Skrytá (Selekce FF)✓

13. kapitola-Střepy minulosti

Otočila jsem se a zahlédla ho. V břiše se mi rozlil příjemný pocit horka, jako vždycky když ho vidím. Kapky deště mu stékaly po kaštanových vlasech. Jeho košile byla naprosto promočená a obepínala jeho svaly. Stál opřený o své auto a díval se na mne. Nerozběhla jsem se k němu, i když jsem strašně chtěla. Zůstala jsem stát na místě, jako by mě něco drželo. Nechala jsem déšť skapávát po mých vlasech a šatech. Nebyla jsem si jistá, jestli ho chci. Milovala jsem ho, to ano, ale ještě jsem s nikým nechodila, pokud nepočítám platonickou lásku ve čtrnácti letech. Jeho oči planuly touhou, touhou po mně. Pořád tam stál, neodcházel. Nevydržela jsem to a rozběhla se k němu.

"Miluji tě." zašeptala jsem. "Miluji tě jako nikoho před tebou, miluji tě. Jasné, Jamesi?" Pohladil mě po tváři. Z očí mi tekly slzy, což v prudkém dešti nemohl zpozorovat. "Lásko moje." zamumlal a přitiskl své rty na mé. Jeho ruce mě chytily za pas a já své spojila za jeho krkem. Nikdy jsem nezažila tak vášnivý polibek jako teď. Odtáhl se. "Když jsi mě odmítla, byl jsem v koncích. Věděl jsem, že jsem se zamiloval do někoho, do koho jsem neměl, dokonce nesměl. Bylo to jako bys mě udeřila. Musel jsem se vrátit, musel jsem se vrátit pro tebe." Do očí se mi řinuly další a další slzy. "Promiň, omlouvám se. Já...myslela jsem, že na to nejsem připravená, že to nemohu udělat, ale musím. Srdce mi říká, že ano."

...

Jeho rty putovaly od mých rtů po krku níž. Zasténala jsem.
"Jamesi?"
Zastavil se. "Ano, lásko?"
"Nejsem si jistá."
Naklonil se nade mne a se rty těsně před mými řekl: "Miluješ mě?"
"Ano."
"Chceš mě, toužíš po mně stejně jako já po tobě?"
Jeho oči modré jako nebe se upřely do mých.
"Ano." odpověděla jsem a nechala ho.

...

Seděla jsem na schodech vedle něj. V puse jsem měla cigaretu a vydechovala jsem kouř.
"Co kdybychom dnes hulili něco tvrdšího."
Vykulila jsem oči a strčila do něj. "Jamesi, co to blábolíš?"
Drknul do mě. "Jsem to zkusil."
Zahodila jsem cigaretu a políbila ho. "Ty jsi fakt zkaženej."
"Zkaženej, krásnej, neodolatelnej."
"A hlavně skromnej."
"Vadí ti to?"
"Ne, lásko, mě to přitahuje."
Přitiskl si mě k hrudi.

Najednou vyskočil a vytáhl mě na nohy.
"Tohle není dobrý." řekl.
"Co se děje, Jamesi?"
"Tohle fakt není dobrý."
Podívala jsem se na dům přede mnou. Z jeho základů stoupal kouř. James mě zatahal za ruku.
"Musíme zmizet."

Utíkala jsem za ním neznamými ulicemi.
"Můžu za to já." řekla jsem.
"Stejně to byli nějací třetí."
"Ale jsou to lidé, zemřou kvůli mně."
"Možná lidé, ale třetí. Vzpamatuj se konečně."
Podal mi láhev.
"Co to je?"
"Lék."
"Na co?"
"Na všechno."
"Co to vůbec je?"
"Neptej se a pij."
Poslechla jsem.
"Rum." řekla jsem.
James se mi jen podíval do očí a já se znovu napila.

...

