The Shoes/Larry

17.

"Vím, dlouho jsem tu nebyl, budu ti to muset vše odříkat. Stalo se toho tak moc, maminko!" Promluví brunetek s úsměvem ke studenému hrobu.

"Potkal jsem jednoho kluka," pousměje se nad jeho slovy, jak zní.

"Ale měl bych začít od začátku. Z otce se stalo přesně to, co jsi mi říkala, že ze mne nikdy nesmí být. Ale o něm mluvit nechci. Odešel jsem od něj. Od něj i Lottie. A ani jednomu jsem nechyběl. Asi to bude znít hloupě, ale chvíli jsem chtěl se vším skončit a jít k tobě, protože jsem na tom byl opravdu špatně. Po třech týdnech žebrání a žití na ulici jsem objevil krámek s obuví, který vlastnil opravdu milý pár. Dali mi jídlo, střechu nad hlavou a pak dokonce i práci. Cítil jsem se s nimi úžasně. Žil jsem s nimi dlouho, až do jejich smrti. Zemřeli při autonehodě a já se cítil tak hrozně, jako když odešla ty. Neměli žádné děti, jen mě a brali mě jako vlastního, a tak mi odkázali obchod. Pro mne to byla další rána. Bylo mi dvacet a měl jsem krámek s botami, zrovna, když jsem si začal říkat, že smrt lidí okolo mne je mým osudem. Řekl jsem si, že pro bezpečí všech musím všechny držet ode mne a proto jsem neměl ani žádné přátele. Mohli by zemřít a další ránu bych už nezvládl. Najmul jsem si tam slečnu a začal se o kramek starat, tak jak by si Petersonovi přáli. A bylo to před rokem, když Lisa otěhotněla a já si musel najít někoho, kdo bude se mnou prodávat, jelikož sám bych to nedával. Ale tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem tam i přes to zůstat sám, abych nemusel poznat další lidi. Lisa měla svoji hlavu a a udělala inzerát za mne. A to byla ta nejlepší věc, co mohla udělat. Přišel tam Harry. Hned na první pohled se mi zalíbil, přesto jsem k němu byl tak dlouhou dobu protivný! Líbil se mi tak moc, že jsem chtěl pro něj jen dobro a tak jsem čekal, kdy ho ta snaha o mojí komunikaci přestane bavit," brunetek  si mezitím, co vypráví jeho životní příběh zesnulé matce posadí na zem k hrobu a celou dobu nespustí oči z náhrobkové fotografie, kde je navždy zamrzlý úsměv jeho překrásné matky.

Sedí s úsměvem na tváři u studeného mramoru, vřele vypráví a  nemá tak ani si všimnout, že kousek za ním, u velké lípy stojí opřený jeho přítel a se slzami ve svých zelených krystalech poslouchá příběh svého ubohého brunetka.

''Ale on byl úplně jiný, než ostatní. Nepřestalo ho to bavit. A já nakonec povolil jeho nátlaku a to bylo moje nejlepší rozhodnutí. Totiž, už od začátku, co jsem ho znal jsem přestal s těmi ohavnými věci, jako je sebepoškozování. Na žiletku jsem už krom výjimek nesáhl, začal jsem jíst a tak trochu o sebe pečovat. Jeho přítomnost ze mne začala dělat lepšího, normálního, člověka!  Snad nejsi mnou zklamaná. Určitě bys pro mne chtěla nějakou dokonalou ženskou, ale já tu dokonalost našel v muži- v Harrym. Když jsem s ním, tak je všechno růžový. Přestávám vnímat realitu a vím jenom o nás dvou. S ním je mi nejlépe," Louis si uvědomuje svá slova. Všechno je taková pravda.

"Kdybys měla šanci ho vidět, taky by se ti líbil tak jako mně! Jeho hluboký hlas, jeho svaly, jeho krásně kudrnaté vlásky a jeho nápady! Je pravda, že z něj občas vypadne kravina, ale vždycky jsou z toho pak pěkné zážitky... Koneckonců, i jet za tebou teď byl jeho nápad. Je prostě dokonalý! Živě si dokážu představit, jak bys řekla, že mám šetřit takovými slovy, ale u Hazzy jsem si úplně jistý. Slovo, které by ho vyjádřilo neexistuje. Miluju ho a díky němu zase žiju," poznamená své myšlenky, aby vyšly doopravdy z jeho mysli a je šťastný. Cítí přítomnost jeho maminky okolo sebe a cítí její radost. Ví, že by ho v tuto chvíli strhla do velkého objetí, líbla do vlasů a poplakala, jak je velký a statečný kluk.

Však, nečekal by, že se to reálně mohlo stát. Stalo se. Ovšem, není to jeho matka, jejíž ruce ho svírají, ale jsou to ruce jeho přítele.

"Loui," Vzlykne Harry.

"Já nemám slov. Já tě taky tak strašně miluju! A tu trpělivost bych měl pořád. Nikdy bych to nevzdal! Miluju tě, ty můj plyšáčku," zaryje se Louisovi do hrudi a on mu s úsměvem proplétá prsty vlasy, druhou stírá slzy.

Nakonec Harryho líbne do vlasů a koukne k oblakům.

Ukazuje Harryho mamce. Jeho životní výhru.

Je si jistý, že ho maminka pozoruje a úsmívá a přeje jim to.

Louis šťastně vydechne a vrhne se na rty Harrymu. Zatím nemá v plánu mu vynadat za to, že poslouchá cizí rozhovory. Možná to ani neudělá, protože ho miluje a je s ním šťastný.

Harry je jeho poslání se probouzet do dalšího dne, TEN, KDO ROZZÁŘIL JEHO SVĚT JAKO NIKDO JINÝ.

A toto je oficiálně poslední kapitola :)) ještě bude Epilog, ale s mojí rychlostí bude někdy v květnu, dle mého odhadu :D kecám, pokusím se do konce února :)

Můžete se podívat na mojí novou povídku : Wedding Day, je u mne na profilu :)