Skrytá (Selekce FF)✓

4. kapitola-Výběr

Seděla jsem na měkké pohovce a nezaujatě sledovala televizi.
"A nyní odhalíme 35 vylosovaných účastnic."
Jasně, vylosovaných, odplivla jsem si. Žena v křiklavě žlutých šatech, přes které měla přehozené černé sako, držela štos obálek.
Vzala první, otevřela ji a přečetla: "Dorota Lewis."
Na televizní obrazovce se ukázala daná přihláška. Na fotce se usmívala pěkná černovláska. Třetí kasta, hlásal popisek. Odfrkla jsem si.
"Sofia Harris." pokračovala žena. "Rebeca Clark, Penelope Walker, Ingrid Allen, Olivie Wright, Chiara Green, Bernadette Carter, Elen Nelson, Valerie Adams, Alex Roberts, Kate Collins, Lilia Steward, Mandy Cook, Amanda Peterson, Janette Bell, Fiorella Howard, Gwendolyne Wood, Teofanie Gray, Hortenzie James, Julien Price, Noemi Long, Zoe Perry, Larissa Edwards, Daisy Taylor, Karmen Moore, Jasmine Smith, Magnólie Brown, Cornellee Wiliams, Teresia Jones, Jennifer Davis, Spencer Anderson, Tiffany Jackson, Brianna Hall a Abbey Martin."

Dívala jsem se na papír, na kterém jsem si zapsala každé jméno, kastu a nějakou připomínku jako: mluví šesti jazyky nebo umí malovat. Jo, važně jedna z nich mluví šesti jazyky. Ve výběru bylo velmi málo holek z druhé kasty, jenom asi pět i se mnou a pár tam bylo z Páté kasty (asi, aby se neřeklo). Nejvíce holek bylo ze Třetí a Čvrté kasty, což upřímně nechápu. Čekala bych, že tam bude hodně z Druhé. Nejspíš nechtěli být příliš nápadní.

"Do pár hodin přijedou do rodin vylosovaných naši zaměstnanci s dotazníkem a překontrolují jejich zavazadla. Zítra ráno na ně bude čekat letadlo, vždy jedno pro každý kraj," stačila jsem ještě slyšet z televize než jsem ji vypnula.

"Vy musíte být Bernadette."
"Ne, ona je v jídelně, pojďte dál," slyšela jsem Susan.
Do místnosti vešla žena v podobném kostýmku, jako ta v televizi, která otvírala obálky.
"Dobrý den, Bernadette," pozdravila mě a podala mi ruku.
"Dobrý den," zamumlala jsem, ale její ruku nepřijala. Kdo ví kde se cachtala. Když viděla, že jí ruku nehodlám podat, položila na stůl desky.
"Máte doma otce?"ptala se.
"Ne, on..."
"Samozřejmě jsem tu."
"Výborně. Přejdeme tedy k vyplňování dotazníku."

"Potvrďte mi, že jste stále panna," vybalila na mne bez obalu ta žena. Už mě zalila tolika otázkami, že jsem začínala být fakt otrávená.
"Ne."
"Jakže?" optala se žena.
"Ale no tak," řekl otec a podíval se na mne káravým pohledem.
"Chcete, abych vám potrvdila, že jsem stále panna, což nejsem takže nepotrvzuji. A otec o tom moc dobře ví." Zdůraznila jsem poslední slova. On se na mne ani nepodíval. Žena trochu vykulila oči a něco zapsala do svých papírů.

"Musím s vámi projít pravidla soutěže. Jsou velmi jasná a jejich dodržování by vám nemělo činit potíže. Pokud budete mít dotazy, klidně se ptejte."
Nepřítomně jsem přikývla.
"Palác nemůžete opustit dobrovolně, ale musí vás propustit samotný princ. Schůzky s princem si nemůžete domlouvat sama. Pokud on bude chtít, vyhledá si vás a setká se s vámi mezi čtyřma očima. Něco jiného je, když se objevíte na nějaké větší společenské události, kde je princ přítomen. Jinak k němu bez jeho pozvání nemůžete. Pokud se zjistí, že jste vztáhla ruku na jinou dívku, způsobila jí újmu, okradla ji či nějakým způsobem pokazila její osobní vztah s princem, bude na princi, zda vás vyloučí nebo ne. Románek můžete mít pouze s princem Georgem. Pokud vás přistihnou s někým jiným, bude se jednat o velezradu, která se trestá smrtí." Pohrávala jsem si s pramínkem vlasů a jediné, co jsem ještě pochytila bylo něco o fotografech, natáčení Zpráv a nošení šatstva pouze z paláce. "Rozuměla jste všemu?"
Ani se nedivím, že otec už odešel. "Ano."
"Tak se mi prosím zde podepište," řekla žena a podala mi propisku s nějakým listem. Ani jsem nečetla, co to podepisuji a vrátila to té ušmudlance.
"Ještě něco. A tím, že nejste..."
"Otec vám zaplatil, takže to tam nebudete psát." Žena přikývla.

