Bachařka

Kapitola 9.

Dana vylézala z auta jako poslední. Kruté venkovní světlo ji udeřilo do očí a jí se zamotala hlava. Chytila se železné tyče a opřela se o ní. Zavřela oči a snažila se získat zpět tu protivnou rovnováhu.
,,Jdi a nezdržuj!" Strčil do ní hlídač, ale ona se nepohnula.
,,Nemyslíš si, že bych nešla, kdybych mohla?" Odsekla vztekle a vysloužila si facku. Začala překypovat hněvem a její trpělivost rychle klesala.
,,Neměj keci a táhni!" Kopl ji do zadku. Dana se otočila, chytila jeho nohu a vpálila mu jednu mezi oči. Byla to taková její milovaná chuťovka, kterou používala vždy na soupeře, když se ho potřebovala rychle zbavit. Hlídač upadl a snažil se z toho vzpamatovat. Dana pomalu vystoupila a s radostí zjistila, že rovnováha se vratila. Vysloužila si další ránu, tentokrát obuškem přes záda. Prudce se pod úderen narovnala a cítila, jak jí tepe v hlavě.
Vydechla.
,,Už máš dost, co?" Poškleboval se nejbližší vězeň.
,,Starej se radši o sebe," odpověděla otráveně.
Snažila se někde najít Boyku. Všude bylo moc mužů, navíc i trochu vyšších, než on. Našla ho, byl asi před čtyřmi nebo pěti lidmi. Ani nevěděla, proč ho vlastně hledala. Snad jen jako pojistku, že tu nebude sama, nebo snad jako "podporu"? Nevěděla, ale chtěla se rozhodnout.
Mezitím procházeli branou a tam je hlídači prohledávali.
Dana si odfrkla, ,,Zas nějaký prohlídky. Hlavně vklidu, ještě vemou baseballku a jseš totálně v háji,"
Hlídač k ní přišel a chvíli si ji prohlížel. Netrpělivě zvedla obočí a muž prohledal kapsy u kalhot a v mikině.
,,Můžeš jít dál," pokynul jí.
Přikývla a rozešla se za ostatními, kteří mířili do jedné z budov.
Vešla do dveří, které ji zavedly do místnosti, kde byl jen psací stůl a jeden úředník.
Vězni dostali pokyn seřadit se do řady. Dana stála na konci a očima tikala po místnosti. Všichni stáli klidně, bez jediné známky nervozity.
Někde zaskřípaly dveře a ozvaly se kroky. Dana se podívala nahoru a uviděla obtloustlého, holohlavého muže v modré uniformě. Za ním šli další dva strážníci. Dana odhadovala, že je to ředitel. A odhadovala správně.
,,Vítejte, vy usmrkanci," rozpřáhl ruce a široce se usmál. ,,Ze začátku vám chci říct, že tady nestojíme o problémy. A když už budou, tak se tady s vámi nikdo mazat nebude. Rozumíte?"
Pár mužů přikývlo. Ředitel svým až řečnickým hlasem pokračoval. ,,Tak se podíváme, koho to tu máme letos. Teď se každý představíte. Uvedete celé jméno, věznici a stát, kde trávíte vaše zbytečný životy a důvod, proč jste ve vězení. Všichni už to znáte. Ty," ukázal na prvního v řadě, ,,začni."
Asiat zvedl hlavu a narovnal se. ,,Tonny Lu, Tábor 13, Severní Korea, nevěra."
Ředitel se ušklíbl a přikývl. Jeho druh si něco zaškrtl v papírech a vybídl dalšího.
,,Fernanno Magalien, Španělsko, dvojnásobný vrah."
,,Gustavo Reppa, Kolumbie, obviněn z vraždy."
Přišel na řadu Yuri a Daně se v duchu vybavilo jeho představování. ,,Yuri Boyka, Chornya Cholmi, Rusko. Vrah prvního stupně."

