Harley Quinn:He is coming.... (CZ)

34.

//Pohled Harley//

Ráno se probudím s hroznou bolestí hlavy. Něco je špatně.. Hodně hodně špatně. Citím v mé hlavě někoho dalšího. Harleen začíná sílit. Moc dlouho v posteli nezůstávám ,protože se musím připravit na dnešní výlet. Nic jinýho nevím prý je to překvapení. Oblékám si moje tričko 'Daddy s Lil Monster' Červeno-Modré kraťasy ,sítovaný punčochy a botky na podpatku. 

Svezla jsem se po zábradlí a šla do garáže ,kde na mě čekal Joker. ,,Jokey nejede?" Zeptala jsem se a on se uchechtl ,,Šla si něco vykrást s nějakou holkou s černýma očima. Prej 'Anděl'" Zasmáli jsme se . ,,Jokey a její známosti no..." On mi otevřel dveře do auta. ,,Dámy první" Vyplázla jsem na něj jazyk- Ví jak formality nesnáším.

Zastavíme u hlavní Gothamské banky. ,,Wo-hoo JEDÉÉM!" Zakřičím nadšeně když vejdeme do banky. Joker vystřelí do vzduchu. ,,Všichni do rohu támhle!" Na to do banky vběhnou jeho gorily ve vtipných klaunských maskách a všechny postřílí. Sepla jsem ruce na prsou a zakroutila hlavou. ,,Hoši taky jste mi mohli něco nechat!" Oni už ani neodpoví zděšeným výrazem... Všichni padnou k zemi. Před námi se zjeví Batman. Joker chce zasáhnout ,ale on po něm něco hodí a to ho sváže-Nějaká netopejrská vymoženost. Místo toho aby mě taky svázal ke mě natáhne ruku. ,,Doktorko Quinzelová vím ,že tam jste .. pomůžu vám"

A v tu chvíli mě ovládne Harleen a jde za ním

. Ne já nechci!

Chceš!!!

V tu chvíli kdy se jeho ruky chytla jsem se probojovala k vládě nad mým tělem a vší silou jsem ho kopla do rozkroku. Vytáhla jsem pistol a namířila mu na obličej:,, Harleen brzo zabiju. Stejně jako tebe!" Vystřelila jsem. Udělala jsem to. Zabila jsem netopýra. Už můžu být s mojim Koblížkem. Ale mě nestačí ho vidět mrtvého. Začnu po jeho blbé masce skákat.

V tom ucítím tlak na mojí hlavě a upadnu do říše spánku.

//Flashback//

,,Jsem doktorka Harleen Quinzelová"

,,Harleen jak pěkné jméno! Říkají ti přátele Harley?"

,,Já.. nemám moc přátel"

,,Tak milá Harley... Teď jednoho máš!"

//Konec Flashbacku//

Probouzím se a chci otevřít oči. Jakmile se o to pokusím uvidím jen oslepující světlo lampy ,které po chvilce někdo odsune ,,Měla jsi mi říct ,že Harleen sílí... Chtěl jsem zasáhnout co nejdřív.. Pokud to teda chceš" Hlas poznám až po chvilce stejně jako siuletu. Joker. ,,Chci to. Harleen Quinzel... Vždyť to jméno tak bolelo! Udělej to Koblížku. Snesu to. Pro tebe." Pak už vnímám jen můj křik smíšený se smíchem. Už to nebyla taková bolest.Tedy chci říct ,že to bolelo ,ale bylo mi to svým způsobem i příjemné- Věděla jsem ,že potom už náš nikdy nic nerozdělí.. ,protože tu už není žádný netopýr. 

Pokračování příště....