Nečekaná Láska✔

2.

Venku se rozpršelo a já jsem z chodby sledovala kapičky deště, jak dopadají.

"Katherin?"
"Mami?"
"Musíme nachystat věci, zítra ráno odjíždíme."
"Dobře matko."
"Neboj se, Thomas je určitě velmi pohledný a má dobré vychování. Jak znám Tinu a George..."
"Ano mami, nezáleží mi na něm, ale na našem království."
"Nepřerušuj mě..."
"Mami naposledy jsme se před dvěma lety strkali do rybníka, takoví lidé se nemění.
Je chladný a bezcitný."
"George a Tina takoví nejsou."
"To ale nic neznamená. A už nebudeme řešit někoho, koho si vezmu, porodím mu syna a budu s ním přežívat."
"Ještě jsi ho ani neviděla a nemluvila s ním a už ho předčasně odsuzuješ."
"Máš pravdu, ale teď už pojďme."
Vešly jsme do pokoje a otevřely dveře do mé komůrky plné šatů.
Matka mi připravila několik šatů a zbytek mi když tak prý dovezou až tam.
Matka odešla ještě pro její šperky a korunky, protože já těch svých tolik nemám.
Mezi tím, co matka byla pryč jsem si vzala svoje jezdecké kalhoty, boty a volnou košili a schovala je do truhly k šatům.

Když z mého pokoje a celkově komnat zmizelo spoustu věcí, došlo mi, že král Thomas si mě asi podle všeho vezme.
Posel se totiš už vrátil včera.
Nejspíš díky tomu, že se mám provdat do sousedního království...
Procházela jsem ve světlých modrých šatech komnatami a po tváři mi stékaly slzy. Měla jsem odejít z místa, kde jsem vyrůstala a z místa, kterému se žádné jiné nevyrovná.

Všichni i s Chrisem jsme usedli do kočáru a čekala nás zhruba hodinová cesta.
V kočáře jsem seděla u velkého okna, kterým do kočáru šlo spoustu světla a tak jsem si četla jeden z románů, který jsem měla sebou. Byl o dívce a chlapci, kteří do sebe byli zamilováni, ale oba byli přislíbeni někomu jinému. Jejich láska jim nadále zůstala a oba společně spolu zemřeli.
Byl to jeden z mých oblíbených románů.

Kočár zastavil před obrovským zámkem.
Vystoupila jsem z kočáru a rozhlížela se po obrovské zahradě.
Kousek odtud musely být stáje s koňmi, protože jsem slyšela řehot koní.

Došli jsme k zámku, kde už stál George a Tina s Thomasem a jeho sestrou Suzanne.
Společně s Chrisem jsme se uklonili.
Chris se na mě pobaveně kouknul a začal se hrozně moc smát. Tohle se nehodí, ale přidala jsem se ke svému malému bratříčkovi a smáli jsme se, jak pominutí.
Otec s matkou na nás koukali pohledy, že kdyby jimi zabíjeli už bychom byli desetkrát mrtví.
George a Tina se usmívali a Suzanne také.
Můj pohled se zastavil na Thomasovi, byl moc hezký, hrozně se změnil.
Byl o hlavu a půl vyšší než já, měl tmavě hnědé vlasy a pomněnkově modré pronikavé oči.
On se ale neusmíval.
Jeho výraz byl kamenný.
Prohlížel si Chrise a Chris zase jeho.

Na mě snad ani nepohlédl, teda né že by mi to vadilo, ale přece jen je to můj budoucí manžel.
Chris si všiml, že si ho Thomas prohlíží a tak se na něj mile usmál.
Thomas k němu natáhl ruku.
"Pro tebe Thomas, když teď budeme ti příbuzní."
"Dobře. já jsem Chris, kdyby jsi nevěděl."
Oba se smáli.
Měl krásný úsměv a smích.

"Já jsem Suzanne."
Přišla ke mě menší, úsměvavá dívka s blonďatýmy vlasy.
"Kate."
"Omluv mého bratra neví, že se první sluší jít za svou budoucí manželkou."
"Nevadí mi to. Můžu se zeptat kolik ti je?"
"Heh. 14. Jistě, že můžeš. Můžeš se zeptat na cokoli."
Potom k Suzanne přišel Chris a nabídl jí rámě.
To už George naštvaně pokukoval na Thomase. Nejspíš měl jít za mnou.

"Omlouvám se za svého syna Kate. Vždy jsem si myslel že je to vychovaný kluk, ale asi jsem se spletl." To už George propaloval pohledem Thoma, který měl na tváři opět ten nic neříkající pohled a koukal někam za nás do zahrady.
"Thomasi buď tak hodný a zaveď alespoň Katherinu do jejího pokoje. Suzanne a Chris jsou už dávno v zámku"
"Jistě, otče."

Rozešel se směrem dovnitř zámku, tak jsem se vydala za ním.
Procházela jsem nádherným interiérem a prohlížela si všechny ty obrazy, vázy s květinami, knihovny a tak...
Vystoupali jsme po schodišti nahoru a nacházeli jsme se ve velkém patře.
Z poloviny to tu bylo prázdné, takže to nejspíš bude naše patro.

Zavedl mě k velkým zdobeným dveřím.
"Tady to je Váš pokoj. Můj je hned vedle, kdybyste něco potřebovala, jakože nebudete." Po tomhle se vydal k vedlejším dveřím otevřel je a následně je zabouchl.
Za celou dobu na mě ani nepohlédl.

Otevřela jsem ty velké dveře a podívala se dovnitř. Bylo to tu opravdu nádherné.
Všude byly čerstvé květiny.
Zdi byly modré s květy pomněnek a měla jsem nádherný výhled z okna do zahrad plných květin.
Postel byla velká a povlečení bylo fialové s dalšími květy. Ten co to tu zařizoval věděl, že miluju květiny.

Otevřela jsem dveře, které byly v pokoji.
Vedly do další místnosti, kde byly moje šaty a šperky, ale taky úplně nové šaty a šperky. Nebyly moje, takže je sem někdo musel dát.
Někdo zaklepal na dveře, došla jsem k nim a otevřela je...