Bachařka

Kapitola 7.

,,Co tě to napadlo?" Zeptal se ředitel bez jakéhokoliv náznaku nadřízenosti.
,,Jen jsem bránila svého svěřeného vězně." Odsekla.
,,To ano, ale napadla si přitom dalšího vězně!" Konstatoval trochu hlasitěji ředitel.
Dana sklopila hlavu. ,,Nenapadla. Byla to sebeobrana." Odpověděla prostě.
Ředitel se posadil naproti ní. ,,Tak mi vysvětli, proč mi hlídač, Marcus O'Connor, sdělil, že si toho druhého vězně napadla?"
,,Ale já ho nenapadla!" Procedila podráždně. ,,Pan O'Connor si může říkat, co chce a kdy chce, to mě zas tak moc nezajímá, ale obvinění proti mě, když jsem nic neudělala, skládat nebude!" 
Ředitel si odfrkl. ,,Co s tebou mám tedy dělat?" Zeptal se. Nenechal ale Danu odpovědět a pokračoval: ,,Ano, pustit bych tě mohl, ale přišla mi jistá nabídka." Dramaticky se odmlčel a pohlédl na spis vedle své ruky. ,,Jde o zatykač a následné doporučení věznic."
,,Cože?" Podivila se. Trochu se předklonila, aby lépe viděla, ale ředitel papíry stáhl blíž k sobě.
,,Jak jako zatykač? Jaký věznice?" Zeptala se spíš sama pro sebe. Z hlasu jí začal sálat vztek.
,,Je tu například špičková věznice v Rusku, či zde ve Státech."
Dana uznale pokývala hlavou, ale na klidu jí to moc nepřidalo. ,,To je hezký. Ale nějak mi ušel důvod, proč bych měla být zavřená?!"
,,Důvodem je nějaká utajená vražda. Píše se tu," významně si odkašlal, ,,Dana Lewisová, při profesionálním duelu v boxu, dne 25. 4. 2009, prohrála a poté se mstila její soupeřce, Nině Jelsin, která posléze na následky zranění zemřela. Tímto je Dana Lewisová obviněna z vraždy a odsouzena na deset let." Uzavřel svoji citaci úšklebkem a jedovatou poznámkou, kterou Dana velkoryse přehlédla.
,,Já se nemstila," opáčila podrážděně, ,,Nina se jednou společně s jejími kamarády vloupali ke mně do bytu. Já jsem jenom chránila svůj domov a sebe. Nic víc."

Ředitel pokýval hlavou a Dana si všimla, jak se snaží co nejvíc soustředit. ,,I kdybych ti to věřil," spustil a pečlivě volil správná slova, ,,Nina musela nějak zemřít. Jak?"

Dana v jeho hlase slyšela určitou známku nesmlouvavosti. Chtěl znát pravdivou odpověď.

Povzdechla si. ,,Když přišli ke mně, prostě a jednoduše jsem se vyprovodila ven. Ale u dveří mě Nina z ničeho nic napadla. Byla opilá a alkohol snižuje smysly, jak je známo. A nevykryla jeden úder, který ji dostal do nemocnice. Dokonce jsem ji i odvezla!" Zdůraznila. ,,V nemocnici mi řekli, že se o ni postarají, takže jsem se vrátila zpátky a odjela na soustředění s trenérem - připravovali jsme se na další zápas." Odmlčela se a tiše dodala ,,Byl můj poslední."

Ředitel nevěděl, co se dělo pak, ale tušil, že konec její kariéry byl zlý. Jeden čas se psalo v novinách o její smrti, poté o tom, že vstala z mrtvých, aby se pomstila, za to, co se dělo po tom. Pravdu nikdo neznal. Ale teď měl příležitost a pak ten příběh mohl prodat. Získal by pár set tisíc dolarů a měl by zase na chvíli vystaráno.

 Dana postřehla nepatrný záblesk v jeho očích. Je na čase být ostražitá, pomyslela si.

,,Co se dělo dál?" Zeptal se po menší odmlce.

,,O Nině už jsem nic nezjistila. Ptala jsem se v nemocnici, tam mi řekli, že je zpátky v Rusku."

,,Já myslel, co se dělo s tebou." Upřesnil.

,,Žila jsem v Rusku. A jak dobře víte, vše, co se děje za Ruskými hranicemi se taky mimo ně nedostane." Odpověděla.

Ředitel se usmál. ,,Ano, to je pravda. Ale pokud mi to neřekneš, budu nucen to zjistit jinak."

Dana se ušklíbla. ,,Jo, to asi budete. Otázkou je, jestli to vůbec zjistíte." 

Ředitel věděl, že z ní nic nedostane, proto jen mávl rukou. ,,Dobrá tedy."

,,Co je napsané úplně na konci toho listu?" Zeptala se z ničeho nic Dana.

Ředitel se na ni nechápavě podíval. ,,Jakého listu?"

,,Toho, ze kterého jste před chvílí četl to obvinění."

,,Jo tenhle list." Podíval se na konec. ,,Nic zajímavého." Položil list stranou a opřel se o ruce. ,,Ale budu to muset nějak vyřešit. Nemůžu mít ve věznici za bachaře zločince, který je na tom stejně, jako oni. Kam by potom moje věznice spěla?" Zmáčkl zvonek, který měl zabudovaný ve stolu. Ozvalo se bzučení a ze dveří vystoupili tři ozbrojení hlídači a blížili se k Daně.

Dana klidně seděla. Dva z hlídačů jí chytili v podpaží a zvedli ze židle, na které dosud seděla.

,,Dano Lewisová," zvedl se ředitel a škodolibě se usmál, ,,přeji příjemnou cestu do nové věznice."

 Dana věděla, co přijde. Koutkem oka zahlédla pěst, která letěla k ní. Nesnažila se bránit. Kdyby to udělala, už by to nebylo jenom deset let. Dobře vedená rána na spánek by ji za normálních okolností jen tak neuspala, ale Dana trochu snížila hlavu, proto rána byla účinnější a ona mohla mít na chvíli pokoj.