Skrytá (Selekce FF)✓

46. kapitola-Důsledky

Chvíli jsem šokovaně zírala na George, stejně jako on na mne. Z očí mi tekly slzy. Jsem to já! Celou dobu jsem to byla já a nikdo mi to neřekl, protože se báli krále. Rozběhla jsem se k němu a objala ho.
"Všechno bude dobré," pošeptal mi do vlasů. "zvládneme to."
"Co teď? Vzdají se?" ptala jsem se.

Otevřely jsme dveře knihovny a Georg za sebou táhnul Charlesovo tělo. Povstalci nás hned postřehli a začali jásat. Královští strážci se pozastavili a jakmile nás zaregistrovali, odházeli zbraně na zem, viděli, že prohráli. Georg sundal Charlesovi mosaznou korunu a nasadil mi ji na hlavu.
"Ať žije, Evangeline, právoplatná dědička illejského trůnu!" zakřičel někdo a ostatní se k němu přidali. Vítězný řev se nesl chodbou a Povstalci ho křičeli dál a dál.

Usmála jsem se, upřímně a šťastně, dokud jsem si nevšimla Clair, která pořád ležela a velitel Povstalců se nad ní pořád skláněl. Zamířila jsem k nim.
"Jak jí je?" zašeptala jsem.
"Ještě žije," odpověděl ten muž.
"Keegane," zasípala Clair a usmála se. "Dokázali jsme to." Pak se otočila na mne. "Tys to dokázala, Evangeline."
"Nebylas jediná, kdo používal falešné jméno," snažila jsem se nadlehčit situaci.
Clair se doširoka usmála. "Mám tě ráda, Evangeline Bernadette Schreavová, žij blaze, kraluj správně."
Chytila jsem ji za ruku.
"A ty mi budeš radit," doplnila jsem ji se slzami v očích.
Clair zavrtěla hlavou.
"Ne, to budeš muset zvládnout sama."
Tentokrát mi vytryskly hořké velké slzy.
"Spolu to překonáme, Clair, dostanu tě z toho," zašeptala jsem. "Slibuju."
Clair mi stiskla ruku.
"Neslibuj něco, co nemůžeš splnit. To by královna měla vědět."
Zavrtěla jsem hlavou.
"Ztratila jsem moc krve, nepřežiju to, obětovala jsem se za tebe, můj život je oproti tvému bezcenný, ale Bernadette," oslovila mě. "nikdy si to nevyčítej, byla to má volba a já se rozhodla, stejně jako Russellova."
Podívala jsem se na zdrceného Keegana vedle mě a pochopila jsem. Zvedla jsem se a položila mu ruku na rameno na znamení porozumění.

Zamířila jsem k Georgovi, ale ještě jsem se ohlédla. Keegan držel Clair v náručí a líbal ji.
"Vždycky jsem tě milovala, Keegane," uslyšela jsem hlas Clair. "Jenom jsem to nevěděla a teď už je pozdě."
Její oči zůstaly otevřené a Keegan si ji naposledy přivinul k sobě. Zabořila jsem hlavu do Georgovi hrudi a vypustila slzy. Hladil mě po zádech a objímal mě. Otočila jsem se zpět k nešťastnému veliteli Povstalců. Pořád držel její stydnoucí tělo. Vymanila jsem se Georgova sevření a vrátila se ke Keeganovi. Ikdyž mi to činilo veliké psychické potíže, vzala jsem mu tělo Clair a položila vedle, pak ho vzala za ruku a táhla pryč.

Mířili jsme do mučícího sálu. Táhla jsem za sebou Keegana a Georg nám byl v patách. Vešli jsme dovnitř. Pustila jsem Keegana a rozběhla se k Russellovi s nadějí, že přecejen ještě žije. Přiložila jsem mu ruku na hruď, ale nic jsem necítila. Vedle jeho těla ale našla knihu. Otevřela jsem ji. America Schreave, další strana Eadlyn Schreave, přeskočila jsem pár stránek. Evangeline Schreave. Prázdná strana. Russell jednu knihu, jeden důkaz přecejen zachránil.

