Skrytá (Selekce FF)✓

21. kapitola-Zlom

V ruce jsem držela onen papírek a zírala na něj.

Kniha, která ti pomůže:
H. Adams-Tajný zámek
G.

Byl zastrčený zezadu v rámečku s fotkou mě a Jamese. Přišla jsem na něj v podstatě náhodou. Zvedala jsem ho ze země, když obrázek spadnul z nočního stolku a všimla si bílého papírku. Vytáhla jsem ho a rozložila. Nechápala jsem, jak by se mi tam mohl dostat. Chtěla jsem ihned spěchat do knihovny, ale komorné dohlížely na to, abych zůstala ležet. Neptaly se, co se mi stalo. Možná to věděly, možná ne. Každopádně se o mne staraly a jakmile jsem se zeptala, proč nejsem na ošetřovně, zamračily se a ptaly se jestli něco dělají špatně. Pak jsem se ptát přestala. V televizních přenosech mě omlouvali z důvodu nemoci, ale princ se musel chovat jako obvykle. Určitě byl zvyklý na dohled kamer, a tak na něm nebylo poznat nic.

Dovnitř vtrhla Cristal a jemně se uklonila. Usmála jsem se.
"Měla byste si lehnout," přikázala mi.
"Myslíš, že mě celé ty dny baví jen ležet? Už čtrnáct dní mi nedovolíte dělat nic jiného."
"Musíte se uzdravit."
"Už jsou to dva týdny, lepší už to nebude."
"Ale bude, jizvy vám promazáváme každý den a jsou den ode dne méně viditelné," namítla.
"Prosím nachystej mi nějaké volnější šaty. Dnes povečeřím s ostatními."
"Jak myslíte, Bernadette," odvětila poslušně a cupitala k šatní skříni.

Postavila jsem se. Cítila jsem se docela mizerně. Vlastně to byl první den, co jsem byla schopná se na nohy postavit. Nechtěla jsem ale králi dělat radost, a tak jsem se musela co nejrychleji vzchopit a tvářit se, že jsem naprosto v pořádku.

"Vyhovovaly by vám tyhle?" zeptala se Cristal a ukázala mi dlouhé splývavé modré šaty s dlouhými volnými rukávy zahalujícími vše, co bylo třeba.
Přikývla jsem a nechala ji pomoct mi do šatů, hlavně proto, že bych to sama nejspíš nezvládla.

"Zajdu si ještě předtím do knihovny," vyhrkla jsem. "Kdyby mě někdo sháněl budu tam."
"Půjdu s vámi..."
"Ne, Cristal," skočila jsem jí do řeči.
"Ale..."
"Ne!" rozhořčila jsem se.
"Dobře," špitla Cristal. "kdyby vás někdo hledal, vyřídím mu to."
"Děkuji."

Vklouzla jsem do místnosti, ve které jsem tady při pobytu v paláci byla už mnohokrát. Procházela jsem regály knížek a hledala autora Adamse a jeho knihu. Ikdyž už jsem věděla, co hledat, o moc jednodušší hledání rozhodně nebylo. Spíš naopak. Hlodalo mě, jak se Gwen dostala ke mně do pokoje, aby mi zde nechala vzkaz. Kam zmizela? Jak ví, jak jsem na tom se svým úkolem? Musela mi ho zanechat ona, nevím o nikom jiném, kdo by mi mohl v tomto úkolu pomoct. Navíc písmeno G jako podpis...možná mohla být méně nápadná.

A pak mě to napadlo, tahle knihovna musela mít nějaký systém. Ano, spoustu knížek jsem vytahala a přeházela, ale ještě by se to dalo přehlédnout. Sebrala jsem ze stolu papír a rozdělila knihovnu na uličky románové literatury, vědecké, sci-fi. Zastavila jsem se u poslední uličky v nejzazším rohu. Byla zde směsice knih různých žánrů a období. Z nějakého důvodu jsem věděla, že tu hledaná knížka bude.

