Bachařka

Kapitola 4.

Moskva, Rusko

V potemnělé místnosti, daleko od ostatních lidí a diskotéky, bylo znepokojivé ticho. Sem tam se ozvalo několik tónů z moderních písní, ale mezi třemi muži v černém bylo ticho. Jeden seděl na židli s kloboukem naraženým na hlavě a zbylí dva stáli nad ním.
Otevřely se dveře a do místnosti vešel Braga. Braga je nižší, obtloustý právník, který má pod palcem několik stovek lidí. Když něco potřebujete - vraždu nebo snad jen někoho přivést, Braga vždy ví, na koho se obrátit. Má krátké šedé vlasy. V očích mu jiskří dva neposedné plamínky a velký zlámaný nos celý vzhled kompletně podrhnul.
,,Dobrý večer." Pozdravil.
Muž jen mávl rukou a pokynul tak svému pobičníkovi, který ihned hodil na stůl černý kufřík.
Braga se pousmál a užuž se chystal sáhnout na otvírání kufříku.
,,Ehm, mám takovou otázku: Můžu to otevřít? Není tam nic nebezpečnýho, že ne?" Ujišťoval se.
,,Ale jistě, že ne, pane Brago. Za koho mě máte?"
,,No," pokrčil rameny Braga a nevinně se usmál. Sáhl po kufříku a otevřel ho.
,,Přesně milion amerických dolarů, pane Brago. Doufám, že vám je váš úkol jasný."
Braga se usmál. ,,Ano. Už mám celý plán připravený. Stačí jenom vyčkat na správnou chvíli."
,,Dobře." Pokýval hlavou. Zvedl se ze židle, uhladil si svůj dlouhý kabát a posunul tmavé brýle na nose.
,,Nezapomeňte, pane Brago, já své sliby plním. A vy byste taky měl." Sebral se a odešel s ochrankou v patách.
,,Tak.." Promnul si ruce Braga. ,,Plán může začít."

****

,,Jste připravena?" Zeptal se ředitel Dany.
,,Ano." Přikývla.
,,Dobře. Tak čekejte venku a řiď se pokyny ředitele."
,,Nechci vám radit, ale možná byste si mohl ujasnit, zda mi tykáte nebo vykáte."
,,No, teoreticky ano." Řekl ředitel. ,,Ale prakticky je to horší." Pokrčil rameny.
,,To je fuk." Mávla rukou.
Ředitel ji položil ruku na rameno a podíval se jí do očí. ,,Hodně štěstí."
,,Děkuji, pane." Odpověděla a postavila se ke zbytku ochranky.
Ochranka byla tvořena pěti muži a Danou, která mezi ně celkem zapadala.
,,Jsem Mark." Ozvalo se vedle Dany. Trochu sebou cukla, protože absolutně nevnímala hluk kolem. Podívala se za tím zvukem a uviděla vyššího mladíka, asi kolem pětadvaceti, jak jí podává ruku.
,,Dana." Potřásla mu rukou.
Mark měl světlé, krátké vlasy. Modré oči pozorovaly zaujatě Danu, přičemž Danu obzvlášť zaujala malá, bílá jizvička nad víčkem.
,,Jo, řízli mi oko." Usmál se.
,,Koukám, no."
,,A co tu vůbec děláš?" Zeptal se Mark.
Dana zvedla obočí. ,,Čekám?"
,,Tak jasný, ale proč? Já jsem žil v domnění, že v mužský věznici pracujou jen chlapy. "

,,Jo, to jsem si taky dřív myslela." Pousmála jsem se spokojeně.

,,Aha no..."

,,Blížíme se k místu určení." Ozvalo se z vysílačky.
,,Rozumím." Odpověl jeden strážník.
Danu postavili spolu s Markem na konec, což znamená, že rovnou k dveřím autobusu s vězni. Otevřely se dveře a z autobusu vystoupilo pět mužů. Chvíli se nic nedělo a nakonec z autobudu vystoupil i Yuri Boyka. Rozhlídl se kolem sebe.
,,Dělej, jdi!" Křikl na něj bachař v autobusu.
Yuri se na něj otočil a kdplivl si. Pak si všiml Dany a díval se jí do očí.
,,Padej!" Strčil do něj bachař a Yuri se tou jeho kolébavou chůzí rozešel k věznici. Dana s Markem je následovali.
,,Vy se znáte?" Zeptal se po chvíli Mark.
,,No... tak trochu jo." Prohrábla si vlasy.
,,Co si mám představit pod pojmem trochu?" Zeptal se spyklenecky.
,,Blbečku." Usmála se. ,,Ne, nic zajímavýho nebylo."
Mark pokrčil rameny. ,,Aspoň, že tak."

Vešli do věznice a přišel čas i na Danu.
,,....? Odveďe vězně Boyku do cely."
Dana přišla k němu. ,,Jdeme." Natáhla se po železných okovech, za které ho měla vést.
Yuri ucukl. ,,Já sám."
Dana chvíli přemýšlela a nakonec ho nechala jít samotného.
,,Běž." Popostrčila ho směrem k cele.
Nespokojeně zamručel.
Dana ho dovedla do cely, kterou přivřela. Byla si jista, že nemá potřebu utíkat. Narozdíl od těch dalších zoufalců, kteří utíkali už teď, jak si všimla. Vzala klíče a odemkla zámky na okovech u nohou.
Yuri stál bezhnutí a rozhlížel se okolo sebe.
Dana se zvedla a odložila okovy ke straně. ,,Ruce." Yuri zvedl ruce a pozoroval ji.
,,Co je?" Zeptala se a vzhlédla.
,,Nic." Odpověděl nevrle.
Dana si povzdechla. ,,Už zase. Tak proč se na mně takhle díváš?"
,,Jen jsem přemejšlel." Ozvalo se slabé cvaknutí zámku a Dana vzala okovy a přehodila si je přes rameno.
Vyšla ven a zamkla celu.
,,Co tu vůbec děláš?" Zeptal se nakonec. Snažil se, aby to znělo dost nezaujatě, ale Dana ho znala už dost dlouho na to, aby věděla, jak se chová.
,,Hlídám." Odpověděla a odešla.

Yuri si lehl na postel a díval se do stropu. ,,Zajímavý."