Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

28.

//Ahoj Lidi :) Dnešní kapitola bude z pohledu Jokey//

O 15 let později...

Ráno vstávám a jdu si dát snídani. Máma s Tátou jsou zase pryč ,takže tu jsem sama s mojí chůvou - a zároveň jedinou kamarádkou- Margott. Je státní svátek ,takže se nejde do školy ,což mě mrzí. Cesta do školy je jediné co můžu udělat sama. Moji spolužáci mě nemají rádi ,protože prý mám všechno. Já bych ,ale dala cokoliv za jejich milující rodiče. Neříkám ,že mě rodiče nemají rádi. To asi ano ,ale nechtějí mě nikam sebou brát. Myslela jsem si ,že budu dítě zločinu-a budu dělat trable s rodiči- Ale ono nic. Prakticky je vídám jen málokdy.

 Margott jsem volala a díky mým skvělým imitačním schopnostem dostala volno. Dneska to bude vážně hlína! Beru si všechny věci ,které potřebuji a jdu do koupelny.  ,, Tak jdeme na to Jokey!" Řeknu do zrcadla a beru si barvu na vlasy- Fialovou. Dvacet minut co měla barva působit jsem vybírala oblečení. Smyla jsem barvu a namalovala se. Potom jsem se vkradla k rodičům do ložnice a vzala si několik vrhacích nožů. Rodiče ani neví ,že s nimi umím.

Už chci seskočit z okna dolů ,ale vracím se pro moje největší tajemství. Nemysli si ,že to je poprvé co jsem utekla oknem. Už je to minimálně po sté. Proto mám své zásoby .

Chci abych měla k tátovi a mámě blíž. Abych je uchvátila . Ukázala jim ,že mám na to být jejich dcerou. Beru si moji kameru. Ukážu Gothamu pořádnou show! Svým způsobem jsem geniální a jako malá jsem se z matčiného deníku naučila hacknout Gothamskou televizi. Můj plán byl prostý. Seberu 10 mých spolužáků . 5 kluků a 5 holek. Svážu je a káždého se na kameře jednotlivě zeptám. Jestli mají rádi svoje rodiče a proč. Odpoví špatně- zemřou. Odpoví správně- zemřou. Protože obě jsou špatně. I ano i ne.

,,Takže herci na místa! Počkat vy už vlastně jste chá chá tak nic. Ticho na place! Aha... já vám vlastně zalepila držky co? Nevadí! Amelio nebreč! Rozmažeš si řasenku a to by se divákům nelíbilo. HAHAHAHAHA! Takže začneme tou nejhorší šíkanátorkou. OO to jsi vlastně ty viď Amel?" Nejdřív jsem otočila stativ tak ,aby jsem tam byla jen já. ,,Nazdar Gothame!  Bylo by slušné se představit ,ale to neudělám. Dejme tomu že jsem hmmm třeba Vio! Určitě všichni milujete reality show ,že ano? Dneska tu jednu máme! Nebudeme otálet a hned začneme! Naši první návštěvnicí je tady Amelia!" Řeknu a otočím na ni stativ. ,,Takže Amel mám na tebe otázku: Máš ráda svoje rodiče? Jestli ne tak proč?" Položila jsem ji otázku a strhla pásku.

Chvíli polemizovala co má odpovědět. Možná se ti po ní naučí metodou pokus omyl neodpovědět. ,,Ne-nemám. Nemám tak skvělý rodiče jako ty. Ty máš všechno." Řekne vyklepaně a já se zasměju. ,,Všechno? To ty máš všechno! Víš já možná mám hodně věcí ,ale nikdy nedostanu od rodičů lásku! Protože moji rodiče neumí projevovat lásku víš?" Ona kývla. ,,T-tak pro-miň" Já se zasmála znovu a ještě děsivěji. ,,Takže až mi příště řekneš ,že mám všechno není to pravda. Počkat žádné příště nebude!" Zabodla jsem ji do krku nůž. Tak to pokračovalo ještě 8 krát.

Dokud nepřišla řada na jednoho kluka. Jmenoval se  Jeff. ,, Máš rád své rodiče?" Ptál se znovu pražící po jeho krvi.  On zachraptil: ,,A co ty? Máš ráda své rodiče? " Jeho otázka mě zaskočila. Upadl mi nůž. ,,Ano.. víc než cokoliv jiného. Ale oni mě ne. Tohle je naposledy co o mě slyší víš? Potom už přestanu existovat. Tak to je pro ně totiž lepší" Řeknu a zasměju se. ,,A neužírá tě to?" zeptá se ,protože očividně věděl ,že stejně umře. ,,Jistěže ano. " Uchechtnu se. ,,Vidíš máš city"Něco se ve mě zlomilo. On je vítěz. Porazil mě. ,,Vyhrál jsi. Teď hodně štěstí s uníkem z hořící budovy! " Řekla jsem a se smíchem jsem hodila zapalovač na zem a běžela pryč. Tašku s věcma jsem si připravila a nechala ji pod oknem. Vzala jsem si ji a chystala se vypadnout.

Věděla jsem ,že půjdu do té továrny z mamčiného deníku. Mám u sebe i jejich fotky. Jediná vzpomínka ,kterou jsem si vzala. Hlavní třída se hemžila fízlama a tak jsem šla bočními uličkami . Rodiče na mě nejsou pyšní. Asi ne... Byla to hloupost ,ale i tak ten pocit blaženosti ,že jsem zabila lidi co mě shazovali byl skvělý. Došla jsem do továrny, ale nebyla jsem tam sama. Jakmile jsem vyšla schody na rampu nad nádržemi s chemikáliemi a za mnou ozval smích a potlesk. Otočila jsem se. 

Máma s Tátou. Máma ke mě přihopsala a objala mě . ,,Jsme na tebe pyšní Jokey byla jsi skvělá. Mysleli jsme ,že se neprojevíš a budeš slušnačka ,ale mýlili jsme se. Zítra si uděláme dámskou jízdu i s Ivy a vyloupíme Pandoru jo?" Taky jsem ji překvapeně objala . Po chvíli se ode mě odtáhla a táta mě sjel pyšným pohledem. ,,Ta fialová ti sekne! A máš bod. Tím jak jsi to dokázala naplánovat jsi mě fakt překvapila. Nám se prostě nezapřeš." Zasmála jsem se. ,,To bych ani nechtěla"

Pokračování příště...