Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

50.

//Pohled Jokey//

Už jsem se dotkla studené kliky dveří od sklepa když v tu se ve mě něco přeplo. Vybavil se mi úryvek z tátova deníku-

                                  'City nás oslabují. Jen dokazují naši lidskost a slabost.'

Otočila jsem se na podpatku a šla chodbou zpátky a minula jsem mamku ,která mě zastavila ,,Kde máš Ďáblíka?"  Zeptala se vesele a já se snažila o lhostejný tón při mé odpovědi.,,Pche na co by mi byl?" Ona se samozřejmě začala smát.

,,Seš úplně stejná jak tvůj táta" Řekla mezi výbuchy smíchu a já jen založila ruce na prsou a čekala až se uklidní.

**Za půl hodiny**

,,Uklidněná?" Zeptala jsem se znuděně zatímco ona se sesbírala ze země. ,,Já z vás dvou fakt nemůžu jste hrozní. No jo ,ale teď vážně.... fůj strašný slovo no nic! Víš láska je pro každičkýho jen má spoooooooustu podob" u svého monologu podivně máchala rukama. Protočila jsem panenkama. Nenávidím když má pravdu.

,,Musím?" Prolomila jsem ticho a ona mě bouchla do ramene ,,Jasně ,že jo. Tak utíkej at už tě tu nevidím" Postrčila mě směrem ke dveřím sklepa a ještě za mnou zvolala ,, Jo a pospěš si čeká na tebe Koriel!" Koriel... Úplně jsem na ni zapomněla... 

Z mého toku myšlenek mě vyrušilo to ,že jsem z nepozornosti spadla ze schodů.

,,Mohl jsem tě varovat ať dáváš pozor ,ale trucuju" Ozve se z rohu a mě znovu přepadne ta vlna čehosi. Nastavila jsem mód ignorace jelikož mě jeho hlas zaplňoval něčím co jsem nechtěla cítit.

Odvázala jsem ho od trubky a už jsem to nesnesla a prostě utekla. Zapomněla jsem zavřít dveře a bylo mi to jedno. Prostě jsem od tý místnosti utíkala co nejdál. Najednou jsem do někoho narazila.

,,Koriel?!" Vyjekla jsem a objala ji.

,,Ty krávo víš jak jsem se o tebe bála? Ani se neozveš nic!" Řekla se smíchem a oplatila mi objetí.

,,Nejdeme zapít tu diktatůru?" Zeptala jsem se nadšeně potom co jsme se zvedli. ,,Ani nápad máme práci. Musíme rozřadit ty pošuky na práce schopný a neschopný. Otrava"                                ,,Jaký pošuky?" Zeptala jsem se nechápavě                                                                                                                    ,,Asi se tomu má říkat poddaní ,ale pošuci zní líp" Odfrkla si Koriel a poté ji zadrnkal mobil. ,,Tak pojď práce čeká" 

,,Vidíš mě? Slyšíš mě?"

,,Ano slečno"

,,Práce schopnej"

,,Vidíš mě? Slyšíš mě?"

,,Jo. "

,,Ano slečno!"

,,Ano slečn-o"

,,Práce schopnej"

Takhle to bylo několik hodin než jsme je všechny rozřadili jestli půjdou na stavbu nebo jinam než jsme měli padla. Pak jsme zase jeli motorkou do nyní 'Bílý Cvokárny' kde na nás čekal velký pokoj pro nás obě.

Tak jsme si každá sedla na svoji postel jako každý jiný puberťačky a drbali... Jen o něčem trochu jiným než ty normální puberťačky.

,,No a normálně já do něj ryla sekerou a on furt žil!" Řekla pohoršeně Koriel                                               ,,To jako fakt? Jsi mu měla zasadit ráno do hedy!"                                                                                                ,,Ale on měl hrozně příjemnej jekot"                                                                                                                            ,,Tak to joo... Hele nejdem hrát Lolko? Nechce se mi ven "                                                                                 ,,Mě taky ne... Okej jdeme"

Pokračování příště....

Ano dočkali jste se ! Ještě jsem neumřela i když to tak chvilkami vypadalo já vím , já vím xd Ne teď vážně (Fuj) Neměla jsem vůbec čas a ani náladu na to něco psát a ještě k tomu se mi blíží čtvrtletí ,takže celkem záhul no xdd Jo a taky pro moje dobro tu musím poděkovat svýmu Jéčku za to ,že tu je a že mě ještě nezabil xdd Taky chci poděkovat vám za to ,že to jěště furt čtete dodává mi to seběvědomí a chuť do každýho novýho dne mám vás ráda :)))