání a mlhavě rychle se pohybujíc kudrlinky nad ním,jak mu jich majitel šáhá na čelo.

"Bože, konečně jsi vzhůru. Upadl jsi do toho dementního bezvědomí na skoro na pět hodin, bál jsem se o tebe! Co se stalo? Máš fobiii ze psů? Hned,jak si s sebou šlehl o zem přběhla majitelka a když viděla,co její mazlíček způsobil,tak málem spadla k tobě!" Řekne Harry se strachem,alr pobavení v jeho hlase zní také.

Louis prokroutí hlavou. "Ne-ne, to se mi jen udělalo špatně,promiň za přidělení zbytečné práce,uhm." Vydechne a až nyní pocítí,jak má vyschlo v krku.

Harry pozvedne obočí a nevěřícně obočí. "Okay,Lou, budu dělat,že ti věřím. Chápu,neznáme se dlouho,spíš vůbec,ale budeme spolu pracovat,tak bych byl rád,kdybys mi nelhal. Přinesu ti pití,asi musíš mít žízeň. A pak asi mužeme zůstat u mě a udělat si filmový večer,jelikož asi nemáš sílu někam jít a já bych se stejně akorát bál. Ráno můžeme jít do krámu odsud,je to blíž,co ty na to?" Jeho pochyby v polovině zmizí a vystřídá je  Harryho klasický ďolíčkový úsměv.

Louis moc nepochtí,tak mu jen přikývne.

Harry se radostně protočí u dveří do kuchyně a než do ní zaleze křikne.

"Louisi?"

"Hmm?"

"Nasať úsměv,tady se nemůže stát nic,co je důvodem k mračení!"

-

Druhý den ráno se Louis probouzí ve stejné místnosti jako minulý den. Teď už ale alespoň ví,kde je.

Ani si neuvědomí,že je jen v nejnutnějším kousku hadrů,který zakrývá jen to nejintimnější na jeho těle a vydá se do kuchyně, kterou již nyní ví, kde se nachází.

Je zklamaný,že v kuchyni neobjeví kudrnáče,ale malý růžový lísteček přilepený na skříně před jeho očima ho ze zklamání vyvrátí.

Šel jsem již do obchodu. Tys tak hezky spal-vypadal jsi jako medvídek. Nechtěl jsem tě budit. Hezky se najez,osprchuj a bůh ví co ještě a pak za mnou přijď. Snad cestu znáš.

Harry x.

P.S. klíčky jsou v košíku na botníku.

Lou lehce zčervená jak nad oslovením medvídek tak na malinké x na konci.

Louis jíst nebude, pouze se osprchuje,oblekne, zamkne připomenutým klíčem z botníku a odejde. Cestu do krámu vydedikuje podle kavárny na jednom rohu. Okolo té chodí i on sám,ale z druhého směru.

Ocitne se před krámem a koukne skrze výlohy. Harryho nevidí,což znamená,že bude někde v zadním prostoru.

Vejde do ticha místnosti,ale přeruší ho halsitý chraplavý křik. Je to Harry,kdo taky jiný,že?

Louis se bojí. Harryho hlas zní agresivně.

"Jak si sakra mohla dovolit,aby ji odvezli do špitálu? Děláš si srandu? Vždyť znaš její přání! Chce odejít doma!"

Louis si pomyslí, že by se měl vrátit na roh ke kavárně a přijít jakoby znovu,jelikož toto se ho netýká.

"Sakra Gemmo!"

Že by i věcně usměvavý Harry měl alespoň trochu tak problémů,jako on sám? Pomyslí si Louis.

Najednou se Harryho rychlý dech zklidní a ozve se halsitý vyzlyk.

"Cože? Dávají ji dva měsíce?"

Upps,trvalo mi to kapánek déle... I'm soo sorry :(
Taky vím,že tahle story je trochu víc depresivní,ale ono se to možná zlepší :D :/

-  O kom myslíte,že Harry mluví?

• Věnováno této mega úžasné dívčině: Fiarie !❤❤ Moc děkuji za podporu!❤

A taky za krásné komenty za minulou kapitolu :)❤

K.❤