Bachařka

Kapitola 11.

Dana šla dál po chodbě a nevěděla, jestli má být na Yuriho naštvaná nebo ne. Věděla, že to jídlo, které mu předtím dala ochutnat, nebylo zrovna nejlepší, ale aspoň se nad ním smilovala a dala mu vůbec najíst. ,,Já se na to vykašlu! Nemá cenu se kvůli němu rozčilovat. Stejně si pokaždý udělá, co chce." Odfoukla si neposedný pramínek vlasů z obličeje. ,,Radši bych měla zjistit, jak to tady bude s tréninkem. Přece jenom jsem už dlouho nezápasila."

Za rohem uviděla jednoho hlídače. Stál k ní zády, proto mu lehce poklepala na rameno. Otočil hlavou a podíval se na ni. Najednou se mu rozjasnily oči.

Dana se celkem lekla. Hlídač se otočil a pozdravil ji.

,,A-Ahoj," vykoktala ze sebe udiveně Dana.

,,Co potřebuješ?" Zeptal se ji. Danu celkem překvapila jeho ochota, ale musela jí využít. 

,,Chci se zeptat jak je to tady s tréninkem na zápasy?"

Hlídač se rozhlédl a stočil se víc k ní, aby nebylo vidět, že se s ní baví. ,,Je mi líto, ale to nesmím říct. Jediné, co ti můžu říct je, že se to dozvíš až ráno."

Dana se ušklíbla. ,,Aha. Ale děkuju," usmála se a hlídač ji úsměv oplatil. 

Dana se otáčela a už byla na odchodu, když se hlídač znovu ozval. ,,A Dano, jestli ti teda takhle můžu říkat,"

,,Jasně, jen nevím, odkud víš moje jméno."

Hlídač se usmál. ,,Byla jsi dříve boxerskou šampionkou, nebo ne?"

,,To jo, byla, ale... to ses jako dozvěděl i tady?"

,,Jistě! Nejsme tu tak neinformavaní, jako na Sibiři."

,,Já to tak nemyslela, ale to je jedno. Co si chtěl?"

,,Nemohla by ses mi podepsat?" Zeptal se skoro s ostychem.

Dana stála jako přikovaná a pak se rozesmála. ,,No jasně, ale už jsem strašně dlouho podpis nedávala."

Hlídač z malé kapsičky vytáhl malou knížečku, podle nadpisu, který na ní byl provizorně načmárán, šlo o knihu s nejlepšími zápasníky. Chvíli listoval, až nalistoval stránku, kde bylo velkými písmeny napsáno Dana "The Bane" Lewis a vynechané místo. Podal ji i propisku, kterou načmárala podpis.

,,Děkuji," pokýval hlavou a rychle knížečku zastrkával do kapsy. ,,a prosím, nikomu to neříkej."

Dana zavrtěla hlavou. ,,Neřeknu." Hlídač se usmál a Dana odešla.

Zatočila doprava, což ji dostalo k celám. Kus před sebou uviděla Boyku, což znamenalo problém. Zastavila se a pozorovala, kam jde. Boyka nenápadně zatočil do její cely a nechal pootevřeno.

,,Dělá si prdel nebo co?" Rozhodila rukama a vyšla ke své cele. Otevřela dveře, vešla dovnitř a potom je znovu přivřela. ,,Co tu děláš? Pokud vím, máš svoji celu."

,,To mám, ale když s tebou potřebuju mluvit, tak těžko tě dostanu do své cely."

Dana se opřela o kliku. ,,Fajn, tak co chceš?"

,,No, já se chtěl nejspíš omluvit."

,,Nejspíš?" Dveře se pootevíraly a Dana je znovu přivřela tak, aby se o ně mohla opřít.

,,Dano, mluvení není moje silná stránka. Nemůžu se tu nějak rozmluvit."

Tenhle problém chápala, ale i tak ji to jako omluva stačilo. Přikývla. ,,Víš něco o tom, co bude dál?"

Zavrtěl hlavou. ,,Ne, ale dovíme se to až ráno. Ale to už si taky zjistila."

,,Jak to víš?" Zeptala se ho.

Yuri se zatvářil trochu naštvaně. ,,Viděl jsem vás."

Dana by ho nejradši trochu popíchla a řekla něco o tom, jestli snad nežárlí, ale radši byla zticha. Místo toho se opřela o kliku, která se i s dveřmi odsunula. ,,Tak a už mě to sere!" Naštvala se a dveře zabouchla a tím i zamkla.

Yuri zůstal stát s pootevřenou pusou.

,,Co je?" Zeptala se ho, protože tenhle výraz u něj nikdy neviděla.

,,Seš si jistá, že ty dveře teď budou držet?"

Dana se zamračila. ,,No když jsou zamklý, tak jo." Najednou jí to došlo. ,,A sakra," utrousila a nevině se usmála na Yuriho, který zhluboka vydechl.

,,Ne, vážně se omlouvám, to mi vůbec nedošlo."

Yuri vrtěl hlavou se zavřenýma očima a mávl rukou. ,,Hold zůstanu dnes tady." Porozhlédl se a vybíral si postel, kam by si lehl. Nakonec si sedl na spodní část palandy. Dana se ušklíbla. ,,Tam jsem spala já."

,,Pokud nechceš, aby se ta postel během noci propadla na tebe, tak bych si radši lehl nahoru."

 ,,Ale já nechci spát nahoře."

,,A já snad jo?"

Dana si povzdechla. ,,Fajn, tak mi aspoň podej tu deku."

Yuri se zamračil. ,,Ty máš deku?" Dana přikývla a ukázala na druhý konec postele u Yuriho nohou. Yuri se podíval na deku a pak na Danu. ,,Jak to, že máš deku?"

,,Jeden hlídač mi ji přinesl." Odpověděla a radši si ji podala sama a položila ji na vrchní část palandy. ,,Proč? Snad taky nechceš deku?"

,,Nehýčkají si tě nějak ti bachaři?" Zeptal se vážně.

,,No to víš, oni poznají talent."

,,Otázka je, talenta na co." Lehl si a Dana naštvaně, že ji doběhl, zavrtěla hlavou.

,,Aspoň nejsem jako ty, že musím spát bez deky." Pokrčila rameny a chystala se vylézt na palandu, ale Yuri vmžiku sáhl po dece a už se přikrýval.

,,To si děláš srandu, že jo?" Zeptala se ho naštvaně.

,,Ne," odpověděl jako by se nic nestalo.

,,Tak mi aspoň dej tvoje triko, to pod dekou nebudeš potřebovat."  

Yuri si odfrkl, vylezl z postele a sundal si rozdrbané triko s dlouhým rukávem, které jí podal. Dana si triko oblékla a snažila se ho nějak upravit. Nakonec tu snahu vzdala a radši se zula.

Yuri ji koutkem oka sledoval, ale nic neřekl. Sám zalezl do postele a zavřel oči. Dana ležela schoulená na tvrdé matraci a snažila se usnout, což se jí na chvíli povedlo.

K půlnoci ji vzbudila zima. ,,Takhle se vážně nevyspím." Nakoukla přes okraj postele k Yurimu a doufala, že bude spát u kraje matrace. Její znalosti jeho chování jí pro jednou byly užitečné. Opatrně seskočila z palandy a opatrně nadzvedla volný kus deky, pod který se pomalu nasoukala. Deka sice nebyla bůhví jak teplá, ale oproti tomu ledovému vzduchu to byla příjemná změna a Dana ihned usnula.