Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

17.

Začala jsem víc a víc nervóznět a to nebylo dobré. Začala jsem si hladit už trošku nafouklé bříško a řekla jsem konejšivě:,,Víš, tatínek nás asi nebude chtít ,ale to nevadí já si tě nechám. Si jediNý živý organismus co nedokážu zabít. Ochráním tě .To ti slibuji. Budu ta nejlepší maminka i tatínek dohromady. " Místo toho ,abych se uklidnila jsem byla ještě nervóznější. Budu na všechno sama?

 Najednou mi někdo stiskne ruku. Kolik toho slyšel? ,,Nebudeš. Tatínek si vás nechá . Aspoň budu mít odůvodnění pro to ,že sbírám malé modely zbraní." Asi mi hráblo ještě víc nebo jsem viděla ,že má radost? Štípněte mě někdo. Zapomněla jsem jak se mluví tak jsem jen vydala nesmyslné zaskučení. 

Co když to myslí ironicky a teď mě zabije. Nebo hůř to dítě. ,,Prosím neubližuj mu" Šeptla jsem prosebně a oddálila se. Mezitím se posadil. ,,Ale no tak Harley. Pojď ke mě já ti neublížím." Řekl sladce a já se zamračila. ,,Je mi úplně jedno co uděláš mě jde mi o to dítě" Objala jsem si břicho. Pomalu se postavil a šel ke mě. Vždy má u sebe minimálně jeden nůž. A. já? Jsem teď neozbrojená a ještě k tomu asi deset metrů od dveří.

Zavřela jsem oči. Nechtěla jsem vidět jak mě pitvá zaživa . Ale ono se to nestalo. Objal mě a začal hladit břicho :,,Ujistím tě ,že ještě nebudeš umět ani chodit a budeš umět s nožem" Zasmál se a já otevřela oči. Usmíval se a to mě donutilo se usmát taky. ,,A nevíš jestli by tady mamči vadilo kdybych ji někam vzal?" Řekl a zvedl pohled na mě. ,,Nevadilo..." Řekla jsem trochu nesměle a on se zasmál a pomohl mi vstát.

Nechtěl mi říct kaj půjdeme a tak jsme se ještě chvíli dohadovali o jméně a skončilo to tak ,že kdyby to bylo holčička byla by Jokey a kluk by byl Jerome. Už nadešel čas kdy jsem se měla obléct. Vzala jsem si uplé béžové  šaty a k tomu ladící boty na klínku. Moc jsem se nemalovala a vlasy nechala rozpuštěné. On měl oblek a kravatu- neskutečně mu to seklo a v ruce červenou růži. Jak mě viděl zapískal a řekl ,,Páni sekne ti to! A dokonce jsi se vešla do šatů!" Řekl provokativně a oba jsme se zasmáli. Cestou někam do neznáma jsem měla zavázané oči.

Joker mi pomohl vystoupit z auta. Foukal příjemný vánek od moře. Rozvázal mi oči a já uchváceně vydechla. On mě krátce políbil a zašeptal mi do ucha :,,Vítej na nejsevernějším výběžku Španělska" Byla tam vytvořena cestička ze svíček. Jak to stihl? Došli jsme až k vodě kde byla loďka . Z pevniny jsme dopluli na menší ostrůvek ,kde to vypadalo opravdu úchvatně. I když tam byli jen svíčky . Bylo to jednoduché a zároveň to nejkrásnější co jsem kdy viděla. Vystoupili jsme a já čekala co chystá. On si upravil kravatu a začal s něčím jako proslov : 

Víš Harley , když jsem tě poznal ještě jako Harleen Quinnzel byla jsi prostě pro mě jen někDo kdo byl snadno využitelný. Potom se z ní stala Harley Quinn. A asi dvou letech co se zrodila jsem se.... zamiloval. Nikdy jsem takovou emoci nepocítil a myslel jsem ,že to je signál ,že tě mám zabít. Po několika pokusech mi došlo ,že to není ono. Víš , hodně krát jsem slyšel ,že zamilovat se je podobné usínaní ,ale pro mě to nebyla pravda. Já se do tebe zamiloval prostě ze dne na den , hodiny na hodinu , minuty na minutu . A nechci aby jsi znovu odešla." Klekl si na jedno koleno a řekl:

"A proto se tě ptám:

Vezmeš si mě?" 

Ta věta mě dostala. Chci? Nechci?Chci? Nechci?Chci? Nechci?Chci? Nechci?Chci? Nechci? ,,Ano!" Vykřiknu aniž by se můj mozek poradil se srdcem jsem to prostě vyjekla. Snad v tom není nějaký háček jako třeba obětování vulkanickým bohům jako posledně...

Pokračování příště....