Nečekaná Láska✔

5.

Sešli jsme dolů do jídelny.
Všichni na nás pohlédli.
Chris se Suzanne vstali a Oba nás popadli za ruce a někam nás táhli.
Když jsme byli venku v dostatačné vzdálenosti kývli na sebe a začali s výslechem a objasňováním.
"Takže kdy máte mít tu svatbu?"
"Hm..." "Hm..."
"Takže vám to neřekli."
"Co?"řekli jsme oba na ráz.
"Že za tři dny se berete."řekli zase naopak naráz naši milí sourozenci.
"Fajn."reakce Thomase
"Aha." moje reakce

Skopla jsem ze sebe střevíce a rozběhla se pryč.
Doběhla jsem k menšímu jezírku a sedla jsem si k němu do trávy.
Ucítila jsem něčí ruku na rameni.
Byla to Suz.
"Kate..."
"Co se děje?"
"Já, já... Proč jste, jako dva cizí lidé?"
"Protože se musíme a nechceme vzít. Nebereme se z lásky, ale z povinnosti."
"Miluješ svůj lid. Miluješ koně, psy, kočky a bůhví, co ještě. Miluješ svou rodinu, alespoň Chrise. Miluješ děti..."
"Nesnáším otce."
"Za tři dny se budete muset políbit a začít spolu spát ve stejné posteli. Proč se nemůžete překonat? To v sobě máte tolik nenávisti?!"
"Mezi námi není nenávist. A nepolíbíme se a nebudeme spolu spát v jedné posteli vedle sebe. Nemůžeme se překonat."
"Jste si hodně podobní."
"Ne."
"Miluje květiny, koně, děti, zvířata a určitě, ještě něco."
"Sebe a svůj kamenný úsměv."
"Ne to ne."
Já jsem ovšem už zase běžela pryč.
Vešla jsem do stájí a nasedla na Taru s kterou jsem odjela ven.
Před stájmi stál Thomas a v ruce držel růži.
Pohlédl na mě a rozběhl se do stájí, odkud vyjel na tom svém hnědákovi, který stál vedle mě.
"Mám tě hlídat."
"Nemusíš už jsem dospělá."
"Musím."

Projížděli jsme lesem, loukou a dojeli jsme v jakémusi jezeru. Bylo čisté a myslím, že i pěkně studené. Seskočila jsem z koně a sedla jsem si na kraj jezera.
Thomas si svlékl košili, boty a kalhoty a skočil do vody.
Když jsem tak nad tím přemýšlela byl moc hezký, hodný a milý. Chvíli jsem ho pozorovala než vylezl z vody a přišel ke mně, podal mi ruku já jsem si stoupla.
Obešel mě a beze slov mi sundal šaty.
Myslela jsem, že to nemyslí vážně.
Pohlédl na mě a vzal mě do náručí.
A potom se mnou skočil do čiré vody.
Chvíli jsem plavala, ale potom mi začala být zima. Jako by to Thomas vycítil doplaval ke mně a zase mě vynesl z vody.
Sedli jsme si před jezero a čekali až uschneme na slunci, ale mně byla i nadále zima.
Třásla jsem se čím dál tím víc.
"Tobě je zima?"
"Ne. A od kdy si tykáme?"
"Od teď. A neříkej mi, že ne, když se tak třeseš."
Beze slov vzal svojí košili a přehodil ji přeze mě.
I v té košili mi byla zima a on sám se taky třásl. Tohle nebyl dobrý nápad.
•••••••••••••••••••
"Kate,pojď."
"Dobře, pane."
"Říkej mi Thomasi."
"Dobře, pane."
"Jak myslíš."
Vzal mě pod nohama a na zádech a nesl mě do zámku.
Myslím, že se museli docela i bát.
Oba jsme vypadali dost nemocně.
Nahoru jsme proklouzli bez problémů.
"Odnesu tě do postele."
"Nemusíš."
"Jsi nemocná."
"Nejsem."
Položil mě na postel a když stál u dveří, ještě mi řekl, že pro mě přijde až bude večeře.
Přikryla jsem se a usnula jsem.
Cože, to už je čtvrt na sedm?
On mě nevzbudil.
Učesala jsem se a vyšla jsem na chodbu.
Na chodbě jsem se podívala na naše malé koťátko. Ano je moje a Thoma.
Ale něco mi nesedělo vedle v pokoji byly podivné zvuky.
Zaklepala jsem a ozval se Thomas.
"Dále."
Vešla jsem a když jsem ho viděla přišlo mi to vtipné. Na hlavě měl zvláštní, ale k němu sedící rozcuch a byl úplně rozespalý a ještě k tomu neměl košili.
Zajímavý pohled.
"Už jsem Vám chtěla vynadat, že jste mě nebzbudil, ale jak tak koukám tak jste spal stejně, jako já."
"Já se omlouvám, ale usnul jsem a necítím se zrovna dobře."
"Tak to nejste jediný."
"Do toho jezera jsme neměli chodit."
"To neměli."