I've got a wild heart

Forgive Me?

Tristan's POV

Ugh, jsem tam hloupej.

Zničil jsem všechno, nejen kapelu, ale všechno, co bylo mezi mnou a Bradem...

Tak dlouho trvalo, než mi začal věřit, a já slíbil, že mu neublížím. Nikdy jsem to nechtěl udělat. Proč mě prostě nevyslechl?

*Ťuk ťuk*

Ozvalo se zaklepání na dveře. "Dále?" zamumlal jsem do polštáře.

"Ahoj," odpověděl mi hlas, který jsem rozeznal jako Connorův. Můj kamarád vklouzl do pokoje a zavřel za sebou dveře. "Právě jsem se setkal s Bradem," řekl. Při zmínce Bradova jména mě zamrazilo. 

"Cože?" křiknul jsem a posadil jsem se na posteli. "Kde je?! Proč jsi mi něco neřekl?" chrlil jsem na něj, zatímco si sedal vedle mě.

"Musel jsem mu slíbit, že to neřeknu nikomu," zamumlal Con. "Je v pohodě, ale nevrátí se. Snažil jsem se ho přesvědčit, ale neposlouchal mě," zakňučel. Ucítil jsem slzy, které se mi začaly koulet po tvářích.

"Kde je teď?" zašeptal jsem, hlasitěji jsem promluvit nemohl.

"Nevím, jenom mi řekl, že se nevrátí, a odešel," vysvětlil Connor. Najednou se ozvaly tři hlasité rány na dveře. "Vstupte?" řekl můj společník.

Do místnosti vletěl Joe. "Všechno jsme vyžehlili. Řekli jsme, že jste hráli hru pro rádio a ta fotka byla zavádějící. Nick tohle vyjádření podpoří," řekl. Nic z toho mě nezajímalo. Měl jsem starost jen o Brada.

"A c-c-co Brad?" vykoktal jsem. Joe vytáhl z kapsy telefon a v té samé chvíli vešel do dveří James. 

"Co se děje?" zeptal se, když mu Joe naznačil, že má jít dál.

"Do budoucna máme dvě možnosti," začal manažer. "Buď skončíme, nebo za Brada začneme hledat náhradu."

My tři jsme si vyměnili pohledy a pak James vyštěkl: "Kravina! Pokud je mi známo, máme jen jednu možnost, a to je dostat Brada zpátky," prohlásil. Vzteky mu zrudly tváře.

"Máte na to čtyři dny. Pak začneme hledat náhradu," opáčil Joe a zmizel z pokoje.

Connor se zvedl z postele. "Co budeme dělat?" zanadával. 

S Jamesem jsme se na sebe podívali. Nikdo z nás neměl tušení, co dělat... Ale pak mi to došlo. "Já vím, kde Brad je!!!" zařval jsem a vyběhl jsem z místnosti směrem k výtahu.

Brad's POV

Seděl jsem sám na prázdném letišti. Ne každý se dostaví na místo sedm hodin před od letem. Ale kam jinam jsem já mohl jít? Chtěl jsem prostě domů, k mámě, dostat se od všeho pryč.

"Brade?" zaslechl jsem za sebou ten nejkrásnější hlas. 

"Nechci s tebou mluvit!" odsekl jsem. Odmítal jsem se otočit a podívat se na kluka, kterého pořád 98 % mě milovalo. Věděl jsem, že když se na něj podívám, celý se rozteču.

"Prosím, prosím, nedělej mi to, nech mě ti to vysvětlit," řekl mi. Mohl jsem slyšet v jeho hlase pláč. 

"NECHAT TĚ TO VYSVĚTLIT?! VYSVĚTLIT CO?! JAK JSI MOHL NECHAT MĚ TI UVĚŘIT A PAK JÍT A LÍBAT NĚKOHO JINÝHO?! NO TAK, POVĚZ MI, ŽE TO BYL JENOM OMYL A ŽE TO NIC NEZNAMENALO. TO JSEM JEŠTĚ NIKDY NESLYŠEL!" řval jsem na něj. Bublal ve mně vztek, nemohl jsem ho potlačit.

Tristan chvíli mlčel. "Políbil mě, ale já ho hned odstrčil," zašeptal po chvilce. "Nic to neznamenalo, protože ty jsi moje všechno, Brada, nic jinýho na týhle planetě pro mě neznamená víc než ty. A nikdy nic nebude. Když jsem s tebou, je to, jako by na ničem jiným nezáleželo, a možná to tak opravdu je. Ničí hlas, myšlenka nebo názor není duležitej, pokud nepatří tobě, takže... Chci se tě na něco zeptat... Bradley Wille Simpsone, vezmeš si mě?" Když to dořekl, po tváři mu stekla osamělá slza.

Po vší té zlosti, kterou jsem cítil, po vší nenávisti... to najednou bylo všechno pryč, a jediné, co zbylo, byla láska. Nic pro mě neznamenalo víc než Tristan. "Vezmu!" zavolal jsem a rozběhl se k němu. Přitiskl jsem rty na jeho.

"Moc se omlouvám," zamumlal do polibku. Odtáhl jsem se a podíval se mu do očí.

"Já se omlouvám, že jsem tě neposlouchal. Pojďme se přes to přenést," navrhl jsem s mírným úsměvem. "Vraťme se do hotelu." Propletl jsem prsty s prsty svého pří... vlastně už snoubence a spolu jsme zamířili ke stanovišti taxíků.

-------

Allka