Skrytá (Selekce FF)✓

1. kapitola-Dopis

Otevřela jsem oči a vymanila se z něčího sevření. Spustila jsem nohy z postele s nebesy a došla si pro poloprůhlednou bílou košili dlouhou pod zadek, kterou jsem přehodila přes červený korzet a ladícími kalhotkami, přes které mám připevněné silonové punčochy podvazky. Sice mi košile nepomůže před zimou, ale mám ji ráda.

Šla jsem k zrcadlu a pohlédla na své vlasy odbarvené na platinovou blond. Byly hrozně rozcuchané. Až teď jsem si vzpomněla, koho jsem měla tuhle noc. Russella, kluka ze Třetí kasty. Více si o něm nepamatuji, jen že byl hrozně opilý a já naprosto střízlivá. Tím smutnější to je. Byl už čtvrtým tento týden. Ach jo...

"Eh, kde to jsem?" uslyšela jsem mužský hluboký hlas. Rychle jsem přiběhla k posteli a prohlédla si svou "oběť". Vypadá to, že jsem si včera vybrala celkem dobře. Vypracované tělo, začínající strniště, černé delší vlasy... "Bernadette?" zeptal se a já se divila, že si to jméno pamatuje. Vlastně byl úplně první, kdo si to pamatoval.
"Ššššš," zašeptala jsem s úsměvem, pohladila ho po vlasech a vtiskla mu polibek na rty. Překvapil mě tím, že si mě přitáhl a stáhl na postel nad něj. Odtrhla jsem se, rukou vjela do jeho vlasů a řekla: "Spinkej, je brzy." On zavřel oči a za chvilku jeho sevření povolilo.

Úsměv z mé tváře zmizel. Slezla jsem z postele a vyšla, ze své ložnice. "Susan! Susan!" zakřičela jsem ze schodů.
"Ano?" ozvalo se a ze dveří pod schody vykoukla služebná. Ani nebyla překvapená mým oděvem, což by můj otec byl. Při pomyšlení na něj se mi udělalo zle, tak jsem myšlenky na něj rychle zahnala.
"Přines mi snídani do jídelny," přikázala jsem a poté, co Susan odběhla, jsem seběhla schody a běžela za ní do kuchyně.
"Ještě něco...vyhoďte toho kluka v mé posteli a to co nejdříve!" dodala jsem ještě jejím směrem. Ona na mě kývla a já zamířila do jídelny.

Nechala jsem otevřené dveře a sedla si zády ke dveřím. Vůbec nic se mi nechtělo dělat. Pořád jsem byla smutná z rozchodu. Proto taky sjíždím diskotéky, ze kterých si skoro pokaždé někoho přivedu. Služebné je potom vždycky vyhazují.

Zakryla jsem si obličej dlaněmi. Bylo mi hrozně. Ostatně jako posledních sedm dní. Můj kluk, se kterým jsem plánovala budoucnost, se kterým jsem se vzpírala rodinným pravidlům, se kterým jsem přišla o panenství, kterému jsem dala vše, který mě měl brzy požádat o ruku, mě podvedl! Ano. A s nějakou podřadnou holkou z Páté kasty. Naprosto nechápu. Nachytala jsem je v tom nejhorším, můj nejhorší zážitek života! A hlavně si pak ten debil myslel, že bude vše jako dřív. Rozešla jsem se s ním, okamžitě samozřejmě.

"Berny?" uslyšela jsem. Jen jsem trochu pootočila hlavou a zahlédla něčí vypracované tělo, které držely dvě služebné. Nic jsem neřekla a za chvíli jsem slyšela zabouchnutí dveří. To už přišla Susan s podnosem a položila ho přede mne.
"Přeji dobrou chuť," špitla, ale jakmile viděla výraz v mé tváři rychle zmizela a zavřela za sebou dveře.

Místo toho, abych jedla, tak jsem jen zírala na lívance před sebou. Ani jsem na ně neměla chuť.
"Susan?" zavolala jsem a do místnosti ihned vběhla má komorná. "Určitě jsi dlouho neměla lívance, že ne?" tázala jsem se a ona jen plaše zavrtěla hlavou. "Tak si je jistě ráda dáš," zamumlala jsem, rychle se zvedla ze židle a běžela do svého pokoje. Po tvářích mi tekly slzy. Zabořila jsem tvář do polštáře.