Prstem jsem přejížděla po knihách a bezmyšlenkovitě kráčela až úplně na konec uličky. A tam jsem to zahlédla. Zlatým písmem byla nadepsána kniha H. Adams Tajný zámek. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Nedokázala jsem uvěřit, že jsem se dostala o krůček dál. S pokornou oddaností jsem se pokusila knihu vytáhnout. Nešlo to. Vzala jsem ji oběma rukama a táhla vší silou, ale kniha zůstala na místě. Zarazila jsem se. To nejsem schopná ani vytáhnou jednu pitomou knížku. Opřela jsem se o ní rukama, přestože jsem věděla, že ji spíš zarazím dál dozadu poličky. Spíš jsem byla vzteklá než abych přemýšlela, co dělám. Něco cvaklo a zeď vedle police se pohnula. Leknutím jsem nadskočila a odstoupila. Zeď se kolmo otočila, že vytvořila dva vchody na točité schodiště vedoucí směrem dolů. Adams tedy nejspíš nebyl spisovatel. Slíbila jsem si, že si někdy vyhledám, kdo to byl. A název Tajný zámek je fakt výstižný. Možná, že jsem ve svém pátrání nepostoupila o krůček, ale o veliký krok.

Na zemi u schodiště ležela opálená louč a sirky nejspíš po Gwendolyn. Rozsvítila jsem louč a sestupovala do hradního sklepení. Čekala jsem vlhké chodby vedoucí do nekonečné tmy, ale vstoupila jsem do docela malého útulného pokojíku. Uprostřed stál starožitný stolek a všude se válely knihy. Jako bych vstoupila do...a v tom mi to došlo. Tady se musely nacházet zakázané knihy. Knihy, které nechal Charlesův otec spálit. Zde se musely nacházet poslední výtisky všech historických dokumentů. Nevěděla jsem, jestli to sem nechal založit král, ale spíš to tu bylo už mnohem dříve.

Postoupila jsem ke stolu o vzala do ruky list ležící pod poměrně malou obálkou.

Drahá Clair,
ta Tvoje pošetilost! Co jsi myslela, že tím získáš? Jsi snad úplně mimo? Nevíš, kdo to je, nedokončila jsi úkol! Jak si to představuješ? Vkládali jsme do tebe naděje a to Ty dobře víš! Když Tě vybrali...mysleli jsme, že máme konečně vyhráno, že se konečně dozvíme pravdu! Prozradila jsi se! Nevím, co se Ti honí hlavou, ale vyloučí Tě a to velmi rychle! A to s Kassandrou! Jak jsi se vůbec mohla prořeknout? Zklamala jsi!
Keegan
Vedle tohoto dopisu, kterému jsem vůbec nerozuměla ležel jiný.
Naše milovaná Gwendolyn,
zdravíme Tě z našeho letního hrádku. Je zde krásné počasí, slunce svítí, ptáci zpívají. Moc nám chybíš. Přejeme Ti v Selekci úspěch, doufáme, že se vrátíš se svým vyvoleným. A nezapomeň všechno se dá otočit naruby.
Matka a otec

Trochu mě vyvedlo z míry, proč zde leží spolu dva dopisy dvou různým osobám takřka ze stejné doby. Hledala Gwendolyn, kdo je Clair? Je tohle můj úkol? Přitáhla jsem další list ležící na stole. Na vršku byla jména Maxon a America. Zatajila jsem dech.

"Slečno, Bernadette?"
Ale ne, že já jsem Cristal řekla, kde mě mají hledat. Nechala jsem místnost místností a pádila nahoru.
"Bernadette, jste tu?"
Zatáhla jsem za Tajný zámek a dveře od tajného vchodu se zaklaply.
"Tady jste." oddychl si Russel a mrknul na mne.
"Proč máš v ruce zapálenou louč?" Najednou mi přestal vykat. Vyděšeně jsem se na ni podívala. Improvizuj improvizuj, řvala jsem na sebe v duchu. Tak jsem se zatím jen usmála.