Taxík se dostává pomalu zácpou a mě se chce brečet víc a víc. Nemám už sílu ani vzlyky tišit, prostě je nechávám plynout volně na povrch a řidič se mě marně snaží uklidnit.
Ano, četla jsem knihy a všude popisovali, jak láska bolí. Nevěřila jsem. Zidealizovala jsem si ten cit natolik, aby uvěřila, že pravá láska nebolí vůbec, že nás ničí jen falešná beznadějně vypadající.
Teď jsem pochopila, že mnohem víc nás zlomí ta osudová pravá láska.
Podívám se z okýnka v letadle. Na jasném nebi blikají milióny hvězd a měsíc svítí. Připomíná mi to tu první noc, kdy jsem Lukea potkala. Srdce znovu řve, že je ještě čas se vrátit a vyříkat si to.
Naštěstí, než si to stačí rozmyslet, se letadlo vznese do vzduchu. Z výšky vidím zářící město, které mi připomíná, jak moc jsem toho tady zažila.
L U K E :
Po náročném dni, kdy dopoledne jsme byli ve studiu a večer jsme měli rozhovor, se vrátíme konečně domů.
V duchu už si plánuju, jak si dám horkou sprchu a pak zavolám Lex. Je teprve půl jedenácté, určitě ještě spát nebude.
S klukama se vysoukáme z auta a pomalu se šoupeme domů. Ash hledá po kapsách klíče a já mezitím vybírám schránku.
V kuchyni si sednu jak mrtvola ke stolu. Calum si zabral jako první koupelnu, šampon jeden, Mike vaří čaj -doufám, že ho nespálí- a Ashton volá s Alexem, který je u jeho sestřenice Thali. Nathalie je fajn, s Lexou se seznámili, když jsme já a Lex byli o víkendu pryč. Se toho vždy strašně moc stane, sotva od kluků vytáhnu paty.
Reklamní letáky, účet za elektriku, dopis od fanynek, další dopis od fanynek...probírám se poštou. Účet za plyn, leták z Kauflandu, dopis od Lexi, účet.... moment dopis od Lex?!
Roztrhnu obálku. Přečtu si řádky napsané jejím krásným elegantním písmem a od půlky už mi tečou slzy.
Prudce se zvednu ze židle, dopis odhodím a rozběhnu se ven. Cestou ke dveřím vrazím do Ashe.
,, Kam letíš!" Chytne mě Ashton za předloktí, ale já se mu vytrhnu.
,, Do prdele Lukeu, co je? Takhle si nevyváděl už dlouho. Neuzavírej se zas do sebe, tímhle obdobím už jsme prošli a dostali se z něj. Tak mluv, co se stalo!?" Zvýší na mě hlas.
,, Odešla ..." Špitnu a než se Ashton vzpamatuje, vyběhnu ze dveří, div nezakopnu o práh a nerozbiju si držku.
Utíkám až do míst, na pláž, kde jsme se poprvé potkali. Kde se naše cesty spletly dohromady.
Naše osudy jsou jako větve stromů. Někde se spojí, jinde rozpojí, někdy se rozdělí. Přesto, že můžeme naši větvi vést, spoustu věcí ovlivní větve druhých, a stejně má nakonec hlavní slovo kmen-osud.
Proč jsem to Lexi neřekl!? Kdyby jo, byla by teď tady, se mnou. Byli bychom oba štastní. Kdybych ji to řekl. Kdybych jí nelhal. Kdybych měl tu odvahu... kdyby, kdyby, kdyby...
Posral jsem to. Jsem hrozný sráč. Teď mě nenávidí a můžu si za to sám. Miluju ji a ona utekla. Tak je to vždycky.
Ani nevím, proč si vybrala mě. Co na mě vidí? Jsem obyčejný blonďák. Mike má vlasy pořád jinak barevné, Ash je má krásně kudrnaté. Mám hubenou vysokou postavu a blednou pleť. Calum je svalnatý, snědý. Ash posiluje pořád dokola a dokola, věcně j e do bronzova opálený. Zatímco kluci jsou jako omalovánky, já nemám ani jedno tetování. Snad ten kroužek ve spodním rtu, no Michael má piercing v obočí a náušnice.
Jinými slovy, jsem nicka. Ničím výjimečný, doslova až tuctový. Jsou daleko lepší kluci než já.
Já jsem jen protivný, se špatným smyslem pro humor, uzavřený kluk hrajícího si na pop-rockovou hvězdu.
Ani se jí už nedivím, že utekla. Třeba jí bude líp beze mě. Bude šťastná a já to nějak přežiju. Protože smyslem lásky není držet ho na silu u sebe. Když chce odejít, ať jde. Hlavně, ať je šťastná.
A protože ji miluju víc než sebe, a už nemám možnost o ni bojovat, musím ji nechat jít, i když nechci...
Blond chlapec, sedící na pláži nedaleko Golden Bridge, brečel a vzpomínal na časy strávené s dívkou, která ukradla jeho srdce.
Brunetka mezitím v letadle psala rodičům a její nejlepší kamarádce, že letí domů. Její máma a táta jsou na dovolené, dojedou až před začátkem školního roku, a dívce pošlou peníze, aby měla z čeho žít. Dál kontaktovala tetu jen stručnou naštvanou zprávou. Ta hned dala vědět dívčině dvojčeti. On si to začal vyčítat.
Tak takhle se ty prázdniny zvrtli. Pokazilo se, co se dalo a přesto mají všech šest mladých lidí zážitky, na které budou vzpomínat nadosmrti.
Co bude dál? Propletou se znovu jejich větve?
-----
Ještě epilog guys!
-H&K
ČTEŠ
San Francisco/ Luke Hemmings
Fanfiction"I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná." -John Green, Hvězdy Nám Nepřály /5sos are famous/ Cover by: DoggyTina
