They don't know about us

Part 2

„Děláš si srandu, že jo?!“ zastavím se na chodníku a vyvalím na něj oči.

„Ne, nedělám.“ řekne, chytne mě za ruku a táhne mě dál, ať pokračuju v cestě.

„Harolde! Proč?“

„Neříkej mi Harolde.“ Snaží se ulehčit situaci smíchem.

„Proč tam nechceš jít?“ řeknu zklamaně.

„Ash,“ koukne mi do očí, „nejsem na tolik dobrý, abych se mohl přihlásit do X-factoru.“

„Ani nevíš, jak jsi dobrý.“

„A i kdybych tam šel, co bych asi tak zpíval? Konkurz je za pár dní.“

„Isn´t she lovely?“ zakřením se.

„Isn´t she lovely, isn´t she wonderful-l-l.“ zpívá a mi přeběne mráz po zádech.

„Mám z toho husinu.“ Ukážu mu ruku jako důkaz. On se jen zasměje. 

„Prosííím.“ Dělám smutné oči.

„Promiň, ale ne,“ zavrtí hlavou.

„Proč?“

„Neumím zpívat. Teda jako zpívat mě baví to jo, ale nikdy ze mě nemůže být profesionální zpěvák.“

„Klidně by mohl být.“

„Jenže já…“ zarazí se.

„Co?“ řeknu mírně.

„Jsem prostě srab. Myslím, že kdyby mě vyhodili, tak bych se nedokázal vrátit do starých kolejí. Prostě bych si myslel, že jsem selhal.“ Vychrlí ze sebe rychle.

„Ach, Harry,“ obejmu ho, „toho se nemusíš bát, protože tebe nevyhodí.“

„Díky Ash. Je pěkné od někoho slyšet, že umím zpívat, ale ne.“

A já už ho nepřemlouvám. Sice si nedokážu představit, že by zrovna on, mohl mít strach. On, který je ten nejdrzejší, nejpotrhlejší, nejperverznější…. 

Když dorazíme do pekárny Peter si ulehčeně oddychne. 

„Už jsem se bál, že nedorazíš.“

„Taky tě rád vidím.“ Řekne Harry s úsměvem.

„Dobrej.“ Taky se usměju.

„Ahoj Ashley. Rád tě vidím. A ty se běž převléct, dělej!“ kření se na Harryho.

„Tak my zase půjdem.“ Provokuje Harry a otočí se směrem ke dveřím.

„Harry!! Přece nedovolíš, abych promeškal oběd s babičkou!“ knučí Peter. Vyprsknu smíchy, protože sám Peter má tak kolem 50, takže představa, že jde na oběd s babičkou…

„Jak vypadá tvá babička?“ otočí se Harry se zájmem a já vyprsknu podruhé.

„Copak? Máš zájem?“ kření se Peter.

„Nemáš fotku?“ přiběhne k Peterovi Harry, zatímco já se málem dusím smíchy.

„Ne, ale když půjdeš na místní hřbitov, tak tam nějakou najdeš.“ Směje se Peter. To už mi tak vtipné nepříjde. Vážně jsem nečekala, že jeho babička je vážně… ehm, po smrti a on o ni takhle žertuje. I Harryho to zarazí. Nervozně se usměje a hodí po mě pohled typu: Pomoz mi!

„Aha, vy jste nečekali, že je mrtvá?“ směje se dál Peter.

„Ehm, ne.“ Usměju se.

„Álé, to vás vůbec nemusí znepokojovat. Umřela ve spánku, takže spokojeně a bezbolestně.“ Vykládá v klidu Peter. Je to vážně smutné a pro Harryho to asi taky není dvakrát příjemné, protože rychle zamumlá, že se jde převléct. Paráda, zůstala jsem s Peterem sama.

„Tak já půjdu.“ Usměje se naštěstí a zamává mi mezi dveřmi.

„Naschle.“

Sednu si ke stolu a čekám na Harryho. Ten se ukáže za chviličku i se svou parádní zástěrou. 

„Už je pryč?“ kření se.

„Naštěstí.“

„Bylo to hodně divné, co?“

„Jo, nechápu jak takhle mohl mluvit…“

„Peter byl vždycky… jiný.“ Řekne vážně Harry, ale pak oba vybuchneme smíchy.

Za chvíli začnou chodit zákazníci, tak Harrymu pomáhám a celkem mě to baví. Myslím, že s ním budu chodit častěji.

„Nejsi ty ten kluk ze včerejšího karaoke?“ slyším dívčí hlas u pokladny, když vzadu rovnám housky.

„Ehm.. asi jo.“ Slyším Hazzův svůdný hlas.

„Jsi úžasný. Měl bys to zkusit v X-factoru.“ 

„Ale jen, pokud dostanu tvůj hlas.“ Flirtuje Harry.

„No, můj máš už teď.“

„Tak kvůli tobě tam budu.“ Zašeptá Harry.

Dělá si ze mě prdel??!! Vztekle se postavím a kouku co to je zač, že Harryho tak lehce přemluvila. Pch.. ani se nedivím, když naproti Harrymu stojí taková ta barbínka. Má na sobe minisukni, tílko s takovým výstřihem, že se divím, že ji ty kozy nevypadnou. Na ksichtu má, nečekaně, tunu makeupu a na Harryho mrká umělýma řasama. Když chce Harrymu zaplatit, on to dmítne se slovy: Za esemesky ne účet podniku.

„Uvidíme se ve finále, krasavče.“ Zavolá na něj ještě, než se za ní zavrou dveře.

„Tak ve finále, jo?“ vyjedu na Harryho.

„Co?“ koukne na mě zmateně.

„Nic, jen že jsi nějak rychle změnil názor.“

„O co ti jde Ash? Přece jsi chtěla, abych se přihlásil.“

Cože? On se vážně přihlásí?! Kvůli té zmalované blondýně? „Ty se vážně přihlásíš?“ vyslovím svou otázku nahlas.

„Asi jo.“ Usměje se zamyšleně Harry.

„Kvůli té… blondýny?“ vykulím oči.

„Já…“ konečně pochopí.

„Víš co? Běž do hajzlu!“ hodím po něm housku, popadnu tašku a utíkám pryč.

Sooo... líbí? :D Prosíím, napište, co si o tom myslíte :)) Smutně koukám :D