Ohlédla jsem se po Georgovi a Keeganovi. Oba stáli u jednoho kouta. Šla jsem za nimi. Keegan držel Karmen a v rohu se krčila Kassandra, živá a vystrašená. Soucítila jsem s ní.
"Nechci tě popravit," snažila jsem se jí uklidnit.
"Ty proradná lidská špíno!" zakřičela na mě. "Nesnáším tě, stejně jako tvou matku! Všechno to bylo jenom kvůli ní! Zamiloval se jen jednou a nebylo to do mě, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila a poslouchala ho na slovo. Ani dítě se mnou nechtěl mít, štítil se mně. Miloval jen jednu, a když ho odmítla, stala se z něj tahle zrůda, ale za všechno můžeš ty s tou tvou královskou zrůdnou matkou!"
"Charles je mrtev," oznámila jsem jí.
Bezmyšlenkovitě popadla pistoli, která ležela na zemi. "Možná mě bude milovat na druhé straně," stačila říct, než se střelila do hlavy a než ji stihl kdokoli z nás zastavit. Byla příliš poblázněná.

"Dobrý způsob, jak se zbavit Kassandry, ale jeho její smrtí nezlomíte," ozvala se Karmen.
Nadzvihla jsem obočí.
"Nikdy ji nemiloval," zasmála se.
"Ale Charles je doopravdy mrtev, Karmen," opáčila jsem. "Jak si myslíš, že bych přišla k té koruně?"
Úsměv jí z tváře zmizel.
"Taky jsi v tom jela, že ano? Věděla jsi, kdo doopravdy jsem."
Karmen se Keeganovi vysmekla a popadla pistoli po Kassandře. Jenže tentokrát ji Georg stačil zarazit.
"Odsunuli nás do nižší kasty, jen kvůli tobě! Nikdy tě neuznám za svou královnu."
Keegan na někoho mávnul a ten přinesl pouta a nasadil je Karmen.
"S Charlesem jsme byli spolu! Já mu radila!" zakřičela. "Nikdy tě nebudu respektovat."
"Nemyslím, že by ti to k něčemu bylo," řekla jsem a Povstalec, který ji spoutal ji odváděl pryč. Takže Karmen měla poměr s králem?

Obrátili jsme se od ní. Do místnosti zatím vešlo několik dalších Povstalců a začalo provolávat: "Ať žije Evangeline!"
Georg mi nabídl rámě a dovedl mě k trůnu.
"Ne, to nemůžu, Georgi," zarazila jsem se. "Tady mě mučili."
"A proto je čas na to, abychom této místnosti přepsali děj," odvětil.
Měl pravdu usedla jsem na trůn. Skandování bylo slyšet i z venku z oken. V místnosti se objevily kameramani s kamerami.

Rukama jsem utišila dav.
"Já Evangeline Schreave, právoplatná dědička illejského trůnu, dcera Thalie a Lukase Schreavových prohlašuji tímto zákony Etikety za neplatné, stejně jako rozdělení občanů Illey do kast. Tímto se kasty ruší."
Ozval se jásot.
"Touto událostí bych ráda podepsala nejen mírovou smlouvu, ale i navázala spojenectví s Francií, protože nám velmi pomohla."
Z davu vystoupil Curtiss. Pokynutím ruky jsem mu dala slovo.
"Rád bych s velkým smutkem oznámil smrt dosavadního francouzského krále a mého otce Gillese Mossé, stejně jako jeho manželky Silvie, jejich dcery, naší sestry Dominique a mé drahé choti Arielle. Všichni byli zabiti na rozkaz podvodníka Charlese ještě před bitvou. Vyhlašuji tímto státní smutek, ale vaší nabídku o spojenectví přijímám, královno Evangeline. Podrobnosti probereme na dálku. Ihned se vracím do Francie vyřešit naléhavé záležitosti." Sice vypadal vyrovnaně, ale věděla jsem, že uvnitř je zlomený že ztráty tolika milovaných osob.

"A co bude s ním?!" zakřičel někdo a ukázal na George. "Vždyť je ze zrádcovské rodiny!"
"Ukázalo se, že Georg není potomkem Charlese a Kassandry, ale je synem..." Uvědomila jsem si, že Keegan musí být přibližně stejně starý jako Georg, takže je pitomost, aby to byl jeho syn.
"Je to syn mého otce, můj ztracený bratr," doplnil mě Keegan. "Unesli ho, když jsem byl ještě malé dítě."
Oba se na sebe podívali. Ano, až na oči si byli velice podobní.
"Oba dva jste vítanými hosty v mém paláci!" zvolala jsem.

Sestoupila jsem z trůnu a v doprovodu Keegana a George mířila ven z místnosti. Na chodbě už služebnictvo odklízelo mrtvá těla a zahlazovalo stopy po boji. Nevěřila jsem tomu, co se stalo. Nevěřila jsem, že jsem Evangeline, nevěřila jsem, že král mi řídil celý můj život, nevěřila jsem, že tolik lidí zemřelo kvůli mě, nevěřila jsem, že jsme vyhráli.

Ale byla to pravda.