Nečekaná Láska✔

14.

Běží tam malá holčička s mým věnečkem ve vlasech a šatičkách.
Je moc hezká.
Přišla ke mě a strašně se rozesmála.
Prohlížela si mou korunku.
Vzala jsem ji do rukou a podala jí směrem k té malé.
"Vy jste královna?"
Řekla tichým příjemným hláskem.
"Ano, už to tak bohužel bude. A jak pak říkají tobě, princezno?"
"Kate."
"Jmenujeme se stejně."
Na tváři se mi roztáhl velký, široký úsměv.
"Ale Vy jste královna a já ne."
"To přece vůbec nevadí, Katie."
"Takhle mi říká maminka."
"Aha. A kdepak ji máš?"
"Doma, bydlíme v lese."
"Aha. Tak to jo. Co kdybychom si zatancovaly a já bych ti půjčila tu mojí korunku a ty mně na oplátku ten věnec?"
"Dobře."

Úsměv jsem malé Katie oplatila a začaly jsme tancovat.
Bylo to, jako kdybych se vrátila do svých dětských let.
Ta holčička byla naprosto kouzelná.
V keřích zašustilo a my jsme se lekly.
Katie jsem vzala do náruče a tak nějak jsme čekal, co se stane.

Z keřů vyběhl Thomas.
"Thomasi, to jsi ty. Víš jak moc jsi nás vyděsil?!"
"Nás?"
"Mě a Katie."
"Katie?"
Postavila jsem holčičku na trávník a ukázala na Katie.
Thomas udělal něco, co jsem nečekala.
Sehnul se ke Katie a pohladil ji po tvářičkách a vláskách.
"Takže ty jseš Kate stejně tak, jako moje manželka." Katie jen stydlivě přikývla.
"Jseš stejně půbabná, jako moje Kate."
Usmál se a prohlížel si ji.
Všimnul si mé korunky u ní ve vlasech a vrhl na mě tázavý pohled.
Katie se ale rozhodla, že svému králi podrobně povypráví o naší zábavě.

"Nebude už o tebe mít tatínek starost?" Toť jest Thomasův dotaz.
"Tatínek? Co teprve maminka?" Můj dotaz.
Dívenka se zasmála a kmitala pohledem mezi mnou a Thomem.
"Jste vtipní."
"Takže, kam tě máme vzít, má malá Katie?"
Zeptal se, až skoro nemožně veselý Thomas.
"Bydlíme v tom domečku v lese."
Thomas jenom kývnul, vzal Katie do náruče a vydal se směrem k lesní cestě.
Já jsem je následovala a sledovala, jak se oba smějí a něco si vyprávějí.
Ta malá holčička mi ukázal, že i Thomasovo často ledové srdce se někdy dá roztavit a odměkčit.
Ale poslední dobou mi přijde čím dál tím víc jiný.

Došli jsme k malému domku.
Thomas zaklepal a z domu vyšel muž asi stejně starý, jako Thomas.
Následovala ho mladá žena, která mohla být stejně stará, jako já.
Uklonili se a tvářili se hodně překvapeně.
V tom se Thomasovi zalesklo v očích a zadíval se na muže.
"Wille, seš to ty?"
Nejspíš Will se na něj usmál.
"Thomasi!"
Oba se objali a začali si něco vyprávět, ale vzhledem k jejich pomalému vzdalování jsem je neslyšela.
Jeho žena mě pobídla ať jdu dál a stále se na mě usmívala stejně tak, jako poprvé její malá dcerka.