Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

13.

Bylo asi devět hodin a to ještě španělé (většina z nich) spí ,takže jsme se vydali do moře. ,,Hrozně se těšíím " Zapištěla jsem při mém tleskání a poskakování při chůzi. Joker mě jen nezaujatě pozoroval. Jak jsem se zabrala do myšlenek  nevšimla jsem si ,že jsme na pláži a zakopla jsem o kámen . Spadla jsem celá do písku.  Joker se smíchy zlomil v pase a já se začala smát s ním ,protože je to smích je to nejvíc nakažlivé co může být. Po asi pěti minutách jsem si sundala tričko ,pod kterým jsem měla plavky a začala uvažovat jak studený to bude.

Ani se nenaděju a jsem celá pod vodou. Vyplavu na povrch a první co vidím je zubící se Joker. Zasměju se ,,To jsem mohla čekat"  On se jen zlověstně usmál a ponořil se pod vodu. ,,A jéje" Řekla jsem s úsměvem a šla zpátky na souš. Jako malá jsem vždycky chtěla postavit něco z písku . Ano mohla jsem na pískoviště ,ale děti tam mě neměly rády.  Nikdo mě neměl rád. Zahnala jsem pochmurnou myšlenku a sedla si do mokrého písku.

Jen tak jsem dávala písek na hromadu a nechala vlny ,aby ji zase spláchly do moře. Po asi deseti minutách mě to přestalo bavit a já se šla zase smočit do vody. Doplavala jsem k Jokerovi ,který plaval na zádech. On si mě všiml a postavil se na nohy aby jsme si viděli navzájem do tváře.Až teď jsem upřela pohled na zelenou skrvnu kolem něj a jeho.... Hnědě vlasy?! Přikryla jsem si rukou ústa a vykulila oči. ,,Co je? Je za mnou Kraken nebo co?" Řekl lhostejně ,ale zvedl se vítr a vlasy mu zavlály do obličeje. Teď to došlo i jemu. Podívala jsem se na moje vlasy.  Měli stejnou barvu jako když jsem byla psychiatrička v Arkhamu. ,,Jak to?" Řekla jsem trochu zvědavě i smutně zároveň. ,,Cítím se tak nějak ...divně." Řekl Joker mezitím co jsme vylézali z vody.,, Já se necítím divně... naopak. Cítím se normálně" Řeknu zděšeně. Když téměř doběhneme domů oba se začneme prohlížet v zrcadle. ,,Jak jsem takhle mohla vypadat?! Vždyť to je tak... obyčejný !" Když jsem se prohlížela v zrcadle všimla jsem si něčeho dalšího... jsem trochu opálená? To snad ne! Šla jsem si umýt hlavu. Už tam nebyl ani náznak toho ,že jsem někdy měla jinou barvu vlasů.Na druhou stranu mě už nikdo nepozná a Koblížka z dálky taky ne. Beru si černo-červené tílko s kosočtverci a černé kraťasy . Joker se ještě pořád prohlížel v zrcadle a na chvilku vypadal i dost vážně ,, Zlato není to tak zlý" Snažila jsem se ho uklidnit ,,Aspoň nás lidi nepoznají" On se nahlas rozesmál a já s ním ,, Jo to máš pravdu. Asi ti budu krást šminky abych mohl do samošky" Zavtipkoval a já se znovu rozesmála.

Asi se nikdy nepřenesu přes to ,že ať už bude vypadat jakkoliv bude prostě sexy. Z toku mých myšlenek mě vyruší zvonek. Věnujeme si navzájem nechápavý pohled a jdeme společně ke dveřím. ,,Co to sakra?!" Řekneme naráz když spatříme to ,co se nacházelo za dveřmi.

Pokračování příště....