"Ehm, slečno, pardon, že vás ruším, ale..."
"Nemůžeš aspoň zaklepat?! Chci soukromí!" zakřičela jsem a bouchla pěstí do pelesti postele.
"Jen pro vás mám dopis," vypískla Susan.
"Tak mi ho tu někam polož a vypadni," řekla jsem již klidněji do polštáře.

Když jsem se vybrečela, otevřela jsem dopis a začala číst:
Vážená rodino Carterových,
nedávné sčítání obyvatelstva potvrdilo, že ve Vašem domě v současnosti pobývá mladá žena ve věku mezi šestnácti a dvaceti lety. Rádi bychom vás upozornili na blížící se příležitost k uctění velkého illejského národa. Náš milovaný princ Georg Schreave měl tento měsíc dvacáté narozeniny a na cestu touto novou životní etapou by si rád mezi pravými dcerami Illey našel společnici a oženil se s ní. Pokud vaši dceru, sestru či chráněnku, která splňuje podmínky, zajímá možnost stát se chotí prince George a zbožňovanou illejskou princeznou, vyplňte prosím přiloženou přihlášku a doručte ji příští týden v úterý v dopoledních hodinách na nejbližší Správní úřad. Účastnice budou po celou dobu ubytovány v nádherném illejském paláci v hlavním městě Angeles.
Krásný zbytek dne přejí
Váš král a královna
Charles a Kassandra

A do něčeho! To je moje noční můra! Už od narození mi rodiče vsugerovali, že tu soutěž vyhraji. Jako malá jsem si to opravdu myslela, ale po smrti mé matky (tehdy mi bylo třináct) jsem to začala nenávidět. Nenáviděla jsem Etiketu, nenáviděla jsem prince. Byl více jak o dva roky starší než já. Zatímco mé vrstevnice z něj byly na větvi, já jsem dusila nenávist. Pevně jsem doufala, že Selekci uspořádají dřív, že ještě nebudu ve věkovém rozmezí. Můj otec na mě nikdy neměl moc času a do dneška nemá. Odchází do práce brzy ráno a přichází domů pozdě v noci.

"Sus, přines nějaké šaty na vycházky!" zavolala jsem ze dveří. Sedla jsem si ke kosmetickému stolku a nanesla make-up. V zrcadle jsem viděla Susan, jak nese krásné, stříbrem vyšívané zelené dlouhé šaty. "Polož je tam na židli, za chvíli tě zavolám," oznámila jsem a pokračovala ve vykreslování kouřouvých očních stínů. Pak jsem si oči ještě zvýraznila úhlednou linkou a řasenkou. Za pomoci Susan jsem se dostala do šatů a dopis schovala do výstřihu. Nemůžu ho přece vyhodit tady doma a riskovat, že to otec najde.

"Susan, jdi přede mnou," přikázala jsem.
"Ale..."
"Žádné ale. Jdi přede mnou a neohlížej se." Susan poslechla a já si vyndala dopis, pečlivě ho roztrhala, a když jsme šly kolem stánku s rybami, hodila jsem ho do sudu k rybám. Tak a důkazy jsou zničeny. Prostě mě do Selekce nepozvali.

Doběhla jsem Susan a snažila se užít si ty nákupy.
"Počkat ty jsi..." oslovil mě neznámý. Podívala jsem se na něj, jakoby se pomátl, i když jsem věděla, kdo to je. "Jsi to ty? Jak jsme byli na té diskotéce a potom..."
"Stop," zastavila jsem ho. "Já a na diskotéce? Myslíš, že bych plýtvala časem na takovou podřadnou věc? Jsem z Druhé kasty, proboha!" S předstíraným opovržením jsem nakrčila nos a společně se Susan odkráčela.

Až do večera jsem se flákala, brečela a relaxovala, říkejte si tomu jak chcete. Poté co mě oslovil ten "cizí" muž jsem se chtěla co nejrychleji zdejchnout a spěchala v doprovodu Susan domů. Bylo mi hrozně nepříjemně.

"Mám pro vás vzkaz," oznámila mi nějaká služebná a položila kus papíru na noční stolek.
Bernadette,
moje malá holčičko, dneska jsem s prací hotov dřív, proto Tě čekám v sedm hodin na večeři. Vem si na sebe něco formálního, musím s Tebou probrat pár důležitých věcí.
Táta
Zhnuseně jsem si odplivla. Nejsem žádná jeho malá holčička! Nikdy jsem nebyla!