"Můžete zmizet.l," vypadlo ze mně a odkráčela do pokoje, kde se mi nějací lidé hrabali ve věcech, co jsem si sbalila.
"Co si to dovolujete?!" rozkřikla jsem se.
"Kontrolujeme, zda je obsah vašich zavazadel v pořádku."
Podívala jsem se na hromádku šatů. "Šaty si sebou brát nesmíte," poučila mne jedna ze služebných.
Vyplázla jsem na ni jazyk a padla do postele.

"Vstávejte," budila mě Susan.
"Neříkej mi, že odlétáme už dneska," zasípala jsem.
"Asi vás zklamu..."
"Co kdybych nechala líčení na tobě?" přerušila jsem ji.
"Jestli jsem pochopila správně, jsi tady naposledy."
"Asi ano," odpověděla Susan.
"To mi chceš říct, že ti to otec neřekl?" rozčilila jsem se.
"Řekl, ale říkal, že tu mám zůstat ještě dva dny, pro případ, že by jste skončila zítra ráno."
"Cože?"
"Já vím, že nevypadnete, ale..." "Myslela jsem...už zítra ráno?"
"Vy to nevíte? Po prvním setkání princ vyloučí deset účastnic."
"A že by mi to někdo řekl?"
"Prý to říkala ta žena, jak vás seznámila s pravidly."
"Jo, tak tu neposluchala ani já...ani otec. Jak to může vědět?"
Susan jen pokrčila rameny a utáhla mi drdol. Podívala jsem se do zrcadla a vskutku musela pochválit Susaninu práci. Můj vzhled byl dokonalý. Teď stačí vybrat správné šaty.

"Mám pro vás dárek na rozloučenou," ozvala se Susan a vyndala ze skříně zlatobílé nadýchané šaty.
Vydechla jsem: "Susan!"
A objala jsem ji.
"Nevím, jestli to bez tebe přežiju."
"V paláci budete mít mnohem více a lepších komorných, než jsem já."
"Obávám se, že tobě se žádná z nich nevyrovná."

Vystoupila jsem z limuzíny. Na letišti už bylo letadlo a před ním stály čtyři dívky se zavazadly. Sebevědomě jsem k nim vykročila. Susan za mnou táhla kufry. První si mě všimla štíhlá bruneta.
"Ahoj, já jsem Larissa," představila se a natáhla ke mně ruku. Bože, Larissa, jaká to byla kasta, přemýšlela jsem. "Bernadette," řekla jsem a opatrně potřásla dívce rukou. Budu si ji muset vydezinfikovat pro případ, že je z nižší než Třetí kasty.

Tři ostatní dívky na mne užasle hleděly.
"Bernadette? Ta Bernadette Carter, která vyhrála snad každou Miss, co pamatuji?" ozvala se jedna z nich. "Ano." odpověděla jsem hrdě. "Jsem Sofia," řekla, "a tohle je Chiara a Noemi."
Kývla jsem na ně. Naštěstí mi žádná z nich ruku nenabídla. Můj seznam mi moc nepomohl, když si nepamatuji kasty!

"Dámy," uklonila se nám starší žena s tmavými vlasy protkanými stříbrem. "Jmenuji se Zara a budu vás provázet vaší cestou do paláce."
Usmála se na nás. "Můžete se rozloučit s rodinami, služebné vám zatím odnesou zavazadla a do deseti minut vyrážíme."

Otočila jsem se k Susan, jediné kdo mě doprovázel. Objala jsem ji. Byla mou přítelkyní, tedy doufám.
"Přeji vám hodně štěstí," řekla.

Šla jsem do letadla. Vevnitř to bylo nádherně zařízené. Pro každou účastnici bylo připraveno jedno luxusně zařízené kupé. Vlezla jsem do toho nejbližšího a usedla do pohodlného sedadla.