They don't know about us

Part 19- 27

Jednotlivé díly jsou odděleny "tečkovanou čárou" :D A pořád platí, že budu ráda, pokud se ozvete do komentů s vaším názorem :))

„Dej mi ten mobil!“ řvu na Nicka.

„Až uklidíš.“ Zakření se na mě spokojeně. Nenávidím ho. Vzal mi mobil jenom proto, že jsem si místo toho, abych uklízela, sedla na pohovku a chtěla volat Harrymu. 

„Uklidím to potom!“ 

„Myslím, že nejsi v pozici, kde můžeš vyjednávat.“

„Ale…“ mou větu vyruší zazvonění telefonu.

„Děj mi to!“ řvu z plných plic.

„Nedám.“ Vyplázne na mě jazyk a zvedne ruku do vzduchu.

„Prosíím.“ Zakňučím. Je to jako týrání, když vidíte na obrazovce jasně zářit –Hary- a nemůžete to vzít.

„Nepros a uklízej.“

„Nickuuuuuuu.“ Kvílím.

„Ashllleeeeey.“ Napodobuje mě.

„Fajn. Řekl sis o to.“ Zabručím a začnu po něm šplhat.

„Ashliznoooooooooo.“ Řve, když použiju jeho vlasy jako lano.

Nevšímám si ho a dál se snažím dosáhnout na mobil. Už ho skoro mám, když v tom zvonění přestane.

„Hahaha.“ Nick mě vítězně setřepe a utíká do jeho pokoje.

„Přijď si pro něj, až budeš hotová.“ Vykoukne ještě a pak už slyším jen bouchnutí dveří a zaklapnutí zámku.

Naštvaně jdu do kuchyně a začnu skládat věci do myčky. Bohužel se tam všechno nevleze, tak ji zapnu a v kuchyni budu pokračovat později. Přesunu se do obyváku a začnu ze země sbírat papírky od tyčinek, bonbonů, chipsů a.. fůůůj. Jedna Nickova ponožka je namočená v nedopité limonádě. Chytím ji mezi dva prsty a utíkám k Nickovému pokoji.

„Nedám ti ho!“ ozve se, když zaklepu.

„Ale já nechci mobil. Jen potřebuju poradit.“ Řeknu co nejmileji umím, a když v zámku uslyším cvaknutí, vítězoslavně se usměju.

„A s čím?“ vykoukne Nickova hlava a já mu na ni tu jeho smradlavou a ulepenou fusku hodím.

„S tímhle.“ Zasměju se a pošlu mu vzdušnou pusu.

„Tos neměla dělat.“ Zavrčí, ale zabouchne se v pokoji.

To je jako všechno? Pf. Čekala jsem větší srandu. Znovu se odšourám do obyváku a utřu prach. Pak povysávám, když vypne myčka, tak ji vyklidím a znovu zaplním.

Nechápu, jak se nám mohlo povést udělat takový bordel.

„Nicku? Už to mám!“ zavolám na něj.

„A co koupelna?“ mluví na mě skrz dveře.

„Děláš si prdel? A co budeš uklízet ty?“ zanadávám.

„Nekecej a uklízej.“

„Naser si!“ ujede mi.

„Jestli to neuklidíš, tak řeknu mamce, jak mluvíš!“

„Už se bojím.“ Řeknu sarkasticky.

„Nezapomeň, že tvůj mobil mám pořád já.“

Naštvaně mu kopnu do dveří a jdu do koupelny. Zrovna, když leštím zrcadlo, které je neskutečně špinavé od pasty a já nevím od čeho ještě, tak uslyším, že Nick vylezl z pokoje a pustil si dole telku.