Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

39.

//Pohled Harley//

Tančím na mém klasickém místě kolem řetězu a užívám si pohledy těch lidí.

Všichni by tě určitě chtěli ,že jo Harley?

Promluví Jeff v mé hlavě a já se pousměju.  

,,Pojď jsem ty děvko!" Ozve se z opačné strany než na kterou koukám kvůli Jokera.  Co si to dovoluje? Jednoduše jsem z podvazku vytáhla nůž a za ani ne pět minut jsem se znovu točila kolem řetězu jakoby nic.

Najednou všichni ztichnou a všechny televize se přepnou na zprávy. Přesně na tu pasáž se zapnou. Na tu za kterou budu potrestána. Zabila jsem Netopejra a budu za to potrestána. Je mi to jasné jakmile hlasatelka zpráv řekne: ,,Našeho temného rytíře zabil jeden z Jokerových kompliců tudíž se Gotham aspoň malinko může radovat ,že nevyhrál"  V tu chvíli se televize vypnou a v klubu panuje hrobové ticho. Poskoci ,kteří stojí před Jokerem mi dělají perfektní schovku a tak se doplazím bezpečně až ke dveřím. A hádáte správně je naštvaný-ne on zuří. Doplazila jsem se do skladu ,kudy jsem i zmizela. V ulicích plných malých dětiček co si hrají na mě a Jokera jsem se stratila jak jehla v kupce sena až na to ,že se se mnou pár dětí chtělo vyfotit.

Zničehonic mi zazvoní mobil. ,,Ano Jokey?" Zeptám se sotva slyšelně. ,,Mami víš ,že máš průšvih?" Řekla vyěšeně a já se uchechtla ,,A pěkně velkej. Máš moje věci ,že jo?" Jokey se dramaticky odmlčí. ,,No- mami- ehh jasně ,že mám táta se zdrží přijď domů"  Její tón hlasu se mi zdál divný ,ale i tak jsem hovor vypla a upalovala domů. Po asi hodinové cestě na motorce ,kterou jsem si ukradla jsem konečně otevřela dveře . Místo sladkého uvítání mé dcerky jsem hned ze startu ucítila až omračující bolest na tváři. ,,Můžeš za to ! Jen kvůli tobě to tak je! Budeš si to hold muset odnést za Netopejra!" Uslyším hlas ,který v tu chvíli nedokážu rozeznat a ani nechci když mě za vlasy táhne do sklepa je mi jasné ,že to je dost naštvanej Joker.  Poutá mě ke stěně a já jen mlčky pozoruju co se stane dál. 

Citím se jako boxovací figurína Batmana ,kterou jsme měli na starém bytě. Jediné co mě drží při vědomí je to ,že nechci vypadat slabě. Přesto se tak cítím.Po další půlhodině  naštvaně zavrní a nehty zaryje do mé lícní kosti. Pak se otočí a předtím než slyším bouchnutí dveří v hlavím vchodu slyším jen :,,Opovaž se za tam jít!" Potom už zůstávám sama v zatuchlé místnosti plné mojí krve.

Probouzí mě hlasitý řev který jde slyšet až dolů a pochází nejspíš z patra :

,,Jseš mentál? Vždyť ho chceš zabít a když ho máma zabije tak ji zmlátíš .Jebe ti?" 

,,Hele holčičko nedovuluj si moc nebo skončíš hned vedle ni" 

,,Tak ať. Hele řeknu ti ,že moc efektovně nepůsobí výhrůžka od namol ožralýho šaška ,který zmlátil svoji manželku!"

Ani pořádně nedokážu rozpoznat kdo co říká a znovu upadám do bezvědomí.

Pokračování přístě....