Thomas
"Takže ty už ses nám oženil, jo?"
"Jo, ale ne tak, jak jsem měl původně v plánu."
"Takže sis ji nakonec nebral z lásky?"
"Ne, prostě jsem musel."
"Zvláštní. Myslím, že kdybys ji neměl rád alespoň trochu, tak si ji nevezmeš."
"Kdybys viděl ten výběr, udělal bys totéž."
"Nepřijde mi špatná. Je moc hezká, vypadá chytře, má ráda děti a stále se usmívá.
"Znáš Kate hodinu, dvě a už ji máš prokleplou. Navíc ty ses do Ellie zamiloval a vzal sis jí z lásky."
"To je pravda, ale na druhou stranu, nemusel sis vzít nějakou namyšlenou, ošklivou a nenávistnou holku, která tě nikdy nebude mít alespoň trošičku ráda"
"Tahle holka si mě musela vzít a myslím, že není šance, že se do mě zamiluje."
"Copak u tebe ano? Podle toho, jak mluvíš to vypadá spíš tak, že ses do ní zamiloval a přitom tu celou dobu tvrdíš opak."
"Ne, nemám jí rád ani trochu."
"Tohle ti nevěřím. Znám tě dost dlouho na to, abych věděl koho máš rád."
"Už půjdeme."
"Vzdáváš se? Možná bys jí měl ukázat důvody, proč by tě měla milovat."
"Nevzdávám. Nemám co."
Kate
Mezitím, co si ti dva povídali jsem se seznámila s Willovou dívkou.
Jmenuje se Ellie.
S Willem se vzali před čtyřmi lety.
Povídali jsme si o všem možném a hlavně mě brala, jako normální holku.
Ne, jako královnu.
Moc jsme si rozuměly a taky mi řekla něco o Thomovi a její rodině.
Byli kamarádi už jako malí. Oni tři.
Will, Thom a Ellie.
Prý se k nim vždy choval Thom, jako kdyby i on byl normální kluk z venkova.
"Miluje koně, lesy, přírodu, louky, zvířata.
No ty zvířata myslím živá. Má rád to jezero ve kterém jste se byli koupat."
"Jo to o něm vím. Jsme si v tomhle ohledu podobní."
"Taky rád kreslí a maluje."
"Já taky."
"Myslím, že jsi přesně ta dívka, kterou chtěl tak moc potkat. Vždycky chtěl manželku, kterou bude moci milovat a ona bude milovat jeho.
Chtěl mít děti. On je vždycky miloval a pomáhal jim. Je to moc dobrý král, snad také šťastný. Má rád svůj lid, rodinu a svět ve kterém žije."
"Takového Thoma jsem neměla příležitost poznat. Neusmívá se na mě a jeho pohled na mě je stále kamenný, jako skála. Nemá mě rád a já nejsem ta dívka, kterou si zaslouží."
"Myslím, že jsi."
"Ne nemám ji rád ani trochu."
To mi stačilo k tomu, abych věděla, že tenhle mladý muž mě nikdy nemůže milovat stejně tak, jako bych kdy mohla já jeho.
Budeme spolu přežívat.
I když nevím, jak je to možné, mrzelo mě to.
Mrzelo mě to, že mezi námi nebude nic víc než nenávist, že nikdy nepoznám lásku.
ČTEŠ
Nečekaná Láska✔
Historická literatura!!Varuji před tím, že tohle je pouze fikce, a také můj první příběh.!! P.S.: Pro hnidopichy... Nečtěte to... Jsem Katherina a je mi 18 let můj otec je králem menšího království. Problém je ten, že díky nedávné válce nemá království dostatek peněz a...
