Bachařka

Kapitola 5.

,

,Tak vstávat! Je večeře!" Ozval se jeden z dozorců a hlasitě praštil obuškem do dveří Yuriho cely.

Yuri se zhluboka nadechl a zavřel oči. ,,Je to jen další zasranej americkej dozorce, kterej jen každýho buzeruje, klid..." Povzdechl si a zvedl se ze železné, poničené postele.

Dozorce otevřel dveře a Yuri vyšel ven. Rozhlížel se okolo, ale viděl jen spoustu vězňů a bachařů. Zahlédl i jednoho dost povědomého chlápka.

Odkud ho, sakra, znám? Zeptal se sám sebe.

Tenhle mrňousek měl jen tak  pro info téměř dva metry, přičemž v rozměrech jeho vypracovaných šlachovitých svalů by si s ním asi nikdo zahrávat nechtěl.

Yuri ho chvíli pozoroval, ale bachař ho popostrčil kupředu. ,,Běž!"
Yuri se vztekle rozešel za ostatními do prostorné jídelny.
  Jídelny v amerických věznicích jsou dost odlišné od těch ruských. Především jídlem, pomyslel si Yuri.
Jídelna byla podstatně větší, čistští, světlejší, než ta ruská, která doslova připomínala tmavou, smradlavou kobku.

Yuri se rozhlížel a hledal místo k sezení. Všude bylo moc lidí. Pak zahlédl Danu, jak si sedá ke skoro volnému stolu.
Koneckonců, Dana mu nevadí a je asi jediná, která ho nebude hned prudit. Došel ke stolu a přisedl si. Dana chvíli vzhlédla, ale pak se hned vrátila ke čtení.
,,Co že sis sedl zrovna sem?" Zeptala se po dlouhém, ubíjejícím tichu.

,,Nehodlám se s těma zasranejma američanama hádat."

Dana kývla. ,,Nešlo by to bez toho přídavného jména?"

,,Ne." Odsekl Yuri.

,,Nepřipadám si, jako zasraná američanka."

Yuri si povzdechl. ,,Dobře, kromě tebe."

,,Ale takhle to při prvním dojmu nevyznělo." Dívala se mu přímo do očí.

,,Fajn. Chceš omluvu?" Zeptal se a uhnul pohledem.

,,Ne, od tebe už nechci vůbec nic."

Yuri se zadíval za ní a pak na svojí večeři.

U stolu se objevil Drobeček.
,,Co chceš?" Prskl vztekle Yuri.

,,Můžu si sem sednout?" Zeptal se Dany, ignorujíc Yuriho tón hlasu.

,,Ano." Přikývla Dana, ale Yuri v tu samou chvíli řekl ne.

Drobeček si přisedl vedle něho.

,,Asi už půjdu." Zvedla se Dana a odcházela o kus dál, kde uslyšela hádku.

,,Tobě se líbí, co?" Zeptal se Drobek Yuriho.

,,Ne." Zavrčel Yuri.

,,Tak fajn. Tak to ti nebude vadit, když se jí bude s klukama chvíli věnovat, že?" Šťouchl do něj.

Yuri z hluboka vydechl. ,,Dělej si, co chceš. Mně je to u prdele."

,,Uvidíme." Zvedl se a okolo něj se objevila další pětice chlapů.

Yuri se podíval na nicnetušící Danu, která právě zapadla do hloučku obřích hor svalů.

,,Co potřebujete?" Zeptala se. ,,Odchází se až všichni dojedí."

,,My chcem ale odejít už teď!" Odplivl si jeden člen skupiny.

Dana pokrčila rameny. ,,To ale není můj problém."

,,Měl by bejt." Řekl další.

,,A proč? Počkejte si prostě na ostatní."

Jeden muž jí pevně stiskl zápěstí a cukl k sobě. ,,Teď hned chceme odejít! A fofrem!"

,,Pokud nepustíš tu ruku, zabijí jak tebe, tak tvoje povedený kamarádíčky! A pokud ne, věř mi, že já povolení mám a využít se ho nebojím." Přivřela trochu oči a ztišila hlas.

Drobek s rukou praštil stranou a Daně se ulevilo. Ruka jí začala postupně odumírat. Stačila by chvilka dalšího kontaktu a nemuselo by to dopadnout dobře.

,,Pro dnešek tě necháme bejt, ale příště..." Naznačil prstem podříznutí krku.

Muži se kolébavou chůzí rozešli po jídelně a za nimi se vynořil Yuri.

,,Co chceš?" Prskla podrážděně Dana.

,,Čekal jsem, co se bude dít. Evidentně si tuhle situaci zvládla, takže jsem nezasahoval."

Dana přikývla a mnula si zápěstí.

,,Co máš s rukou?" Zeptal se a přišel blíž k ní.

,,Nic strašnýho. Je to dobrý."

Yuri k ní natáhl ruku. ,,Podej mi ruku."

,,Ne." Odsekla Dana. Yuri udělal další krok a ona mu podala svou, zarudlou ruku. ,,Vidíš? Nic to není."

,,Hm..." Pustil ji.

O kus dál stál Mark a nenávistně pozoroval Danin rozhovor s Boykou.

,,Nelíbí se ti, jak se okolo ní motá?" Ozval se za ním Drobek.

Přikývl. ,,Jo. Co na něm, sakra, vidí?!"

,,Je to silný zápasník, přítel, rusák... Ale pokud nám pomůžeš se ho zbavit, bude jenom tvoje."

,,Je to lákavá nabídka, ale... co moje práce?"

,,Nikdo se to nedoví, neměj strach. Je to jediná šance. Přemýšlej o ní." Řekl a odešel.

Mark stál a dál pozoroval Danu, která se momentálně něčemu zasmála.

,,Je moje, Boyko. Jenom moje. A tak to taky zůstane!"