Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

54.

//Pohled Harley//

**Ještě ten večer**

,,Líbilo se ti to Harley-girl?" Řekl sladce Pan J a svalil se vedle mě na postel ,,Jestli se mi to někdy přestane líbit zabij mě" Řekla jsem unaveně a pousmála se. Najednou se u dveří ozvala rána. ,,Jokey?! Co děláš??" Zakřičela jsem trochu vyděšeně a z druhé strany se mi ozvala odpověď ,,Promiň mami já si zapomněla otevřít dveře" Zasmála se Jokey a já už to dál ignorovala. Pan J mě objal a skoro hned usnul. Já si instinktivně přejela rukou po jizvě nad loktem.

//Flashback// 

Vzbudila jsem se v tmavé místnosti oblečena v šedém overalu. Moje skutečná kůže už se začala sloupávat a nahradila ji upírsky bílá. Pamatovala jsem si jak... se mě chtěl zbavit ,protože jsem byla už použitá a nepotřebná... teda aspoň pro něj ,ale on mě zachránil.. Proč? Vždyť už se asi týden budím jen zavřená ve sklepě. Najednou se dveře otevřeli a dva muži mě odvlekli do kuchyně ,kde čekal Pan J. Bylo přede mnou jídlo ,já se ho ovšem ani nedotkla. 

Pana J to netěšilo a tak mě nechal skupinkou tří mužů zase zavřít do sklepa. Než jsme tam došli zabila jsem dva pomocí pinetky ,ale než jsem o život připravila posledního vystřelil do vzduchu. Začala jsem utíkat podle matných vzpomínek ke dveřím ,které měli být klíčem ke svobodě.

Zatočila jsem za roh ,ale on mě spatřil. Pan J mě táhl za moje bíle vlasy do sklepa ,kde mi svázal ruce a nohy a zavěsil na hák.  ,,Když už jsi přišla tak neodejdeš krasotinko. Teď je čas dát ti lekci" Řekl chladně a šel do tmy pro něco. Ztuhla jsem a čekala jsem s čím příjde. Vrátil se ,v ruce držel šest nožů. ,,Víš... za moji zločineckou kariéru jsem se naučil jak přimět člověka cítit ukrutnou bolest, aniž by zemřel." Pronesl a ďábelsky se usmál. Nasucho jsem polkla a zavřela jsem oči

,,Ne ,ne ne hezky se koukej ať vidíš ,že teď už jsi jen má a tohle tě čeká pokud nebudeš poslouchat" Na to zabodl nůž nad koleno a nechal ho tam. Zatla jsem zuby a do očí se mi nahrnuly slzy. To samé udělal s druhým kolenem a ak ke mě přistoupil ze zadu . Po kolenou mi začala stékat rudá krev. 

Pak zničehonic přišla stejně omračující bolest mezi lopatkami . Vyjekla jsem ,,Není to příjemné viď?" Zašeptal až moc blízko mého ucha a já se raději ani nehnula. Nakonec zabodnul nože nad lokty . To už jenom slzy stékaly dolů a já se na nic jiného nezmohla. ,,Rány se zacelí za dva dny" řekl  stejně chladně a nože vyndal. Shodil mě z háku a odešel. 

//Konec flashbacku//

A tak to pokračovalo... v tu dobu jsem ho začala milovat a nenávidět. Čím víc jsem ho milovala ,tím víc jsem ho nenáviděla a naopak.Každý pokus o útěk či obranu skončil buď zuřivým a vášnivým milováním nebo dalším masakru ve sklepě. 

Pokračování příště....