"Máš pravdu, musíme být zodpovědní vladaři nebo alespoň jeden z nás. A jistě, že bych chtěl být dobrý král, ale to jde jenom s dívkou, kterou miluji po mém boku."
"No tak. Pojďme už?"
"Jseš nějaká nervózní beruško."
"Cože?"
"Nic, že máš nasedat broučku."
"Hahaha už se směju."
"To je dobře. Pojedeme."
"Je to tu jiné. Myslím tím lepší..." na tváři se mi objevil úsměv
"To je dobře ne?"
Nejistě se na mě podíval až to bylo roztomilé.
"Jistě. Myslím, že jseš dobrý král."
"Kate!!!" Ozvalo se v dálce.
Otočila jsem se a stál tam Josh.
Josh byl můj přítel.
Ano už není, protože se nehodilo, aby se královská dcera přátelila s takzvanou "pakáží", jak Joshe a normální neurozené lidi nazýval můj otec.
"Joshi!"
Sesedla jsem z koně a Thomas neThomas jsem se rozběhla k Joshovi.
"Ehm... Promiňte Vaše výsosti. Jsem Josh přítel Vaší nádherné a velmi chytré manželky."
"Aha. Alespoň mi to někdo vysvětlil."
Doslova Joshe pražil pohledem.
Josh si toho samozřejmě všiml a okamžitě začal znovu.
"A mám mimochodem také manželku a pár dní dceru. Jmenuje se Clare."
Na jeho tváři se vykouzlil nádherný a pyšný úsměv.
"Joshi, to je úžasné a jak se Elis vede?"
"Má se dobře. Je zdravá a živá a to je to nejdůležitější. Bez ní si to už nedokážu představit."
"To chápu, já bych bez Kate taky nevěděl, jak dál."
"Nikdy nebyla, jako její rodiče."
"Jaká?"
"Její rodiče mi zakazovali se s ní kamarádit nebo spíš jí se mnou..."
"Aha. Mým rodičům Will s Ellie nevadili. Byli rádi, že nejsem sám a mám přátele. Will mě několikrát zachránil a Ellie mě naučila spoustu věcí, jak se třeba starat o růže, protože její otec je zahradník nebo, jak poznat, jaká květina se k tobě hodí.
Will mě naučil taky dost.
Vlastně to jsou mí opravdoví přátelé."
"Tak to máš dobré. Máš normální rodiče. George a Tina jsou normální. Kdyby nebylo Chrise budu vyrůstat sama. Okolo sebe bych měla pouze chůvy, učitelé a služebnictvo."
"Našim dětem bys to dovolila, bavit se s lidmi?"
"Jistě, že ano. Není na tom vůbec nic špatného."
"Vy čekáte dítě?" Vykulený Josh mě skenoval pohledem.
"Ne, ale je má povinnost porodit pár dětí."
"A co byste chtěli?"
"Mně je to úplně jedno, protože děti miluji obecně.
Jistě, že by bylo dobré mít i syna, ale budu velmi šťastný, i když budu mít dcery."
"Mně to je také jedno. Souhlasím s Thomem."
"Vy jste se hledali, až jste se našli."
Josh se usmál.
Rozloučili jsme se a nasedli jsme do sedla.
Takže dneska jsem dopsala díky koloně na dálnici další kapitolku.
Další mám rozepsanou, ale kdy vyjde to vám neřeknu... Doufám, že vůbec někdo pokračování chce?
ČTEŠ
Nečekaná Láska✔
Fiction Historique!!Varuji před tím, že tohle je pouze fikce, a také můj první příběh.!! P.S.: Pro hnidopichy... Nečtěte to... Jsem Katherina a je mi 18 let můj otec je králem menšího království. Problém je ten, že díky nedávné válce nemá království dostatek peněz a...
