Nečekaná Láska✔

17.

Už bych asi měla jít na večeři.
Sbalila jsem si věci a nejdříve se vydala do pokoje se převléct.
V ložnici byl i Thomas a nebyl tam sám.
Stál tam s ním i George.
Jediné, co jsem z jejich rozhovoru slyšela bylo: Suzanne a Chris.
Tiše jsem jsem proklouzla a věci položila na skříňku.
Obrátila jsem se a znovu proklouzla okolo nich.
Šla jsem pomalýmy kroky a cestou mi z očí opět kapaly slzy.
"Počkej na mě."
Thomas mě chytil za ruku a společně jsme museli jít na večeři.
Snažila jsem se mu vykroutit, ale jeho stisk byl prostě silnější.
Vešli jsme do jídelny.

"Takže, Kate. Chtěla bys mít dceru nebo syna?"zeptala se Tina a mě v tu chvíli zaskočil kus ryby.
"Matko nemůže-"
"Nemůže to počkat. Potřebuješ následníka trůnu. Máte po svatbě a je nejvyšší čas."
"Ne jenom já, a taky bych chtěl děti, protože jsou radost, nejen z povinnosti."
Zahřálo mě u srdce.
Thomas mě pod stolem pevně chytil za ruku.
"Tohle snad ani není náš syn, Georgi."
"Právě naopak, má drahá. Je stejný, jako já."
Zvedla jsem se od stolu a chtěla jsem se uklonit a odejít, ale to se mi stalo osudným.
Upadla jsem na zem a poslední, co jsem slyšela byl Thomas.
"Kate, ne! Miluju tě!"

Najednou jsem se nacházela ve svých vzpomínkách a mých snech.
Viděla jsem nepřítomně Thomase, jak je s pěti dětmi na zahradě a hraje si s nimi.
Chlapci mu byli strašně moc podobní ve tváři, ale měli oči po mně. Děvčata měla hodně mých rysů.
Pochopila jsem, že ty děti byly naše děti.
Prodírala jsem se a nevěděla o sobě vůbec nic.
Připadal jsem si, jako mrtvá.

Thomas

Seděl jsem u její postele a pozoroval střídavě ji a doktora, který neveděl, co mé nádherné ženě je.
Ve spánku se usmívala a já si uvědomoval, že minutu od minuty mi schází čím dál tím víc.
Její hnědé vnité vlasy jí sahaly kus pod ramena a vepředu měla drobné kudrlinky.
Oči měla zelenomodré.
"Králi, nemůže být vaše paní v očekávání?"
"Nemůže."
Doktor na mě pohlédl se značnou lítostí.

O dva týdny později

Každý den za ní chodím.
Každý den mi stékají slzy po obličeji a já přestávám věřit, že se jednoho dne probudí, usměje se na mě a podívá se na mě tím jejím pohledem, který věnuje pouze a jenom mě.
Představuji si, jak by asi mohly vypadat naše děti.
Holčičky by byly po mamince a chlapci po mně. I když možná by i chlapci mohli být po mamince.
Bylo mi strašně, celou dobu jsem jí dával na jevo akorát nenávist a přitom to je všechno úplně naopak.
"Miluju tě a strašně moc mi chybíš, Katie."