Z tohohle, kdyby mě zkoušeli na vejšce, tak mám za jedna. Pomyslela si a při té myšlence se usmála a nevšimla si, že se pomalu blíží řada na ni.
Nastalo ticho. Vězeň před ní do ní nenápadně šťouchl.
,,Dana Lewis." Odpověděla. Ředitel přikývl hlavou, ale ostatní vězni se na ni divně dívali. ,,A dál?" Zavrčel vztekle důstojník.

Dana pokrčila rameny. 
,,Nebudeme to protahovat a rovnou vám řeknu, proč vás tu budu živit. Jste zápasníci. Všichni do jednoho." Muži se nechápavě podívali na Danu, ,,Ano, i ona je zápasník. Tady proběhnou další vězeňské zápasy. A vy budete ti, kdo budou bojovat do posledního dechu, dokud z vás nevymlátí duši! Předveďte to nejlepší, co dovedete. A ten nejlepší, ten vítěz má nejsladčí odměnu... dostane svobodu!"
Daně začal mozek pracovat na plné obrátky. Najednou jí to docvaklo. Podívala se na Yuriho a zachytila jeho pohled.
,,Teď vás odvedou do cel, kde si dnes odpočinete. Pozítří je první kolo. A teď táhněte!" Švihl prudce rukou.
Zápasníci se rozešli a jeden důstojník chytil Danu a tlačil ji k řediteli.
,,Pojď se mnou," pokynul ji a Dana ho následovala do schodů. Na rukou měla okovy a na nohách také, takže se jí moc dobře nešlo. Vyšli do dalšího patra a naproti schodům byli dveře, do kterých vešli. Byla tam maličká kancelář.
Ředitel si sedl a prohlížel si Danu.
,,Galgo umí dobře vybírat zápasníky, doufám, že u tebe se nespletl."
Dana při tom jméně zpozorněla a snažila se vzpomenout si na toho člověka.
,,A proč tu vůbec jsem?" Zeptala se.
,,Doufal jsem, že mi to řekneš ty." Pokrčil rameny. ,,Každopadně si obviněna z vraždy a propagování násilí. Přivezli tě sem, protože tě Galgo koupil. Budeš zápasit. A říkám ti to raději já, protože až přijde Galgo a ty budeš stávkovat, ani jeden z nás nedopadne dobře. To si pamatuj. A ještě něco - platí pro tebe stejný pravidla a stejný práce nebo tresty, jako pro ostatní. Nebudeš vyjímka. A teď jdi. Ivan tě odvede."
Dana měla vyvalené oči a snažila se všechny ty informace strávit. Do zad ji dloubl obušek. ,,Iděm,"
Dana se neochotně otočila a mířila do své věznice.
  Procházela okolo místnosti, kde zahlédla jednoho muže cvičit. Zamračila se.
,,Já budu taky smět trénovat?" Zeptala se Ivana. Chvíli se rozmýšlel a pak odpověděl: ,,Pokud na to budeš mít ještě sílu," a zlomyslně se usmál.
,,Proč bych neměla mít?" Obořila se na něj.
,,Nemel a jdi!" Šťouchl do ní.
,,No jo furt," utrousila.
Ivan zastavil a otočil se vpravo. ,,Tady, jdi dovnitř." Dana se otočila a nastavila pouta.
Doufala, že to Ivan pochopí, protože její znalost ruštiny určitě nesahala do vězeňského oboru a nehodla to vysvětlovat.
Ivan vzal klíče a sehnul se, aby odemkl zámek na nohou. Okovy sundal a odhodil ke dveřím. Pak odemkl i pouta na rukou. Dana kývla jako poděkování a vešla do tmavé cely a slyšela jen cvaknout dveře. Pak bylo ticho.
Lehla si na postel. Chvíli zírala do temného stropu. Zavřela oči a přemýšlela o tom, co bude dál:
Takže budu zápasit a navíc ve vězení. Hm... To je divný. To jako budu bojovat s těma korbama? Vždyť mě akorát zabijou.
Teď jí vše zapadalo.
,,Chtějí mě zabít!"