Nečekaná Láska✔

4.

Thomas odešel a já jsem si stoupla k oknu s kyticí růží. Nádherně voněly.
Venku bylo nádherně a tak jsem se rozhodla, že se půjdu zeptat Thomase na kterém koni můžu jet.
Oblékla jsem si tak bílou košili a hnědé jezdecké kalhoty, obula jsem si jezdecké boty.
Vlasy sčesala do copu.
Matka mě za to, že nejezdím na koni, jako dáma hodně soudí, ale mně to není pohodlné.
Otevřela jsem dveře a šla jsem k těm vedlejším.
Zaklepala jsem.
Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely.
"Pane, na jakém koni se mohu projet?"
"Vůbec mě nerušíte."
Vystupovala z něho ironie.
"Omlouvám se."
Sklopila jsem pohled do země.
"Omluva se přijímá, slečno. Můžete se projet na Taře, to je ta bílá klisna, která Vás včera tak upoutala."
"Děkuji."
"A vůbec, kde máte šaty?"
"Na posteli."
"V lese jsou nebezpečné srázy, tak se mi před svatbou někde nezabijte, Kate."
"Nemějte starost. Takovou radost Vám neudělám."
Rychle jsem se otočila a doslova prchala ke stájím za Tarou.
•••••••••••••••••••••••••
Po projížďce jsem strašně unavená a mám hlad a žízeň.
Když jdete do patra musíte projít vedle salónku a jídelny.
A jaksi byl čas oběda a já jsem procházela v čase oběda okolo jídelny.
"Katherino, kde jsi byla?"
A sakra, to jim to Thomas neřekl.
A taky jako by to nebylo jasné z mého oblečení.
"U koní."
"Dcero, dcero... Kolikrát ti mám...?" To matce, ale do řeči skočil George.
"Thomasi jdi Kate doprovodit do pokoje a pomoc jí s šaty. Její služebná tu teď není a myslím, že by si občas mohla odpočinout vzhledem k tomu, že není nejmladší a můžeš pomoci i ty."
"Promiňte, ale to není nutné..."
"To teda je Katherino! Budete se brát, takže spolu budete sdílet jeden pokoj a jednu postel! Budete si na to oba muset zvykat!"
"Otče já myslím, že to není nejlepší nápad."
"Je Thomasi a teď jdi, možná byses na Kate mohl alespoň usmát."
"Už jdu, pojďte Kate."
"Jistě, králi."
"Co to zase slyším to si vykáte a ještě si snad říkáte slečno a pane,ne!?"
To už jsme ale s Thomasem běželi nahoru.
Asi jedinej společnej plán.
Když jsme stáli před dveřmi naše oči se setkaly. Ale hned ode mě oči odvrátil.
Otevřela jsem dveře a on mě následoval.
Za oknem bylo malé koťátko a já mám hroznou slabost pro zvířata a tak si asi dokážete představit, jakou radost jsem měla, když koťátku nic nebylo.
"Thomasi podívejte."
Thomas ke mě přistoupil a s úsměvem si vzal koťátko z mých rukou.
Jemně ho hladil a u toho se na koťátko usmíval, jak na miminko.
Jenom se na mě podíval a hrozně moc se usmíval.
Ale po chvíli, jako by si to uvědomil a zase nasadil svůj kamenný výraz.
"Převléknu se, abychom nedostali vynadáno."
"Dobře, otočím se."
"Jo."

Opravdu se otočil a já jsem ze sebe rvala jezdecké oblečení.
Kalhoty šly těžce a košili jsem zase naopak měla dole hned.
Navlékla jsem na sebe spodničku, ale šaty s těmi bych potřebovala pomoci.
"Thomasi je mi to trapné a taky mě to netěší, ale mohl byste mi pomoct do těch šatů? Byla bych Vám neskonale vděčná."
"Zbývá mi snad něco jiného?"
"Obtěžuji Vás."
"Ani ne mohlo to být horší. Doufám, že máte ráda děti stejně, jako koně, zvířata obecně a květiny."
Opravdu si všiml toho, co mám ráda nebo je tu nějaká až moc dobrá duše a řekla mu to!?
"Mám ráda děti."
Nepatrně se usmál, ale úsměv mu za nepatrnou chvilku spadl.

Prohlížel si mě, ale nic neříkal a pořád měl ten kamenný výraz ve tváři.

Přidržel mi šaty a pomohl mi se do nich dostat a to není moc lehké.
Potom mi zahákl vzadu takové svorky. Byly místo šněrovačky, kterou jsem z celého srdce nenáviděla. Poté mě otočil a stáli jsme v těsné blízkosti naproti sobě.
Utáhl mi šňůrky v přední části šatů.
Stáhl mi stuhu, kterou jsem měla svázaný cop. Pramínky vlasů mi všelijak upravil a potom už byl asi spokojený.
Neprojevoval žádné emoce.