Vzbudila jsem se vedle Jamese. Byl vzhůru a pozoroval mě.
"Ty mě sleduješ, když spím?"
"A nesmím snad?"
"Není to úchylný?"
James se zasmál a já s ním. "Když jsi s někým tak dokonalým jako s tebou tak ne." nasadil James zase vážný výraz.
Chtěla jsem si ho přitáhnout a hladit po zádech, ale on se vyprostil z mého náručí a rychle si oblékl košili.
"Zase večer, zlato. Musím pracovat." vysvětlil a vtiskl mi pusu na čelo. "Ten červený korzet ti sluší, vem si ho někdy místo těch otravných šatů."
Vyplázla jsem na něj jazyk. Pokřiveně se usmál a odešel, zatímco já padla zpět do měkkých polštářů a nechala se unášet zpět do říše snů.

...

"Co se ti stalo?!" zuřila jsem a dívala se na jeho ošklivé dlouhé jizvy táhnoucí se přes jeho záda.
"To nic, v klidu."
"Jak mám být v klidu, Jamesi? Co se ti stalo?! Ptám se znova!" Dlouho mě nikdo tak nenaštval.
Provinile se na mne podíval. "Nemůžu ti to říct, zranil bych tě."
"Musíš mi to říct." zašeptala jsem s čelem přitisknutým na jeho. Slzely mi oči. "Zraňuješ mě tímhle."
Zavřel oči. "Já vím."
"Prosím." vzdechla jsem.
"Něco špatného jsem udělal, něco moc špatného." Opět otevřel oči a upřel je do mých. "A za porušení pravidel se platí."
"Lituješ toho, toho, co jsi udělal špatně?"
"Ne."
Na chvíli jsem se odmlčela a přemýšlela. "Proč?"
"Protože ta chyba byla to nejlepší, co jsem kdy udělal."

...

Vložil mi ruku do dlaně. Stiskla jsem mu ji. "Přemýšlel jsem o nás." řekl a propletl si se mnou prsty.
"A myslím, že s tebou chci strávit zbytek života." Zatajil se mi dech. Řekni to, řekni to, řekni to. On však mlčel.
"Začala jsem psát knihu." oznámila jsem. "O nás. O tobě a o mně."
Chytil mě za pas a přitáhnul k sobě.
"Konečně sis splnila sen."

"Ano, ty jsi můj sen."

...

Vystoupala jsem schody. Na tváři jsem měla úsměv, na sobě nové krátké světle modré vzdušné šaty a platinové vlasy svázáné do vysokého ohonu. Chtěla jsem Jamese překvapit. Dnes se sice máme sejít večer, ale koho by nepotěšilo, že za ním příjde jeho láska o něco dřív?

Zastavila jsem se před dveřma od jeho pokoje. Podívala jsem se do zrcadla a poupravila prameny vlasů, které se mi uvolnily z uzlu. Uhladila jsem si šaty, přestože to nebylo třeba. Musela jsem si to přiznat. Byla jsem nervózní snad poprvé v životě. Chtěla jsem, aby mě požádal o ruku, chtěla jsem, aby to vyslovil, aby dokončil to, co začal.

Nakonec jsem ruku položila na kliku. Nádech, výdech, nádech, výdech. Stiskla jsem kliku a otevřela dveře.

Na posteli ležel on a na něm... Oči se mi okamžitě zalily slzami. Práskla jsem dveřma a běžela ze schodů. Sundala jsem si lodičky na podpadku a hodila je do kouta. Stejně už bych si je nikdy na sebe nevzala. Roztrhla jsem gumičku, kterou jsem měla ovázané vlasy. To už jsem byla na zahradě.

"Bernadette!" zakřičel na mne z balkónu. Jen jsem na něj zírala s uplakaným obličejem. "Dnes měl být nejšťastnější den v tvém životě!"
"Ale nebude, nikdy! Bude to ten nejhorší den celého mého zpackaného života. Je konec, KONEC!!! Nesnáším tě, nikdy tě nechci vidět, NIKDY! Jsi to nejhorší, co mě kdy v životě potkalo!" otočila jsem se a odešla. Prostě odešla a nechala ho tam stát na balkoně s tou svou děvkou.