Nečekaná Láska✔

3.

Za dveřmi stála Suzanne a Chris, kteří se usmívali, jako blázni.
"Ahoj Kate, přišli jsme za tebou, tě zkontrolovat."
Chris stále pokukoval po Suzanne.
Nejspíš se mu líbila. Suzz se jen usmívala.
"Jistě, pojďte dál."
"Ou máš to tu hezký. No nic tak já půjdu za Thomasem. Ten je vedle, že jo?"
Ani nečekal na odpověď a vyšel ven.
"Dost to tu prokouklo za těch pár měsíců."
"Co? Pár měsíců?"
"Thomas se rozhodl, že se ožení a tak se jeho patro začalo, alespoň trochu plnit. Myslím, že mu už ta samota lezla na mozek. Jenom jsem mu říkala, že nevím, jestli má každá dívka ráda pomněnky..."
"Já miluju pomněnky a květiny obecně."
"Řekl mi, že si nevezme dívku, která by neměla ráda květiny, ať se nebojím, tohle je prostě náš Thom."
"Netvářil se moc nadšeně, že tu jsem."
"Kate on... On je jen prostě trochu nevšímavej a tajemnej."
"Jo dobře."
"Asi už půjdeš spát když si nebyla na večeři?"
"To už je tolik hodin? Já ne asi ne. Vezmu si jablko a půjdu si lehnout."
"Tak ahoj Kate, moje švagrová."
Smála se.
"Ahoj Suzz."

Zavřela za sebou dveře a já jsem si lehla na postel.

Už bylo asi sedm hodin a já jsem se rozhodla se jít projít.
Vzala jsem si noční košili a přesto pletený šál. Boty, s těmi jsem se ani neobtěžovala a šla jsem do zahrady. Po chvilce jsem byla u stájí. Vešla jsem dovnitř a prohlížela si koně. Miluju koně. Nejvíc mě okouzlila bílá klisna. Připomínala mi Tamaru, kterou jsem musela nechat doma.

Byla úplně vzadu a tak si mě příchozí nemohl jen tak všimnout.
Jenomže příchozí šel ke koni, který byl hned vedle, byl to hnědý kůň.
Ta osoba, která mě tak strašně vystrašila byl Thomas.
Když klisna začala radostně řehtat zasmál se a šel vlastně rovnou ke mně.
Jeho pohled, když mě viděl stál za to.
Čekala jsem třeba, že se mě zeptá, co tady dělám nebo, že mi vynadá, ale on klisnu pohladil políbil ji na hlavu a odešel.
Ani se na mě moc nedíval.
Dál jsem hladila bílou klisnu a šeptala jí moje myšlenky a úvahy.

Procházím parkem, stále je černočerná noc. U nějakého pokoje musí být balkón, protože na tom balkóně někdo stojí a já jsem skoro pod ním.
Ta osoba pozoruje noční oblohu, Thomas.
Rychle jsem prošla s nadějí, že mě nikdo neviděl.
Ovšem byla to pouhá naděje.
"Hej stůj!" reakce Thoma mě vážně nepřekvapila.
"Stojím."
"Kdo jsi?"
"Hádej."
"Co tady děláte Kate?"
Momemt! Právě mi řekl Kate a ne Katherino!? Co se to děje?!
"Myslím, že se procházím, nemůžu spát, ale nebojte už jdu a nebudu Vás rušit. Dobrou noc, pane."
Žádné reakce se mi nedostavilo a tak jsem pokračovala až k mému pokoji.
Lehla jsem si a hned jsem usnula.

Něco hrozného se mi zdálo a já jsem si s výkřiky sedla na postel.
Měla jsem zrychlený tep a dech.
Najednou se rozrazily dveře.
A hádejte, kdo v nich stál?
Samozřejmě Chris a Thomas.

Thomas měl na tváři ustrašený výraz a v ruce držel meč. Chris stál za ním a okamžitě se začal smrtelně smát.
Thomas si oddychl a odešel i s Chrisem za zády.
Nějak mi nedocházelo, jak se tu Chris objevil když má pokoj na druhém konci zámku, ale nějak se sem asi musel dostat.

Ráno mě probudily kroky po mém pokoji.
Pomalu jsem otevírala oči a to co jsem spatřila mě totálně dostalo a odrovnalo.
Chodil tam Thomas a sbíral uvadlé květiny.
Všechny je vyměnil a dal tam čerstvé červené růže u toho se usmíval od ucha k uchu. Co to do něj sakra vjelo?
Potichu jsem se zvedla a šla jsem za ním.
Vzal koš s uvadlými květinami a otočil se.
Když mě viděl už se neusmíval.
Chvíli na mě koukal a potom se chystal k odchodu.
"Dobré ráno, pane."
"Dobré ráno, slečno."
Než otevřel oči, ještě na mě pohlédl a odešel. Co jsem si taky myslela, že udělá.