Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

37.

//Pohled Harley//

Vzbudila  jsem se v tom samém pokoji až na to ,že vedle mě ležel Mr.J a ještě spal. Vypadla hrozně sladce. Ne on byl hrozně sladký a pořád je a vždycky bude. Když jsem spala tak místo snu mi Jeff vysvětloval co jsem byla a co jsem a občas mi tam pustil i pěkný vzpomínky. ,,Královna se nám vyspinkala?" Uslyším Mistra J a protáhnu se podobně jako to dělají kočky ,,Do zelená! Jak dlouho jsem spala?" Zívnu ,,Dva dny a šest hodin. Dneska jdeš do práce kotě",,Do prááce?" Zeptám se udiveně.

Harley tím asi myslí jeho bar.. Jsi tam ehmm jak to říct. Prostě se tam kroutíš před všema těma lidma ,aby mu záviděli.

Ahá. Myslíš ,že mu mají co závidět?

On si to stoprocentně myslí a já? Já to vím

Jseš milej Jeffrey.

Já jen říkám fakta Harl

,,A jo do práce! Kde mám vercajk?" Doufám ,že ví jak to myslím ,protože bych tam nerada šla v tom děsně normálním oblečení. S lusknutím ukáže prstem na dveře. Svižně vyskočím z postele a dohopkám k šatníku . Než zavřu dveře otočím se a posílám Jokerovi vzdušnou pusu. Beru si moje extra krátké kosočtvercovité šaty a plno zlatých doplňků.Jen ať vidí ,že nejsme žádný socky. Potom si korektorem zakrývám modřiny na spáncích ,které už stihli nabrat i trochu zelený odstín a oči si maluji tmavými barvičkami.  Nakonec obtáhnu rty tmavě červenou rtěnkou a obuji si zlaté boty na jehlách.

Vyjdu z šatníku. Joker už není v ložnici.

Kam mám jít?

Stoprocentně si dává raní sklenku whiskey. Jdi do kuchyně. Překvap ho. Ukaž mu ,že si vzpomínáš.

Tak jo 

Sejdu po schodech dolů a jak mi Jeff poradil tak se stalo- Opravdu tam seděl a byl ke mě zády. Přicupitala jsem k němu a zapředla mu do ucha :,,A ty se budeš taky dívat?" Na jeho uchu zůstane obtisk mojí rtěnky což mě dělá dostatečně spokojenou-Žádná si netroufne mu ho vzít!!,,Samozřejmě baby" Zachraptěl a nějakým čarovným způsobem si mě převrhl přes rameno tak ,že jsem mu momentálně seděla na klíně. Líbla jsem ho na čelo a vstala. ,,Hele kotě není to až moc krátký?" Řekne na oko naštvaně a já se zatvářím jako malá holčička. ,,Jistě ,že je Koblížku. To by to jinak nebylo ono.,,  ,,To máš pravdu Babe " Usmála jsem se když mi otevřel dveře od fialového Lamborgini. ,,Zdá se mi to nebo se z tebe stal milující gentleman- Tvým vlastním způsobem ,ale pořád?" On se uchechtl ,,A není to to co sis vždy přála?" Můj úsměv se rozšířil ,,Je." 

Políbila jsem ho a on se hned na to rozjel . Jeli jsme tou nejvyšší rychlostí a k tomu hrála písnička 'Purple lamborgini" Ten text mi připadal divný. Jako kdyby byl o tom oddílu ve kterém jsem byla. Celou cestu jsem koukala z okna. Na ulici bylo plno chlapců a děvčat převlečených za mě a Jokera. A když neměli převleky tak si s těmi převlačenými hráli s nějakýma panenkama -s naší podobiznou. 

Děvčata nosila šaty, legíny,čepice, batohy , boty ,trička , mikiny s mojím logem. Když si někteří všimli ,že jedeme právě my začali křičet:,,Jste nejlepší! Milujeme vás! Nejúžasnější padouši všech dob" A tak dále. ,,Koblížku asi se z nás stali vzory pro malé děti" Zasmála jsem se. Z levé strany se ozvalo něco co měla být asi napodobenina Jokerova smíchu. ,,Puso! Ukaž těm malým dětem jak se to dělá!" Zakřičela jsem a on se začal smát. Já se k němu přidala. Jeli jsme a u toho se smáli na celé kolo. Ty děcko z toho byli jako utržené z řetězu. ,,Máme novou army!!" Řekl Joker a začali jsme se smát ještě víc. No jo oba tvoříme prostě úžasnej vzor.

Pokračování příště....