They don't know about us

Part 5

„Dusty, vypal!“ zamumlám a odstčím Dustyho. Ten s protestujícím zamňaučením sleze z postele a jde, bůh ví kam. Já se zatím více zachumlám do peřiny a chci pokračovat ve spánku, ale tentokrát mě vyruší zabzučení mobilu.

„Tady se člověk vážně nemůže vyspat.“ Bručím si pro sebe a překulím se k nočnímu stolku.

- Mám trému. H. – přečtu si esemesku. Najednou jsem úplně vzhůru. Dneska je sobota! Hazzův velký den! A já ho málem zaspala! Rychle mu vyťukám odpověď, ve které píšu, že to zvládne, že se nemusí bát a že má být hlavně sám sebou a jdu se umýt a obléknout. 

„Čau mami.“ Pozdravím ji, když vejdu do kuchyně.

„Dobré ráno.“ Usměje se.

„Co si můžu dát?“ otevřu ledničku a skenuju ji pohledem. Máslo, sýr, šunka, marmeláda… nic, na co bych měla chuť.

„Koupila jsem ten dobrý sýr.“

Brr. Otřepu se při pomyšlení, že bych měla snídat slané jídlo a raději si vezmu Nutellu.

„Proč sis ho nevzala?“ diví se mamka, když si k ní přisednu s rohlíkem namazaným Nutellou.

„Jsi moje matka! Jak to, že nevíš, že nemám ráda na snídani slané?“ vyčtu ji.

„Pardon.“ Dělá, že se vzdává.

„V kolik potřebuješ ten kostýmek?“ odvedu řeč jinam.

„V šest odcházím z domu, takže tak, abys v pět byla doma.“

„A proč sis ho dala vyčistit až do Londýna? To ti nestačí čistírna v Manchesteru?“

„Kdo tady mluví o Londýnu?“ vůbec mě nechápe.

„Včera jsi říkala, že chceš, abych ti zajela do Londýna.“

„Říkala jsem do Londýna? Určitě ne. A i kdyby, myslela jsem Manchester.“

„Děláš si ze mě srandu? To jsem klidně mohla jet s Harrym!“

„Promiň, ale já nemůžu za to, že mi nerozumíš. Proč bych si asi dávala kostým čistit až do Londýna? A když už jsme u Harryho. Včera ses vrátila a už jsi mi nechtěla nic říct, takže mi všechno okamžitě vyklop.“

„Nemám čas. Třeba ještě neodjeli a můžou mě vzít s sebou.“ utíkám z kuchyně a v pokoji hned popadnu mobil.

„Ano, Ash?“ ozve se Harry.

„Kde jsi?“ nezdržuju se s nějakým pozdravem.

„Cože?“ nechápe. Není dneska nějaké zatmění? Všichni jsou úplně mimo.

„Kde jsi? Doma? V autě?“ mluvím s ním, jak s pětiletým děckem.

„V autě.“ Řekne Harry pořád nechápavým hlasem.

„A kde?“

„Na zadním sedadle?“ směje se.

„Harolde! Tohle je vážná věc. Kde jste? Jste ještě v Holmes Chapel?“

„Ne už jsme někde, moment, Mamí, kde jsme? … V Chelfordu.“

„Achjo.“ Řeknu zklamaně.

„Proč? Co se stalo?“

„Moje milovaná matinka mi řekla, že ten kostým nemá v Londýně, ale v Machestru. Takže jsem klidně mohla jet s tebou.“

„Já to slyšela!“ uslyším mamku procházející kolem dveřím a vzdychnu. 

„To si děláš srandu.“ Říká nevěřícně Harry.

„No jo. Jenom někdo, jako moje maminka, může zapomenout, kde si nechal dát čistit kostým.“ Řeknu schválně nahlas, ať to slyší i mamka.

„Proč tak řveš?“ diví se Harry.

„Neřeš to.“ Odbydu ho. „Kde přesně tam je ten konkurz?“ vyptávám se a zapínám si noťas, ať si můžu zjistit, jak mi jede bus, nebo vlak.

„Jak to mám vědět? V nějakém divadle.“

„Harolde, sereš mě!“ 

„Proč?“

„Já se tu snažím, ať tam jsem a ty mi řekneš: V nějakém divadle? Fakt dík za pomoc.“

„No tak promiň. Ale jak mám vědět, kde to tam je? Moment, mamí! Kde to tam je?…. No, mamka taky neví, ale určitě to najdeš, protože tam bude hafo lidí.“ 

Zdá se mi to, nebo je ten Harold nějaký zfetovaný? Příjde mi, že je úplně mimo.

„Jasně. Já si poradím.“ Zamumlám raději a vypnu hovor. 

Sednu si k notebooku, zjistím si, v kolik mi jede autobus, a jdu se namalovat. Potom si obléknu kraťasy, tričko, mikinu, do tašky si hodím peněženku a mobil a utíkám zas dolů za mamkou.

„Jedu do toho Manchesteru, pokud něco budeš chtít, tak mi zavolej. Pa!“ chci vyklouznout, ale mamka mě zastaví.

„A lístek do čistírny nepotřebuješ?“ očividně se mi vysmívá.

„Mami! Tak mi ho dej a nesměj se mi. Vždyť mi to ujede!“ uvědomuju si, že jsem strašně nervózní. Už když jsem mluvila s Haroldem, tak jsem byla úplně mimo. A jak se musí cítit teprve Harry. Chudák.

„Tu máš. A v pět doma!“ rozloučí se semnou a já utíkám na zastávku. Stihnu to tak akorát, zaplatím řidiči za jízdenku a jdu si sednout na prázdné dvousedadlo. Strčím si sluchátka do uší. Po chvíli jízdy se přistihnu, že vůbec nevnímám hudbu, ale pořád myslím na Harryho. Zvládne to?

Ehm. Taková zmatená část :D 

Jo a moc děkuju za pěkné komentáře :)) Možná bych dneska mohla přidat ještě jeden díl? :P Uvidím, kolik z vás si tohle přečte a pak se rozhodnu :D