They don't know about us

Part 3

Cestou mi proti vlastní vůli tečou slzy. Nechci brečet, přece nebudu brečet kvůli takové kravině. Vlastně ani nechápu, proč mě to tak rozhodilo. Měla jsem být ráda, že se tak rozhodl ať už to bylo kvůli mně, nebo ne. Jenže mi to vadí. Já se ho jak blbá snažím přemlouvat a on se rozhodne kvůli nějaké blondýny, kterou ani nezná. Po chvíli běhu dorazím domů. Otevřu dveře a chci jít do pokoje, ale mamka mě zastaví.

„Hej, hej. Kam ten spěch. Zapomněla jsi včera vytáhnout myčku.“ 

„Já to uklidím pak.“ Řeknu otočená k ní zády.

„Já ale potřebuju uklízet.“ 

Pomalu se otočím a sklopím hlavu, ať nevidí, že jsem brečela. Chci kolem ní projít do kuchyně, ale ona mě chytí za ruku a zvedne mi bradu.

„Zlato, co se stalo?“ 

„Nic.“ Zamumlám a chci se jí vyvlíknout, ale ona mě nepustí.

„No tak, řekni mi to.“

„Nechci o tom mluvit.“ 

„Prosím. Vím, že jsem na tebe poslední dobou neměla čas, ale …“

„Nemáš tu Mikea, tak se najednou staráš?“ vyštěknu. Doopravdy to tak nemyslím, ale asi jsem pořád podrážděná z Harryho, takže to teď odnese chudák mamka.

„Ash, jsi moje dcera. Starám se o tebe stále. Sice teď trávím hodně času s Mikem, ale to neznamená, že jsem na tebe zapomněla.“

„Já vím…“ zamumlám. „Promiň, ale když mě Harry strašně na…štval.“ rozmyslím si poslední slovo.

„Řekneš mi, co se stalo?“ usměje se.

„Nic zajímavého.“

„A proto si brečela?“ zvedne mamka obočí.

„No jo, to to dospívání. Jsem strašná cíťa.“ Zakývu znalecky hlavou a ve snaze odvést řeč jinam se usměju.

„Ashley, vidím, že tě něco trápí.“ Nenechá se oklamat mamka.

Vzdychnu. „Prostě jsem chtěla Harryho přemluvit, ať jde na konkurz.“

„A dál?“

„Řekl, že nepůjde. Prý má strach.“ Řeknu se sarkasmem.

„Ale to je úplně normální. Neměla bys ho tlačit do něčeho, na co se necítí.“ 

„Taky jsem ho do toho netlačila po tom, co mi to řekl.“

„Tak v čem je problém?“ nechápe mamka.

„Když jsme byli v pekárně a já jsem v zadu rovnala housky, přišla tam nějaká zmalovaná blondýna. Poznala Harryho ze včerejška. Řekla mu, že prý umí úžasně zpívat a že by se měl přihlásit do X- faktoru. A Harry najednou souhlasil.“

Mamka se lehce zasměje.

„Tobě to přijde vtipné?“ vykulím oči.

„Ne, jen si tak nějak dokážu představit, co následovalo.“

„Tak to teda neumíš.“

„Tak mi to řekni.“

Řeknu ji, jak jsem po Harrym vyjela a jak jsem po něm hodila housku a utekla. 

„Zlatíčko, nežárlíš tak náhodou?“ zasměje se mamka místo nějaké soucitné řeči. Že jsem ji vůbec něco říkala! Obrátím oči vsloup a jdu do kuchyně.

„Ale, ne! Ashley, počkej. Promiň.“ Následuje mě mamka se smíchem do kuchyně.

Hodím po ní vražedný pohled a s prásknutím vytáhnu plastovou misku z myčky.