Větší zlo

Zimní válka

"Určitě je to panic," prohlásila Elizabeth naprosto jistým hlasem a upírala svůj ledově modrý pohled na Toma Riddla sedícího u stolu v knihovně. Stála opřená o police nedaleko od něj, po boku svou věrnou přítelkyni Eileen a velice pozorně ho už několik minut pozorovala. 
"Tomu nevěřím," odporovala jí přítelkyně a zavrtěla hlavou, až se několik neposedných, uhlově černých vlasů uvolnilo z pevně staženého drdolu.
"Jen se na něj podívej! Stoprocentní panic," stála si Elizabeth nekompromisně za svým.
"On? Raddle? To myslíš vážně?" Elizabeth na to jen kývla a dál Toma pozorovala.
"Víš, že Raddle je nejžádanější kluk na škole?" zeptala se Eileen opatrně, jako by snad mluvila s bláznem. A Elizabeth byla ochotná věřit tomu, že si to o ní právě myslela. 
"A o to právě jde!" vyhrkla na ni, "na škole není jediná holka, která by na něj aspoň jedinkrát nepomyslela. Vždyť i mě už napadlo ho svést. Proč teda kluk, kterého chce každá holka na škole sedí v sobotu odpoledne přes prasinkový víkend v knihovně a úplně sám? Říkám ti, že buď je ještě panic a nebo je na kluky. Jiná možnost tu prostě není." 
Eileen jen protočila oči. Moc dobře věděla, že když si Elizabeth něco vzala do hlavy, jen těžko se jí to dalo vymluvit. I když nerada, přiznávala, že by mohla mít pravdu, stejně se jí to ale pořád moc nezdálo. Tom si držel dívky od těla, jak to jen šlo, to byla pravda, ale ještě to přece neznamenalo, že nikdy žádnou neměl. Elizabeth však byla o své pravdě přesvědčená a hodlala svých poznatků využít. Buď se potvrdí a nebo jí budou vyvráceny. Tak či onak se dozví zase něco nového o svém protivníkovi. A nikdo nikdy neví, kdy by se mohla jaká informace hodit. Mezi ní a Tomem Raddlem už několik týdnů zuřila otevřená válka, která se ještě ani zdaleka neblížila ke konci. Ano, měla nad ním docela navrch, ale on se ještě stále nehodlal vzdát. Jenže ji už to pomalu přestávalo bavit. Oba byli velmi dobří v tom vyhrabat na toho druhého nějakou špínu nebo ho zesměšnit či ponížit, ale ani jednomu se to zatím nepovedlo udělat tak, aby toho druhého donutil ke kapitulaci. To se ale ona teď pokusí změnit. Samotné Raddlovo panictví nic moc velkého neznamenalo, ale ve spojení s nějakým velmi peprným tajemstvím, by ho to mohlo zničit. Nejvíce by jí hrálo do karet, kdyby byl gay. Zmijozelové by ho okamžitě zavrhli a ona by stanula na samotném vrcholu. Na to ale nemohla spoléhat. Ona to sice nemusela být pravda, ale nějak podložené své tvrzení mít musela, jinak by jí to nikdo nevěřil a uškodilo by to jen jí. Jenže získat takový důkaz, který by byl dostatečně věrohodný bylo těžké, ba přímo nemožné. Od ony malé fialové nepříjemnosti v lektvarech si Tom dával veliký pozor na to, co se kolem něj děje. Začínalo jí to dělat problémy i v jejích drobných výstřelcích, na kterých měla z velké části prozatím postavený svůj útok. Dostávaly totiž Toma do velice nepříjemných a trapných situací. 

Tom si byl plně vědom přítomnosti Grindelwaldové v knihovně, proto byl velmi ve střehu. Uchýlil se sem původně proto, aby si promyslel svůj další krok proti ní. Jistý plán nosil v hlavě už pár dní. Musel jen doladit několik posledních detailů, aby ho nemohl nikdo hnát k jakékoliv odpovědnosti, a  byl připraven zasadit jí poslední úder. Jí přítomnost v jeho neustálé bezprostřední blízkosti a dlouhodobý relativní klid, ale nasvědčovali tomu, že i jí se povedlo najít něco, co by ho mohlo eventuálně vyřadit ze hry. Musel zaútočit dřív než to udělá ona. Přisedl si k němu Orion. Toho Tom vyslal, aby obhlédl situaci, když si všiml Elizabeth. 
"Tak co?" zeptal se ho, co se mu podařilo vyzvědět.

"Mluví o tobě. Zněla dosti nadšeně," popsal ve stručnosti, protože se mu nepodařilo dostat tak blízko, aby rozuměl i slovům.
"Řekni mi něco, co nevím. Našla něco?"
"Vypadá to tak. Máš už promyšleno, co uděláš? Víš, že ona je všeho schopná."
"Vím přesně, co udělám," ujistil ho.
"Co?" chtěl vědět mladík.

"Uvidíš," usmál se tajemně. Zvedl se od stolu a odešel. 

Elizabeth vyprovázela svého soka z knihovny. Neplánovala ho následovat. Věděla, že Walburga s ostatními se o to postarají. Místo toho zamířila do zadní části knihovny a nepozorovaně proklouzla do oddělení s omezeným přístupem. Eileen měla za úkol nenápadně hlídat. Procházela mezi policemi několik minut, než konečně našla to, co celou dobu hledala. Zvedla ruku a jemnými prsty s dlouhými černými nehty přejela po oprýskaném hřbetu knihy se zlatem se lesknoucími písmeny.

"Kodex," vydechla fascinovaně. Ani nedoufala, že by tu skutečně mohl být. Kodex velkého sletu je jedna z nejcennějších knih černé magie. Otec jí o ní vyprávěl, ale nevěřila mu, že je uložen v bradavické knihovně. A přesto to byla pravda a ona jej teď měla přímo na dosah. Opatrně jí vytáhla z police a pomalu otevřela. Ve vzduchu kolem ní poletovala malá zrníčka prachu, která se dlouhá léta ukládala na stránkách i polici. Naprosto ohromeně hleděla na ručně psané texty a dokonalé perokresby. Na její tváři se usídlil vítězný úsměv. Tom možná měl něco v rukávu, ale ji nepřemůže. Ne, když má tohle!