Bachařka

Kapitola 1.

Můj děda zemřel před deseti lety. Byl to jediný člověk, který mě měl rád takovou, jaká jsem a neoduzoval mě. Pomáhal mi, učil mě... A já mu za to dala slib, že se stanu jednou z těch, kteří budou bránit svojí vlast až do roztrhání těla.
Celou dobu jsem trénovala a učila se. Ten slib se skoro splnil. Ale generál Foghl mě nevzal do armády, protože je to syn dědova soka. Toho smrada, který ho nechal tehdá v Afpě. Jak slabošský... No, a mě prostě nevzal. To jen tak rozhodl. A co jinýho můžeš dělat, když nemáš školu, ale svaly? Nic tě nenapadá? Mě jo - bachař.

****

,,Jak to vypadá?" Zeptala se Dana jedné z bachařek, která s ní hlídá speciální oddělení.
,,Nikdo nedělal problém, takže nuda jako vždy." Odpověděla Mary.
,,Už to tu je celkem nudný... Všichni jsou hodný, nejsou žádný rvačky, no prostě..."
,,Práce jako každá jiná." Dopověděla za ní Mary.
,,Přesně." Potvrdila.
,,Ale slyšela jsem, že v mužský věznice je celkem rušno." Utrousila Dana.
,,Taky mají daleko lepší úlovky."
Dana se usmála. ,,Jo, to bude určitě tim."
,,Jojo." Usmála se Mary.
,,Bože." Vydechla a prohrábla si krátké černé vlasy.

,,Kde je, sakra, Lewisová?!" Ozval se náhle pronikavý hlas ředitele Smithe z vysílaček.
,,Jsem v bloku C, pane. Mám službu."
,,Je tam ještě Martinézová, ne? Tak koukej přijít. A fofrem!"
Dana si povzdechla. ,,Vemeš to ještě  chvíli za mě?"
,,Jo, jasně. Stejně nemám, co jinýho na práci."
,,To se divim. A dík!" Odcházela směrem do kanceláře, která se nacházela přímo uprostřed věznice a navíc v nejvyšším patře. Cestou tak přemýšlela, co po ní bude chtít. Jestli bude chtít, abych hlídala při nějakém převozu, nebo v jiné věznici... Možností bylo několik.
Všechny akce, které měla na starosti, nebo kterých se účastnila vždy vyšli. Stala se z ní nejobávanější bachařka ve v okolí, ale to jí pořád nestačilo.
,,Měla jsem být přece v armádě nebo v ochrance prezidenta!"  Utrousila si pro sebe.

 Po delší chvilce se zastavila před dveřmi do kanceláře, ve které za pracovním stolem seděl ředitel Smith. Dana zaklepala a Smith zvedl hlavu a mávl rukou, ať jde dál.

,,Dobrý den, Dano. Jakpak se dneska máte?" Zeptal se, jen tak ze zdvořilosti.

Dana se sedla do křesla před stůl a opřela si ruce o opěrku. ,,Jde to, ale mohlo by být i líp."

Ředitel pokýval hlavou a stále ťukal do klávesnice. Dana zaklonila hlavu a vydechla. ,,Co jste chtěl?"

,,No ovšem!" Otočil se a ze šuplíku vytáhl spis papíru a hodil je před Danu. ,,Přečtěte si to." Pobídl ji.

Dana se natáhla pro papíry a chvíli listovala. Byl to seznam nových vězňů, kteří měli přibít v mužské věznici. Dana se skončila listování a vrátila ho zpět řediteli. ,,Všechno?"

,,Ne tak úplně, podívejte." Podal jí další složku, ovšem trochu tenčí. ,,Je tam spis jen jednoho vězně."

,,Nějak tlustý, na jednoho.." Utrousila a otočila první stránku, kde pochopila, proč. Neuvěřitelně civěla na fotku vězně.

,,Vy ho znáte?" Ozval se ředitel.

Dana pokývala hlavou.

,,A znáte ho dost dobře?" Vyzvídal dál.

Dana mu hodila papíry zpět. ,,Co ode mně  chcete?" Dívala se mu do očí.

,,Chci jen, abyste dělala svojí práci, Lewisová."

Našpulila rty. ,,Kdy je přivezou?"  

,,Zítra. Budete pomáhat s vykládáním našich pokladů a budete hlídat oddělení s nejvyšší ostrahou."

,,Počkat, v mužské věznici?" Nevěřila svým uším.

,,Zní to sice divně, ale ano. Jeden z našich bachařů musel odejít na věčnost, nemáme zatím nikoho. A vy jste nejlepší. Tak si to nepokažte."

Dana přikývla, zvedla se z křesla a odcházela ke dveřím.

,,A Lewisová?"

,,Ano?" Zastavila se.

,,Dnes končíte v šest, to je..." odmlčel se. ,,Za tři hodiny. Pak jděte domů a připravte se na zítra."

Kývla a odcházela zpět do hluboké věznice. Do jejího druhého domova.