Bachařka

Kapitola 13.

,,Seš nervózní?" Ozval se hrubý a chraplavý hlas ze tmy.

Dana pootevřela oči a uviděla před sebou vyššího Španěla. Rychle si ho prohlédla a opět zavřela oči. ,,Měla bych být?"

Španěl se spokojeně zasmál. ,,Jo, to teda měla. Na fight jdeš totiž se mnou, dámo." 

Dana jen pokrčila rameny. ,,Díky za info." 

Španěl byl překvapený. Nečekat totiž takovou reakci. ,,Ty se nebojíš nebo co? Jak to, že se, kurva, nebojíš?!"

,,Nevidím důvod. Navíc jsem unavená."

,,Ha, unavená. Jen to zakecáváš. Prostě se mě bojíš."

,,Uhni," zabručel za jeho zády Yuri.

Španěl se na něj otočil a i když byl Yuri o pár čísel menší, uposlechl a uhnul mu z cesty. ,,Tak se uvidíme v ringu, ty srágoro." Řekl a odcházel.

Yuri si sedl vedle Dany a pozoroval ho. ,,Proti němu jdeš?"

Dana nepatrně přikývla. ,,Prej jo. Aspoň si trochu rozházím ruce."

Yuri se na ni podíval. ,,Co si pamatuju, tak je dobrý v boji na zemi a ihned strhává soupeře k zemi."

,,A přesně proto si s ním budu trošičku hrát a dobře si rozházím ruce." Usmála se.

Yuri si povzdechl. ,,Dělej si co chceš. Stejně bys to udělala zase po svém."

Dana otevřela oči a podívala se na něj. ,,To vypadá, jako kdybys mě i trochu znal."

,,Trochu?" Ušklíbl se. ,,Kéžby jenom trochu." 

Dana otevřela oči a vyčítavě se na něj podívala. ,,Cože?" 

,,Nic," otočil se a začal si namotávat bandáž okolo zápěstí. Dana se mu natáhla po ruce, aby přerušila jeho snažení to zakecat, ale Yuri znovu uhnul.

,,Hej, nech toho a radši mi to zopakuj!"

,,Neměla bys se takhle rozptylovat před zápasem."

,,To je mi ale úplně ukradený! Chci abys to řekl ještě jednou a mně přímo do očí!" Yuri otočil hlavu na ní a chvíli se jí díval do očí.

,,Fajn. Řekl jsem: "Kéžby jen trochu" Spokojena?"

,,Jo." Odsekla a sáhla po jejích bandážích, které si začala namotávat.

,,Nemotej si je na klouby, jinak nemáš šanci. Tady to nefunguje jako u vás, že tu jsou nějaká pravidla. Tady se lidi navzájem zabíjí a ty si ještě ber bandáže."

Dana si povzdechla a začala bandáže odmotávat. ,,Máš ještě tyhle pásky nebo co to je?"

Yuri se otočil, sáhl do malé tašky a vytáhl klubko s lepenkou. Dana se už natahovala pro klubko, ale Yuri jí ho nechtěl dát. ,,Já to udělám. Ještě bys to pokazila."

Dana si odfrkla. ,,Díky."

,,Máš zač." Odpověděl Yuri a ustřihoval kus lepenky, kterou jí obmotal zápěstí.  

,,Hm, super." Odtušila a opět zavřela oči, aby se tolik neunavila.

Po chvíli se zvedla a začala se protahovat. Protáhla celé tělo a sáhla po švihadle, aby se trochu rozhýbala. V duchu si odměřila 3 minuty a švihadlo položila na židli vedle Yuriho, který na ni stále dohlížel. 

,,Kolik mám ještě času?" Zeptala se Yuriho, který se zrovna zamýšlel. ,,Odhaduji tak půl hodiny, možná i míň."

Dana přikývla jako poděkování a začala stínovat. Vyhazovala víc ruce, protože nohy používala opravdu nerada. Bude ho muset prostě zbít a nebo utahat. Pochybovala, že by měl nějakou valnou kondici.

,,Dana Lewis," ozval se jeden z bachařů.

Dana sebou škubla a nechápavě se na něj podívala.

,,Už jsi na řadě. Tak pojď." Mával směrem k sobě.

Dana si povzdechla a rozešla se chodbou k ringu. Za ní se ale zjevil ještě někdo. Byl to Yuri. V ruce držel láhev vody a ručník.

,,Ty jdeš se mnou?"

Přikývl a položil jí ruku na rameno. ,,Ty bys bez toho tvého profi servisu nedala ani ránu."

Dana se musela usmát. ,,Tak pojď, jdeme." Vybídl ji a oba mířili k ringu, ve kterém už stál netrpělivý soupeř.