San Francisco/ Luke Hemmings

4. ,,Nejsem Lucas!"

,, Nudíš se?" Ozve se za mnou hlas a jeho majitel mi položí ruku na rameno...

,,Jo, nudím," odpovím mu a dlaní poklepu na místo vedle mě. On pochopí a pomalu se posadí.
Podívám se na něj. Chci vědět,  jak vypadá. Bohužel. Jak všichni víme, v noci je tma a já noční vidění zkrátka nemám.

,,Co tu děláš?" prolomí ticho člověk sedící vedle mě. Podle chraplavého hlasu poznám, že se jedná o kluka.

,,Nemohla jsem usnout," trhnu rameny. Ze země zvednu kamínek a hodím ho do vln.
,,Co ty?"

On se hlasitě zasměje. Jeho smích je jemný a zvonivý, jako z Vánočních filmů.

,,Mám tři trhlé spolubydlící, moje nejlepší kamarády a druhou rodinu," vysvětlí. ,,A oni jsou otravní, hlavně teď, když se opili. Jeden si hraje na štěně, druhý na kotě a třetí bubnuje na celý barák. Je logické, že jsem chtěl vypadnout."

,,Jo, to asi jo. Ale ty se mi moc logicky založený nezdáš," rýpnu si, i když ve skutečnosti o něm nic nevím.

,, No dovol!" vykřikne se smíchem, zúží oči, změří si mě pohledem a pak....

,, Aaaaaaaaa...pro-pros-im, dooooost...no ta-tak. Já s-se... hihihi, vzdá-vám!" rozchechtám se jako rozplácnutá veverka na horké pánvi.
Ten kluk mě totiž začal lechtat.

,,No tak mi slib, že už budeš hodná," ušklíbne se a já začnu horlivě kývat, div mi hlava neupadne. On se teda milostivě svalí zpět do písku vedle mě.

A v ten moment mi měsíc dovolí ho spatřit. Rozzáří se a zasvítí na nás.
Ten kouzelný kluk vedle mě se zdá až nadpozemsky krásný. Blond vlasy má vyčesané lehce nahoru, v nebesky modrých očích se odráží hvězdy a při úsměvu se mu tvoří ďolíčky podobné na mé. Ve spodním rtu se leskne černý kroužek. V černých shortkách a černém triku Nirvana vypadá děsně sexy. Může mu být devatenáct, možná dvacet.

,,Ty máš rád Nirvanu?" vyhrknu.
Jo jo, Lexi, nic jiného inteligentnějšího tě asi nenapadne, že jo?!

,,Miluju ji!" rozvášní se.

,,Já taky," Usměju se na něj, pokud možno co nejlépe dovedu. Všimnu si, že se na mě dívá a tak obrátím zrak na racka nedaleko nás. Spí vůbec někdy racci?

,,Máš roztomilé ďolíky," šťouchne mě prstem do toho na pravé tváři. ,,Skoro jako já," dodá.

,,Já vím."

Začneme se postupně bavit a smát. Hážeme žabky do vody, stavíme hrad z písku, běháme po pláži při hře, válíme se po zemi a povídáme si.
Dozvěděla jsem se o něm, že je Australan a bydlí v Sydney, 13. července mu bude dvacet, má dva bratry-Jacka a Bena, tři retardované kamarády, s nimiž je tady na dovolené, miluje tučňáky a hudbu, umí hrát na kytaru a prý "trochu i zpívat" .

,,Zazpívej mi," zaprosím a nahodím puppy face, kterým zvládnu obměkčit rodiče i Alexe.

Kývne a nadechne se.

I drove by all the places...

..'Cause I'm not fine at all
No, I'm really fine at all
Tell me this is just a dream
Cause I'm really not fine at all

Skončí a trochu zrudne. Asi se stydí, i když nevím proč. Zpívá nádherně, jako anděl. Pak mi něco dojde.

,,Páni, tu písničku znám," vykřiknu a on trochu zbledne. ,,To je přeci tetina oblíbená kapela! 5 Seconds of Sun? Ne ne, 5 Moment of Summer? Ne, ještě jinak..." Začnu přemýšlet, u čehož se drbu na bradě. Kluk vedle mě se uvolní a rozesměje.

,, 5 Seconds of Summer." Pomůže mi.
,,I ty je znáš? Jako fanynka nevypadáš, když téměř netušíš, jak se jmenují."

,,Ne, neznám," uchechtnu se. ,, Nevím, jak se jmenují, ani kolik jich je, jak jsou stáří, nic. Teta mi sice o nich povídala, ale neposlouchala jsem ji," trhnu rameny s nevinným výrazem.
A potom si zívnu.

,,Už svítá, je čas běžet domů. Mobil mi říká, že je za pět minut čtyři ráno," zvedne se a opráší si šaty od písku.

Natáhne ke mně ruku a pomůže mi vstát.

,,Dej mi prosím číslo," usměje se tím jeho cute úsměvem.

Nadiktuju mu ho a on to svoje zase mě.

,,Počkej, jak si tě mám uložit, když nevím tvé jméno."

,, Já jsem..." odmlčí se. ,, Luke Robert Hemmings." S očekáváním se na mě koukne.

,,Tak já musím, měj se, Lucasi!" zamávám mu a rozběhnu se domů, abych vyhnala z hlavy jeho smích.

,, Nejsem Lucas!" uslyším za mnou řev....

-------------
Líbí? :)
-H&K